von Karl-Heinz Vanheiden1Wie Schnee zum Sommer und Regen zur Ernte / passt Ehre zum Dummkopf.2Wie ein flatternder Spatz, eine Schwalbe im Flug, / so ist ein unverdienter Fluch: Er trifft nicht ein.3Eine Peitsche fürs Pferd, ein Zaum für den Esel / und ein Stock auf den Rücken des Toren.4Gib dem Dummkopf keine Antwort, die seiner Dummheit entspricht, / sonst wirst du ihm gleich.5Gib dem Dummkopf eine Antwort, die seine Dummheit verdient, / sonst hält er sich für klug.6Wer Botschaft durch einen Dummkopf schickt, / hackt sich selbst die Füße ab und nimmt Unrecht in Kauf.7Schlaff hängen die Beine am Lahmen herab, / so ein Weisheitsspruch aus einem dummen Mund.8Wer einem Dummen Ehre erweist, / verschnürt einen Stein in der Schleuder.9Wie ein Dornzweig in der Hand des Betrunkenen / ist ein Weisheitsspruch im Mund eines Dummen.10Wie ein Bogenschütze, der auf jeden schießt, / ist einer, der Narren und Strolche einstellt.11Wie ein Hund zu seinem Erbrochenen umkehrt, / ist ein Narr, der seinen Unsinn wiederholt.[1] (2Petr 2,22)12Kennst du einen, der sich selbst für weise hält? / Für einen Dummen ist mehr Hoffnung als für ihn.13Der Faule sagt: „Draußen läuft ein Löwe herum, / ein Junglöwe mitten auf dem Platz.“14Die Tür dreht sich in der Angel / und der Faule im Bett.15Greift der Faule mit der Hand in die Schüssel, / ist ihm die Mühe zu groß: Er bringt sie nicht zurück in den Mund.16Ein Faulpelz hält sich für klüger / als sieben Sachverständige.17Wer sich in Streit mischt, der ihn nichts angeht, / der packt einen streunenden Hund bei den Ohren.18Wie ein Irrer, der mit Brandpfeilen schießt / und mit tödlichen Waffen hantiert,19ist ein Mann, der seinen Nächsten betrügt / und dann sagt: „Es war nur ein Scherz.“20Wo kein Holz mehr ist, geht das Feuer aus; / ist der Verleumder fort, legt sich der Streit.21Wie Kohlen die Glut und wie Holz das Feuer, / so schürt ein zänkischer Mann den Streit.22Die Worte des Verleumders werden gierig geschluckt / und dringen sehr tief ein.23Wie Silberglasur auf Tongeschirr / sind glatte Zungen und ein böses Herz.24Ein gehässiger Mensch verstellt seine Worte, / doch im Inneren ist er falsch.25Trau seinen schönen Worten nicht, / denn sieben Teufeleien hat er im Sinn.26Mag Hass sich hinter Verstellung verbergen, / in der Gemeinschaft wird die Bosheit offenbar.27Wer andern eine Grube gräbt, fällt selbst hinein. / Wer einen Stein auf andere wälzt, auf den rollt er zurück.28Eine falsche Zunge hasst ihre Opfer, / und ein schmeichelnder Mund bringt einen zu Fall.
Sprüche 26
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Jako sníh létu, jako sklizni déšť, asi tak sluší tupci čest.2Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne, bezdůvodná kletba k cíli nedojde.3Na koně je bič, na osla uzda, na hřbety tupců ale hůl.4Neodpovídej tupci na jeho tupost, aby ses mu sám nezačal podobat.5Odpověz tupci na jeho tupost, aby si přestal moudrý připadat.6Uřezává si nohy, pije utrejch, kdo se zprávou tupce posílá.7Chabé jak zmrzačené nohy je přísloví v ústech tupcových.8Jako do praku nabíjet kámen je tupci prokazovat čest.9Jako trn v ruce opilce je přísloví v ústech pitomce.10Jako lučištník, jenž střílí naslepo, je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo.11Jako se pes vrací k vlastním zvratkům, tak tupec opakuje vlastní pitomost.12Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá? Více se dá čekat od hlupáka!13Lenoch říká: „Šelma je na cestě! Po ulicích běhá lev!“14Dveře se otáčejí v pantech, lenoch v peřině.15Lenoch k talíři ruku natáhne, zvednout ji k ústům už ale nezvládne.16Lenoch sám sobě připadá moudrý nad sedm rádců zkušených.17Tahá za uši rozběhnutého psa, kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká.18Jako šílenec, jenž rozsévá smrt zápalnými šípy, které vypouští,19takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: „Vždyť to byl žert!“20Chybí-li dřevo, hasne žár; chybí-li pomlouvač, tichne svár.21Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň, svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.22Pomluvy se pamlsky být zdají, hluboko do nitra ale padají.23Stříbrná glazura na střepu hliněném jsou vřelé rty na srdci zlém.24Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje, hluboko v nitru ale chová lest.25Jeho příjemným řečem vůbec nevěř – v srdci má sedmerou ohavnost!26I když se nenávist za přetvářku skrývá, přece pak veřejně bývá odhalena.27Kdo jámu kopá, sám do ní padá; kdo valí balvan, toho zavalí.28Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí, úlisná ústa zkázu chystají.