Psalm 105

Neue evangelistische Übersetzung

von Karl-Heinz Vanheiden
1 Lobt Jahwe! Ruft aus seinen Namen, / macht den Völkern seine Taten bekannt!2 Singt ihm, spielt ihm / und redet von all seinen Wundern!3 Rühmt euch seines heiligen Namens! / Die ihn suchen, können sich freuen!4 Fragt nach Jahwe und seiner Macht, / sucht seine Nähe zu aller Zeit!5 Denkt an die Wunder, die er tat, / die Beweise seiner Macht und die Entscheide, die er traf.6 Ihr Nachkommen seines Dieners Abraham, / ihr Söhne Jakobs, seine Erwählten:7 Das ist Jahwe, unser Gott! / Seine Rechtsentscheide gelten in der ganzen Welt.8 Niemals vergisst er seinen Bund, / sein festes Wort für tausend Generationen,9 den Bund, den er mit Abraham schloss, / und den Eid, den er Isaak schwor.10 Er erklärte ihn für Jakob zum Gesetz, / für Israel zum ewig gültigen Bund.11 Er sagte: Dir will ich das Land Kanaan geben / als Erbland, das euch zugeteilt ist.12 Sie waren damals leicht zu zählen, / nur wenig Leute und Fremde dabei.13 Sie zogen von einem Volk zum anderen, / von einem Reich zu einem anderen Volk.14 Damals erlaubte er keinem, sie zu bedrücken, / ihretwegen wies er Könige zurecht:15 „Tastet meine Gesalbten nicht an, / tut meinen Propheten nichts Böses!“16 Dann brachte er eine Hungersnot über das Land, / entzog ihnen jeden Vorrat an Brot.[1]17 Er schickte ihnen einen Mann voraus: / Josef, er wurde als Sklave verkauft.18 Man zwängte seine Füße in Fesseln, / Eisen umschloss seinen Hals,19 bis eintraf, was er vorausgesagt hatte, / bis das Wort Jahwes seine Unschuld bewies.20 Der König befahl, seine Fesseln zu lösen, / der Herrscher über Völker ließ ihn frei.21 Er setzte ihn zum Herrn über sein Haus, / zum Herrscher über seinen ganzen Besitz,22 um seine Beamten an Josefs Willen zu binden / und seine Ratgeber an seine Weisheit.23 Dann kam Israel nach Ägypten, / Jakob wurde Gast im Lande Hams.24 Gott ließ sein Volk sehr fruchtbar sein, / machte es stärker als seine Bedränger.25 Deren Herz verwandelte er zum Hass gegen sein Volk, / sie begannen seine Diener boshaft zu täuschen.26 Da schickte er seinen Diener Mose / und Aaron, den Mann seiner Wahl.27 Sie führten seine Wunderzeichen aus, / seine Machtbeweise im Land der Nachkommen Hams.28 Er schickte Finsternis, es wurde stockdunkel, / diesmal widersprachen sie nicht.29 Er verwandelte ihre Gewässer in Blut, / ließ ihre Fische verenden.30 Dann wimmelte das Land von Fröschen / bis hinein in den Palast ihres Königs.31 Auf seinen Befehl kamen lästige Fliegen, / Stechmücken über das ganze Gebiet.32 Er schickte ihnen Hagel statt Regen, / Blitze flammten über das Land.33 Er ließ Trauben und Feigen verderben, / zerbrach die Bäume in ihrem Gebiet.34 Er befahl: Da kamen Heuschreckenschwärme, / und ihre Larven waren ohne Zahl.35 Sie fraßen alles Grün im Land, / sie fraßen alle Felder kahl.36 Er erschlug alle Erstgeburt in ihrem Land, / die Ersten ihrer Manneskraft.37 Dann führte er sie heraus, beladen mit Silber und Gold, / kein Gebrechlicher fand sich in all ihren Stämmen.38 Ägypten war froh, als sie zogen, / denn die Angst vor ihnen hatte sie gepackt.39 Er breitete eine Wolke als Decke aus, / ein Feuer, um die Nacht zu erleuchten.40 Er forderte Wachteln an und ließ sie kommen / und sättigte sie mit Himmelsbrot.41 Er spaltete den Felsen; da floss Wasser heraus. / Es lief wie ein Strom in die Wüste.42 Ja, er dachte an sein heiliges Wort / und an seinen Diener Abraham.43 Er führte sein Volk in Freude heraus, / in Jubel seine Erwählten.44 Er gab ihnen die Länder der Völker, / den Ertrag ihrer Mühe nahmen sie in Besitz,45 damit sie seine Ordnungen bewahrten / und seinen Weisungen folgten. / Halleluja, preist Jahwe!

Psalm 105

Bible, překlad 21. století

von Biblion
1 Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,[1] jeho činy rozhlašujte mezi národy!2 Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích!3 Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!4 Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte.5 Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky a co rozhodl.6 Vy, símě Abrahama, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba.7 On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá!8 Na svoji smlouvu pamatuje věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené,9 na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem.10 Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael:11 „Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“[2]12 Přitom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizinců.13 Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království,14 nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval:15 „Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“ II.16 Když potom přivolal na zem hlad a odřízl je od chleba,17 poslal před nimi jistého Josefa, jehož prodali jako otroka.18 Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech.19 Když se pak splnila jeho předpověď, když jej protříbila Hospodinova řeč,20 král ho pak nechal propustit z okovů, vládce národů dal mu svobodu.21 Správcem svého paláce jej učinil – vládl nade vším jeho bohatstvím!22 Jeho dvořanům poroučel[3] podle libosti, jeho poradce vedl k moudrosti.23 Do Egypta tenkrát přišel Izrael, Jákob byl hostem v zemi Chámově.24 Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil, bylo jich víc, než jejich protivníci unesli!25 Nechal je nenávidět jeho lid, na jeho služebníky aby vymýšleli lsti. III.26 Poslal k nim svého služebníka Mojžíše se svým vyvoleným, Áronem.27 Ti jim předváděli jeho znamení, v Chámově zemi konali zázraky!28 Poslal tmu a přišlo zatmění, jeho příkazům se totiž vzepřeli.[4]29 Jejich vody ve krev obrátil, zahubil všechny ryby v nich.30 Jejich země se hemžila žabami – byly i v královských ložnicích!31 Na jeho rozkaz mouchy přilétly, po celé říši byli komáři.32 Místo deště je zasypal kroupami, nad jejich zemí se blesky míhaly.33 Potloukl jejich révu i jejich fíkoví, po celé jejich říši stromy roztříštil!34 Na jeho rozkaz přilétly kobylky, nemožné bylo spočítat housenky!35 Sežraly jim v zemi všechny rostliny, pohltily vše, co půda urodí.36 Všechno prvorozené pak v té zemi bil, všechen výkvět mládí jim zahubil.37 Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem, v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!38 Z jejich odchodu měli radost v Egyptě, strach z Izraele totiž svíral je! IV.39 Rozestřel oblak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm prozářil.40 Na jejich žádost dal jim křepelky, sytil je svým chlebem nebeským.41 Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti!42 Pamatoval na to, co svatě zaslíbil svému služebníku Abrahamovi.[5]43 Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním!44 Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů,45 aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony. Haleluja!