5.Mose 33 | Neue evangelistische Übersetzung

Neue evangelistische Übersetzung

Der Segen Moses

1 Folgenden Segen sprach Mose, der Mann Gottes, vor seinem Tod über die Israeliten aus: 2 „Jahwe kam vom Sinai her / und leuchtete ihnen von Seïr auf. / Er strahlte aus dem Bergland Paran hervor, / trat aus Millionen Engeln heraus, / ein flammendes Gesetz in der Hand.^[1] 3 Ja, du bist es, der die Völker liebt, / alle Geheiligten gehören dir. / Sie haben sich dir zu Füßen geworfen / und jeder achtet auf dein Wort. 4 Ein Gesetz hat uns Mose gegeben, / der Versammlung Jakobs einen Besitz. 5 Da wurde er König über Jeschurun, / als sich die Führer des Volkes versammelten, / die Stämme Israels gesamt.“

Der Segen über die Stämme

6 „Lass Ruben leben und nicht untergehen, / dass seine Anzahl ihm erhalten bleibt.“ 7 Über Juda sagte er: „Hör, Jahwe, die Stimme Judas, / führ ihn heim zu seinem Volk! / Seine Macht sei ihm genug, / sei du ihm Hilfe gegen den Feind!“ 8 Über Levi sagte er: „Seine Urim und Tummim^[2] sollen deinem Getreuen gehören, / den du erprobt hast in Massa, / mit dem du gestritten hast am Wasser von Meriba, (2Mo 17,1) 9 der von Vater und Mutter sagte: / 'Ich habe sie nicht gesehen!', der seine Brüder nicht ansah, / seine Kinder nicht kannte. / Denn sie haben dein Wort geachtet / und hielten treu zu deinem Bund. (2Mo 32,26) 10 Sie lehren Jakob dein Recht / und Israel dein Gesetz. / Sie lassen Weihrauchdüfte zu dir kommen, / legen Ganzopfer auf deinen Altar. 11 Segne, Jahwe, seine Kraft / und lass dir sein Tun gefallen. / Zerschlag seinen Feinden die Hüften, / lass die, die ihn hassen, / nie mehr gegen ihn stehn!“ 12 Über Benjamin sagte er: „Er ist der Liebling Jahwes. / Durch ihn wohnt er in Sicherheit. / Er beschirmt ihn jeden Tag, / ihn, der sich an seine Schultern lehnt.“ 13 Über Josef sagte er: „Sein Land ist von Jahwe gesegnet / mit Segen vom Himmel, mit Tau, / mit Wasser aus den Speichern der Tiefe, 14 mit Köstlichkeiten, in der Sonne gereift, / mit Früchten aus dem ganzen Jahr, 15 mit dem Besten der uralten Berge, / dem Köstlichsten der ewigen Hügel, 16 mit den Köstlichkeiten eines gesegneten Landes / und der Gnade dessen, der im Dornbusch erschien./ Dies alles schmücke Josefs Haupt, / den Kopf des Besonderen unter den Brüdern. (2Mo 3,1) 17 Er ist herrlich wie ein erstgeborener Stier, / seine Hörner wie die eines Wildstiers. / Mit ihnen durchbohrt er die Völker, / selbst die am Ende der Welt. / Das sind die Zehntausende von Efraïm / und die Tausende des Stammes Manasse.“^[3] 18 Über Sebulon sagte er: „Freu dich, Sebulon, wenn die Schifffahrt beginnt, / und du, Issachar, über deine Zelte! 19 Völker laden sie ein auf den Berg, / gerechte Opfer bringen sie dort. / Denn sie nähren sich vom Reichtum des Meeres / und den verborgenen Schätzen des Sandes.“ 20 Über Gad sagte er: „Gesegnet sei, wer Raum schafft für Gad! / Wie eine Löwin legte er sich hin, / Arm und Kopf reißt er seiner Beute ab. 21 Das erste Stück hat er sich ausgesucht, / denn wo der Anteil des Anführers war, / sammelten sich die Häupter des Volkes. / Er vollstreckte die Gerechtigkeit Jahwes, / zusammen mit Israel seine Gerichte.“ 22 Über Dan sagte er: „Dan ist wie ein junger Löwe, / der aus dem Baschan hervorspringt.“ 23 Über Naftali sagte er: „Naftali ist mit Gnade gesättigt, / erfüllt mit dem Segen Jahwes. / Westen und Süden nimmt er in Besitz.“ 24 Über Ascher sagte er: „Auf Ascher blicken liebevoll die Brüder, / er ist noch mehr gesegnet als sie. / In Öl taucht er seinen Fuß. 25 Deine Riegel seien aus Eisen und Erz, / und deine Kraft möge dir lebenslang bleiben.“

Schluss

26 „Niemand ist so wie Jeschuruns Gott, / der hinfährt am Himmel, um dir zu helfen, / in seiner erhabenen Macht in den Wolken. 27 Der Gott der Urzeit ist deine Zuflucht / und darunter sind ewige Arme. / Er vertrieb deine Feinde / und sagte: 'Vernichte!' 28 So wohnt Israel in Sicherheit, / abgesondert Jakobs Quell, / in einem Land voll Korn und Most, / dessen Himmel von Tau nur so trieft. 29 Wie glücklich bist du, Israel! / Wer ist dir gleich, / du Volk, durch Jahwe gerettet, / den Schild, der dich schirmt, / das Schwert, das dich erhöht. / Deine Feinde schmeicheln dir, / du schreitest auf ihren Höhen einher.“

Elberfelder Bibel

von SCM Verlag

Moses Segen über die zwölf Stämme

1 Und das ist der Segen, mit dem Mose, der Mann Gottes, die Söhne Israel vor seinem Tod segnete. (1Mo 49,28; Jos 14,6; 1Sam 2,27; 1Chr 23,14; 2Chr 8,14; Ps 90,1)

1Mo 49,28Jos 14,61Sam 2,271Chr 23,142Chr 8,14Ps 90,1

2 Er sprach: Der HERR kam vom Sinai und leuchtete ihnen auf von Seïr. Er strahlte hervor vom Berg Paran und kam von heiligen Myriaden^[1]. Zu seiner Rechten war feuriges Gesetz^[2] für sie. (2Mo 19,18; Ri 5,4; Ps 50,2; Ps 68,18; Hab 3,3; Jud 1,14)

2Mo 19,18Ri 5,4Ps 50,2Ps 68,18Hab 3,3Jud 1,14

3 Ja, er liebt sein Volk^[3]! All seine Heiligen sind in deiner Hand; und sie folgen^[4] deinen Füßen, jeder^[5] empfängt von deinen Worten. (5Mo 7,8; Jer 2,2; Jer 31,3; Hos 11,1; Lk 10,39; Joh 10,28)

5Mo 7,8Jer 2,2Jer 31,3Hos 11,1Lk 10,39Joh 10,28

4 Ein Gesetz hat uns Mose geboten, einen Besitz der Versammlung Jakobs. (3Mo 26,46; Ps 119,111; Ps 147,19; Mal 3,22)

3Mo 26,46Ps 119,111Ps 147,19Mal 3,22

5 Und er wurde König in Jeschurun^[6], als sich die Häupter des Volkes versammelten, die Stämme Israels insgesamt. – (1Mo 35,23; 2Mo 15,18; 5Mo 32,15; 5Mo 33,26)

1Mo 35,232Mo 15,185Mo 32,155Mo 33,26

6 Ruben lebe und sterbe nicht, sodass seine Männer wenige würden^[7]! 7 Und dies für Juda: Und er sprach: Höre, HERR, die Stimme Judas und bring ihn zu seinem Volk! Seine Hände seien mächtig für ihn^[8], und sei ⟨ihm⟩ Helfer^[9] vor seinen Gegnern! (Ps 89,24) 8 Und für Levi sprach er: Deine Tummim und deine Urim sind für den Mann, der dir getreu ist, den du auf die Probe gestellt hast bei Massa, mit dem du gestritten hast bei dem Wasser von Meriba, (2Mo 28,30; 5Mo 9,22) 9 der von seinem Vater und von seiner Mutter sagte: »Ich habe ihn nicht gesehen!«, und der seine Brüder nicht kannte und von seinen Söhnen nichts wusste. Denn sie haben dein Wort beachtet, und deinen Bund bewahren sie. (2Mo 32,26; Mal 2,5; Mt 10,37) 10 Sie lehren Jakob deine Rechtsbestimmungen und Israel dein Gesetz. Sie legen Räucherwerk vor deine Nase und Ganzopfer auf deinen Altar. (2Mo 30,7; 3Mo 10,11; 5Mo 17,9; 5Mo 27,14; 2Chr 30,22; Esr 7,10; Neh 8,7; Ps 51,21; Hag 2,12)

2Mo 30,73Mo 10,115Mo 17,95Mo 27,142Chr 30,22Esr 7,10Neh 8,7Ps 51,21Hag 2,12

11 Segne, HERR, seine Kraft, und das Werk seiner Hände lass dir gefallen! Zerschmettere die Hüften derer, die sich gegen ihn erheben, und seiner Hasser, dass sie nicht mehr aufstehen! (Jer 17,18) 12 Für Benjamin sprach er: Der Liebling des HERRN! In Sicherheit wohnt er bei ihm. Er beschirmt ihn den ganzen Tag^[10], und zwischen seinen Berghängen^[11] wohnt er. (1Sam 10,20; 2Sam 12,24; Jer 12,7) 13 Und für Josef sprach er: Gesegnet vom HERRN ist sein Land! Vom Auserlesenen des Himmels, vom Tau, und von der Flut^[12], die unten liegt, 14 und vom Auserlesenen der Erträge der Sonne und vom Auserlesenen der Früchte der Monate^[13] 15 und vom Besten der uralten Berge und vom Auserlesenen der ewigen Hügel 16 und vom Auserlesenen der Erde und ihrer Fülle und das Wohlgefallen dessen, der im Dornbusch wohnt, ⟨all das⟩ komme auf das Haupt Josefs und auf den Scheitel des Abgesonderten^[14] unter seinen Brüdern! (2Mo 3,2) 17 Er ist herrlich wie sein erstgeborener Stier^[15]; und Hörner des Büffels sind seine Hörner. Mit ihnen stößt er die Völker nieder, ⟨alle⟩ miteinander ⟨bis an⟩ die Enden der Erde. Das sind die Zehntausende Ephraims, das die Tausende Manasses. (1Mo 48,19; 4Mo 23,22; Jos 17,14; Jos 17,18; 1Kön 22,11; 1Chr 5,1; 1Chr 5,23; 1Chr 12,31)

1Mo 48,194Mo 23,22Jos 17,14Jos 17,181Kön 22,111Chr 5,11Chr 5,231Chr 12,31

18 Und für Sebulon sprach er: Freue dich, Sebulon, über deinen Auszug und du, Issaschar, über deine Zelte! 19 Sie rufen Völker zum Berg. Dort opfern sie Opfer der Gerechtigkeit; denn den Überfluss der Meere saugen sie und die verborgenen Schätze des Sandes. (Ps 4,6; Jes 2,3; Jes 60,5) 20 Und für Gad sprach er: Gesegnet sei, der Gad Raum schafft! Wie eine Löwin lagert er und zerreißt den Arm und sogar den Scheitel. (1Chr 12,9) 21 Und er wählte sich einen Erstlingsanteil aus; denn dort war der Anteil eines Anführers aufbewahrt. Und er zog an die Spitze^[16] des Volkes, er vollzog die Gerechtigkeit des HERRN und seine Gerichte mit^[17] Israel. (4Mo 32,1; Jos 4,12) 22 Und für Dan sprach er: Dan ist ein junger Löwe; er springt aus Baschan hervor. (Jos 19,47; Ri 18,27) 23 Und für Naftali sprach er: Naftali, gesättigt mit Huld^[18] und voller Segen des HERRN! Westen und Süden nimm in Besitz! (Jer 31,14) 24 Und für Asser sprach er: Mehr als die ⟨andern⟩ Söhne sei Asser gesegnet! Er sei der Liebling seiner Brüder, er tauche in Öl seinen Fuß! 25 Eisen und Erz seien deine Riegel, und wie deine Tage, so deine Kraft^[19]! (Jos 14,11; Jes 40,29) 26 Keiner ist wie der Gott Jeschuruns^[20], der auf dem Himmel einherfährt zu deiner Hilfe und in seiner Hoheit auf den Wolken. (2Mo 8,6; 2Mo 15,7; 5Mo 33,5; Ps 104,3; Jes 19,1; Hab 3,8)

2Mo 8,62Mo 15,75Mo 33,5Ps 104,3Jes 19,1Hab 3,8

27 Eine Zuflucht ist der Gott der Urzeit, und unter ⟨dir⟩ sind ewige Arme. Und er vertrieb vor dir den Feind und sprach: Vernichte! (2Mo 23,28; Ps 68,34; Ps 90,1; Jes 26,4; Jer 50,21; Hos 11,3; Mi 5,1)

2Mo 23,28Ps 68,34Ps 90,1Jes 26,4Jer 50,21Hos 11,3Mi 5,1

28 Und Israel wohnt sicher, abgesondert der Quell Jakobs, in einem Land von Korn und Most; auch sein Himmel träufelt Tau. (1Mo 27,28; 4Mo 23,9; 5Mo 12,10; 1Kön 5,5; Jer 23,6; Sach 8,12; Sach 14,11)

1Mo 27,284Mo 23,95Mo 12,101Kön 5,5Jer 23,6Sach 8,12Sach 14,11

29 Glücklich bist du, Israel! Wer ist wie du, ein Volk, gerettet durch den HERRN, ⟨der⟩ der Schild deiner Hilfe und der das Schwert deiner Hoheit ist? Schmeicheln^[21] werden dir deine Feinde, du aber, du wirst einherschreiten über ihre Höhen. (5Mo 4,7; Ps 18,45; Ps 33,12; Ps 115,9; Jes 33,16; Hab 3,19)

5Mo 4,7Ps 18,45Ps 33,12Ps 115,9Jes 33,16Hab 3,19

Bible Kralická

1 Toto pak jest požehnání, kterýmž požehnal Mojžíš, muž Boží, synů Izraelských před svou smrtí, 2 A řekl: Hospodin z Sinai přišel, a vzešel jim z Seir, zastkvěl se s hory Fáran, a přišel s desíti tisíci svatých, z jehožto pravice oheň zákona svítil jim. 3 Jak velice miluješ lidi! Všickni svatí jeho jsou v ruce tvé, oni také přivinuli se k nohám tvým, vezmouť prospěch z výmluvností tvých. 4 Zákon vydal nám Mojžíš, dědičný shromáždění Jákobovu, 5 (Nebo byl v Izraeli jako král), když přední z lidu shromáždili se, i všecka pokolení Izraelská. 6 Buď živ Ruben a neumírej, a muži jeho ať jsou bez počtu. 7 Tolikéž požehnal i Judovi a řekl: Vyslyš, Hospodine, hlas Judův, a k lidu svému jej sprovozuj; ruce jeho budou bojovati za něj, a ty jemu spomáhati budeš proti nepřátelům jeho. 8 O Léví také řekl: Thumim tvé a urim tvé bylo, Pane, při muži svatém tvém, kteréhož jsi zkusil v pokušení, a kterýž podlé tebe měl nesnáz při vodách Meribah, 9 Kterýž řekl otci svému a matce své: Neohlédám se na vás; a bratří svých neznal, a o synech svých nevěděl; nebo ostříhají výmluvností tvých, a smlouvu tvou zachovávají. 10 Vyučovati budou soudům tvým Jákoba, a zákonu tvému Izraele, a klásti budou kadidlo před tváří tvou, a obět zápalnou na oltáři tvém. 11 Požehnejž, Hospodine, rytěřování jeho, a v práci rukou jeho zalib se tobě. Zlomuj ledví nepřátel jeho a těch, kteříž ho nenávidí, aby nepovstali. 12 A o Beniaminovi řekl: Milý jest Hospodinu, bezpečně s ním bydliti bude; ochraňovati jej bude každého dne, a mezi rameny jeho přebývati. 13 O Jozefovi pak řekl: Požehnaná země jeho od Hospodina pro nejlepší věci nebeské, pro rosu a vrchoviště zespod se prýštící, 14 A pro nejlepší úrody sluncem vyzralé, a pro nejlepší věci časem měsíců došlé, 15 I pro rozkoše hor nejstarších, a pro rozkoše pahrbků věčných, 16 Pro nejlepší věci země i plnost její, vyplývající z milosti ve kři přebývajícího. Přijdiž to požehnání na hlavu Jozefovu, a na vrch hlavy odděleného z jiných bratří jeho. 17 Prvorozeného, vola toho krása veliká bude, a rohové jednorožce rohové jeho, jimiž on trkati bude národy napořád až do končin země. A toť jsou mnozí tisícové Efraimovi a tisícové Manassesovi. 18 O Zabulonovi také řekl: Vesel se Zabulon u vycházení svém, a Izachar v staních svých. 19 Lidi na horu Boží svolají, a budou obětovati oběti spravedlnosti; nebo hojnost mořskou ssáti budou, a skryté poklady v písku. 20 Gádovi pak řekl: Požehnaný, kterýž rozšiřuje Gáda. Onť jakožto lev bydliti bude, a uchvátí rameno i s hlavou. 21 Kterýž opatřil ho prvotinami; nebo tam podílem skrze vydavatele zákona ubezpečen jest. Protož pobéřeť se s knížaty lidu, a spravedlnost Hospodinovu i soudy jeho s Izraelem vykonávati bude. 22 O Danovi pak řekl: Dan jako lvíče lvové vyskakovati bude z Bázan. 23 A Neftalímovi řekl: Ó Neftalíme, sytý přízní Páně, plný požehnání Hospodinova, západní a polední stranu přijmi za dědictví. 24 O Asserovi také řekl: Asser požehnaný nad jiné syny, budeť milý bratřím svým, omočí v oleji nohu svou. 25 Železo a měď pod šlepějemi tvými; pokudž trvati budou dnové tvoji, slovoutný budeš. 26 Neníť žádného, jako Bůh silný, ó Izraeli, kterýž se vznáší na nebesích ku pomoci tobě, a u velebnosti své na oblacích nejvyšších. 27 Ochrana tvá buď Bůh věčný, a zespod ramena věčnosti, kterýž vyžene nepřátely před tebou, aneb řekne: Vyhlaď je, 28 Aby sám bezpečně bydlil Izrael, rodina Jákobova, a to v zemi obilím a vínem oplývající, jehož nebesa také i rosu vydávati budou. 29 Blahoslavený jsi, Izraeli. Kdo jest podobný tobě, lide vysvobozený skrze Hospodina, jenž jest pavéza spomožení tvého a meč důstojnosti tvé? Tvoji zajisté nepřátelé poníženi budou, ale ty po všech vyvýšenostech jejich šlapati budeš.

Český ekumenický překlad

von Česká biblická společnost

— Mojžíšovo požehnání - Mojžíš dává požehnání jednotlivým kmenům izraelské pospolitosti.

1 Toto je požehnání, kterým Mojžíš, muž Boží, žehnal před svou smrtí syny Izraele. 2 Pravil: „Hospodin přišel ze Sínaje, jako slunce jim vzešel ze Seíru, zaskvěl se z hory Páranu, přišel s desetitisíci svatými, po jeho pravici jim z ohně vzešel Zákon.“ 3 Ano, lidská pokolení jsou mu milá. Všichni jeho svatí jsou v tvé ruce, přivinuli se k tvým nohám, budou se učit z tvých řečí. 4 Zákonu, který nám přikázal Mojžíš jako odkaz Jákobovu shromáždění. 5 Tehdy se Hospodin stal králem v Ješurúnovi, když se shromažďovali představitelé lidu spolu s izraelskými kmeny. 6 „Živ buď, Rúbene, neumírej, i když je tvých mužů nepatrný počet“ 7 A toto je pro Judu. Pravil: „Slyš, Hospodine, hlas Judův, přiveď ho k jeho lidu. Vlastníma rukama vede svou při. Buď mu pomocí proti jeho protivníkům.“ 8 O Lévim pravil: „Tvé tumím a urím, Hospodine, patří muži tobě zbožně oddanému. Vyzkoušel jsi ho při pokušení v Masse, měl jsi s ním svár při Vodách sváru u Meriby. 9 Řekl o svém otci a o své matce: ‚Nehledím na ně;‘ na své bratry se neohlíží, své syny nezná. Oni dbali na tvou řeč, zachovávali tvou smlouvu. 10 Budou vyučovat tvým právům Jákoba a tvému zákonu Izraele, budou klást před tebe kadidlo a na tvůj oltář celopaly. 11 Žehnej, Hospodine, jeho zdatnosti a měj zalíbení v díle jeho rukou. Zdeptej bedra těch, kdo povstávají proti němu, aby už nepovstali, kdo ho nenávidí!“ 12 O Benjamínovi pravil: „Hospodinův miláček to je. Ať u něho přebývá v bezpečí. On ho bude chránit po celý čas, vždyť přebývá mezi jeho úbočími.“ 13 O Josefovi pravil: „Požehnána buď od Hospodina jeho země výtečnou rosou nebes i propastnou tůní, jež odpočívá dole, 14 výtečnými úrodami vyzrálými sluncem, vším výtečným, co přináší měsíc, 15 nejlepšími plody pravěkých hor, výtečnostmi pahorků dávnověkých, 16 výtečnostmi země a všeho, co je na ní, a zalíbením toho, jenž přebývá v keři. To nechť přijde na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry. 17 Je plný důstojnosti jako prvorozený býk, jeho rohy jsou rohy jednorožců; nabere na ně lidská pokolení i s dálavami země. Takové ať jsou desetitisíce Efrajimovy, takové ať jsou tisíce Manasesovy.“ 18 O Zabulónovi pravil: „Raduj se, Zabulóne, při svém vycházení, i ty, Isachare, ve svých stanech. 19 Svolají na horu lidská pokolení a budou tam obětovat oběti spravedlnosti. Budou sát hojnost z moří, poklady ukryté v písku.“ 20 O Gádovi pravil: „Požehnán buď ten, jenž Gádovi rozšiřuje prostor. Uložil se jako lvice, rozsápe paži i lebku. 21 Vyhlédl si prvotinu tam, kde je uschován velitelský podíl. Přišel s představiteli lidu, vykonal Hospodinovu spravedlnost a jeho práva vůči Izraeli.“ 22 O Danovi pravil: „Dan je lví mládě, vyskočí z Bášanu.“ 23 O Neftalím pravil: „Neftalí je nasycen přízní, je plný Hospodinova požehnání, ovládne moře i jih.“ 24 O Ašerovi pravil: „Nad ostatní syny požehnán buď Ašer, buď oblíben u svých bratří, v oleji ať smáčí svou nohu. 25 Tvé závory ať jsou z železa a bronzu, tvá síla ať provází všechny tvé dny.“ 26 „Nikdo není jako Bůh, Ješurúne; na pomoc ti jede po nebesích, na oblacích ve své velebnosti. 27 Domov je v odvěkém Bohu, na jeho věčných pažích. Zahnal před tebou nepřítele a řekl: ‚Vyhlaď ho!‘ 28 Izrael přebývá bezpečně – jedinečný je Jákobův Pramen – v zemi obilí a moštu; též jeho nebesa kanou rosou. 29 Blaze tobě, Izraeli! Kdo je ti roven, lide vysvobozený Hospodinem? On je štítem tvé pomoci a mečem tvé velebnosti. Před tebou selže síla tvých nepřátel, pošlapeš jejich posvátná návrší!“

Bible, překlad 21. století

von Biblion

Mojžíšova závěť

1 Toto je požehnání, které Boží muž Mojžíš před svou smrtí udělil synům Izraele. 2 Řekl: „Hospodin přišel ze Sinaje, ze Seíru, jako když slunce vychází, tak jim z pohoří Paran zazářil. S nesčíslnými tisíci kráčel od Kádeše, oheň Zákona vzešel z jeho pravice. 3 Ó, jak miluješ lidi! Všechny své svaté v ruce máš. Oni se k tvým nohám přivinuli, aby přijímali slova tvá – 4 Zákon, jenž Mojžíš vydal nám, dědictví shromáždění Jákobova. 5 Ješurunovi^[1] stal se králem, vůdcové lidu když sešli se společně s kmeny Izraele. 6 Ruben ať žije, ať nikdy nevymře, ač jeho mužů jen hrstka je!“ 7 O Judovi řekl: „Vyslýchej, Hospodine, hlas Judův, k jeho lidu jej zpět přiváděj. Když bojuje svou vlastní rukou, proti nepřátelům mu pomáhej.“ 8 O Levim řekl: „Kéž tvé urim a tumim,^[2] Hospodine, připadne muži tobě věrnému! Zkusils jej onou zkouškou v Masse, přel ses s ním u vod sváru v Meribě. 9 O otci i matce řekl: ‚Nehledím na ně!‘ Na vlastní bratry nebral zřetel a ke svým dětem neznal se.^[3] Ano, tvé slovo zachovali, tvou smlouvu budou střežit levité. 10 Jákoba budou tvým pravidlům učit a Zákonu tvému Izrael. Kadidlo před tebe budou klást, zápaly přinášet ti na oltář. 11 Požehnej, Hospodine, jeho síle, v díle jeho rukou zalíbení měj. Jeho protivníky udeř do slabin, aby jeho nepřátelé už nikdy nevstali!“ 12 O Benjamínovi řekl: „Hospodinův miláček to je – kéž zůstává u něj v bezpečí! On jej ochraňuje každý den, vždyť odpočívá v jeho náručí.“ 13 O Josefovi řekl: „Jeho zemi ať žehná Hospodin nejlepší rosou z nebe nahoře, prameny sahajícími dolů do hloubky, 14 nejlepšími dary slunce, nejlepší úrodou všech měsíců, 15 největší chloubou hor odvěkých, nejlepšími dary věčných pahorků, 16 nejlepším ze země a její plnosti! Přízeň Toho, jenž přebývá v keři,^[4] na hlavě Josefově nechť spočine, na temeni vyvoleného z bratří! 17 Jak prvorozenému býku čest mu náleží, jeho rohy jsou rohy buvolí; národy ze všech zemských končin on těmi rohy porazí. Takové ať jsou desetitisíce Efraimovy, takové tisíce Manasesovy!“ 18 O Zabulonovi řekl: „Raduj se, Zabulone, kdykoli vycházíš, a ty, Isachare, v stanech svých! 19 Na horu svolají různé národy, tam budou přinášet pravé oběti. Budou sytit z mořského bohatství, z pokladů v písku ukrytých.“ 20 O Gádovi řekl: „Požehnán buď Ten, jenž Gáda rozšiřuje! Gád uložil se jako lvice, s ramenem i hlavu utrhne! 21 To nejlepší si nechal pro sebe, díl, jenž je velitelům vyhrazen. V čele lidu totiž směle šel a Hospodinovu spravedlnost prováděl, jeho rozhodnutí pro celý Izrael.“ 22 O Danovi řekl: „Dan je mladý lev, z Bášanu vyskakuje!“ 23 O Neftalímovi řekl: „Přízní jsi nasycen, Neftalíme, požehnání Hospodinova jsi pln, jezero i s jižní stranou opanuj!“ 24 O Ašerovi řekl: „Nad jiné syny požehnán je Ašer, mezi bratry ať je oblíben, své nohy ať smáčí olejem! 25 Z železa a bronzu ať jsou tvé závory, po všechny své dny žij v bezpečí. 26 Nikdo není jako Bůh, Ješurune!^[5] Na pomoc tobě spěchá nebem, brázdí oblaka ve slávě své! 27 Odvěký Bůh je tvým útočištěm, věčné náručí tě podepře. Tvé nepřátele před tebou žene a říká: ‚Vyhlaď je!‘^[6] 28 Izrael proto bydlí v bezpečí, Jákobův příbytek^[7] nikdo neruší v zemi obilí a vína, kde z nebe padá rosa. 29 Jak jsi, Izraeli, blažený! Kdo je ti podobný, lide, jejž Hospodin zachránil! On je štítem tvé ochrany a mečem tvého vítězství. Ať se tví nepřátelé před tebou krčí a ty ať jim šlapeš po šíji!“