1Lobt Jahwe! Ruft aus seinen Namen, / macht den Völkern seine Taten bekannt!2Singt ihm, spielt ihm / und redet von all seinen Wundern!3Rühmt euch seines heiligen Namens! / Die ihn suchen, können sich freuen!4Fragt nach Jahwe und seiner Macht, / sucht seine Nähe zu aller Zeit!5Denkt an die Wunder, die er tat, / die Beweise seiner Macht und die Entscheide, die er traf.6Ihr Nachkommen seines Dieners Abraham, / ihr Söhne Jakobs, seine Erwählten:7Das ist Jahwe, unser Gott! / Seine Rechtsentscheide gelten in der ganzen Welt.8Niemals vergisst er seinen Bund, / sein festes Wort für tausend Generationen,9den Bund, den er mit Abraham schloss, / und den Eid, den er Isaak schwor.10Er erklärte ihn für Jakob zum Gesetz, / für Israel zum ewig gültigen Bund.11Er sagte: Dir will ich das Land Kanaan geben / als Erbland, das euch zugeteilt ist.12Sie waren damals leicht zu zählen, / nur wenig Leute und Fremde dabei.13Sie zogen von einem Volk zum anderen, / von einem Reich zu einem anderen Volk.14Damals erlaubte er keinem, sie zu bedrücken, / ihretwegen wies er Könige zurecht:15„Tastet meine Gesalbten nicht an, / tut meinen Propheten nichts Böses!“16Dann brachte er eine Hungersnot über das Land, / entzog ihnen jeden Vorrat an Brot.[1]17Er schickte ihnen einen Mann voraus: / Josef, er wurde als Sklave verkauft.18Man zwängte seine Füße in Fesseln, / Eisen umschloss seinen Hals,19bis eintraf, was er vorausgesagt hatte, / bis das Wort Jahwes seine Unschuld bewies.20Der König befahl, seine Fesseln zu lösen, / der Herrscher über Völker ließ ihn frei.21Er setzte ihn zum Herrn über sein Haus, / zum Herrscher über seinen ganzen Besitz,22um seine Beamten an Josefs Willen zu binden / und seine Ratgeber an seine Weisheit.23Dann kam Israel nach Ägypten, / Jakob wurde Gast im Lande Hams.24Gott ließ sein Volk sehr fruchtbar sein, / machte es stärker als seine Bedränger.25Deren Herz verwandelte er zum Hass gegen sein Volk, / sie begannen seine Diener boshaft zu täuschen.26Da schickte er seinen Diener Mose / und Aaron, den Mann seiner Wahl.27Sie führten seine Wunderzeichen aus, / seine Machtbeweise im Land der Nachkommen Hams.28Er schickte Finsternis, es wurde stockdunkel, / diesmal widersprachen sie nicht.29Er verwandelte ihre Gewässer in Blut, / ließ ihre Fische verenden.30Dann wimmelte das Land von Fröschen / bis hinein in den Palast ihres Königs.31Auf seinen Befehl kamen lästige Fliegen, / Stechmücken über das ganze Gebiet.32Er schickte ihnen Hagel statt Regen, / Blitze flammten über das Land.33Er ließ Trauben und Feigen verderben, / zerbrach die Bäume in ihrem Gebiet.34Er befahl: Da kamen Heuschreckenschwärme, / und ihre Larven waren ohne Zahl.35Sie fraßen alles Grün im Land, / sie fraßen alle Felder kahl.36Er erschlug alle Erstgeburt in ihrem Land, / die Ersten ihrer Manneskraft.37Dann führte er sie heraus, beladen mit Silber und Gold, / kein Gebrechlicher fand sich in all ihren Stämmen.38Ägypten war froh, als sie zogen, / denn die Angst vor ihnen hatte sie gepackt.39Er breitete eine Wolke als Decke aus, / ein Feuer, um die Nacht zu erleuchten.40Er forderte Wachteln an und ließ sie kommen / und sättigte sie mit Himmelsbrot.41Er spaltete den Felsen; da floss Wasser heraus. / Es lief wie ein Strom in die Wüste.42Ja, er dachte an sein heiliges Wort / und an seinen Diener Abraham.43Er führte sein Volk in Freude heraus, / in Jubel seine Erwählten.44Er gab ihnen die Länder der Völker, / den Ertrag ihrer Mühe nahmen sie in Besitz,45damit sie seine Ordnungen bewahrten / und seinen Weisungen folgten. / Halleluja, preist Jahwe!
Psalm 105
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,[1] jeho činy rozhlašujte mezi národy!2Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích!3Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!4Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte.5Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky a co rozhodl.6Vy, símě Abrahama, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba.7On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá!8Na svoji smlouvu pamatuje věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené,9na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem.10Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael:11„Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“[2]12Přitom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizinců.13Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království,14nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval:15„Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“ II.16Když potom přivolal na zem hlad a odřízl je od chleba,17poslal před nimi jistého Josefa, jehož prodali jako otroka.18Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech.19Když se pak splnila jeho předpověď, když jej protříbila Hospodinova řeč,20král ho pak nechal propustit z okovů, vládce národů dal mu svobodu.21Správcem svého paláce jej učinil – vládl nade vším jeho bohatstvím!22Jeho dvořanům poroučel[3] podle libosti, jeho poradce vedl k moudrosti.23Do Egypta tenkrát přišel Izrael, Jákob byl hostem v zemi Chámově.24Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil, bylo jich víc, než jejich protivníci unesli!25Nechal je nenávidět jeho lid, na jeho služebníky aby vymýšleli lsti. III.26Poslal k nim svého služebníka Mojžíše se svým vyvoleným, Áronem.27Ti jim předváděli jeho znamení, v Chámově zemi konali zázraky!28Poslal tmu a přišlo zatmění, jeho příkazům se totiž vzepřeli.[4]29Jejich vody ve krev obrátil, zahubil všechny ryby v nich.30Jejich země se hemžila žabami – byly i v královských ložnicích!31Na jeho rozkaz mouchy přilétly, po celé říši byli komáři.32Místo deště je zasypal kroupami, nad jejich zemí se blesky míhaly.33Potloukl jejich révu i jejich fíkoví, po celé jejich říši stromy roztříštil!34Na jeho rozkaz přilétly kobylky, nemožné bylo spočítat housenky!35Sežraly jim v zemi všechny rostliny, pohltily vše, co půda urodí.36Všechno prvorozené pak v té zemi bil, všechen výkvět mládí jim zahubil.37Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem, v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!38Z jejich odchodu měli radost v Egyptě, strach z Izraele totiž svíral je! IV.39Rozestřel oblak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm prozářil.40Na jejich žádost dal jim křepelky, sytil je svým chlebem nebeským.41Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti!42Pamatoval na to, co svatě zaslíbil svému služebníku Abrahamovi.[5]43Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním!44Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů,45aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony. Haleluja!