1Auf, meine Seele, lobe Jahwe! / Jahwe, mein Gott, du bist sehr groß, / bekleidet mit Hoheit und Pracht.2Das Licht umgibt dich wie ein Gewand, / den Himmel spannst du wie ein Zeltdach aus3und baust deine Kammern über dem Wasser dort auf. / Du machst die Wolken zu deinem Wagen / und schwebst auf den Schwingen des Sturms.4Du hast die Winde zu deinen Boten erwählt, / loderndes Feuer zu deinen Gehilfen gemacht.[1]5Er gab der Erde ein festes Fundament, / dass sie durch nichts mehr zu erschüttern ist.6Die Flut bedeckte sie wie ein Kleid, / das Wasser stand über den Bergen.7Vor deiner Zurechtweisung musste es fliehen, / deine Donnerstimme trieb es fort.8Da schoben sich die Berge auf und die Täler senkten sich / an den Ort, den du ihnen bestimmt hast.9Du hast dem Wasser Grenzen gesetzt, die es nicht überschreitet. / Nicht noch einmal bedeckt es die Erde.10Du lässt Quellen entspringen in Bäche; / zwischen den Bergen eilen sie hin.11Wilde Tiere trinken daraus, / die Wildesel löschen da ihren Durst.12An diesen Bächen wohnen die Vögel, / aus dichtem Laub ertönt ihr Gesang.13Du tränkst die Berge aus himmlischen Kammern, / durch dein Wirken wird die Erde satt.14Gras lässt du sprossen für das Vieh, / Pflanzen für den Acker des Menschen, / aus dem er Nahrung für sich schafft,15und Wein, der den Menschen erfreut, / Öl, mit dem er seinen Körper pflegt, / und Brot, mit dem er sich stärkt.16Die Bäume Jahwes trinken sich satt, / die Zedern, die er pflanzte auf dem Libanon.17Die Vögel bauen ihre Nester darin. / Auf den Zypressen[2] nistet der Storch.18Die hohen Berge gehören dem Steinbock, / dem Klippdachs[3] bieten die Felsen Schutz.19Er hat den Mond gemacht, der die Zeiten bestimmt, / die Sonne, die ihren Untergang kennt.20Du lässt die Dunkelheit kommen, und es wird Nacht; / da regen sich alle Tiere im Wald.21Die Junglöwen brüllen nach Beute, / sie fordern ihr Fressen von Gott.22Geht die Sonne auf, ziehen sie sich zurück / und legen sich nieder in ihrem Versteck.23Dann geht der Mensch an seine Arbeit / und tut bis zum Abend seine Pflicht.24Wie zahlreich sind deine Werke, Jahwe! / Du hast sie alle mit Weisheit gemacht. / Von deinen Geschöpfen ist die Erde erfüllt.25Da ist das Meer, groß und weit nach allen Seiten hin; / da wimmelt es von Leben, Groß und Klein und ohne Zahl.26Da ziehen Schiffe ihre Bahn / und auch der ungeheure Leviatan, / den du erschufst, um mit ihm zu spielen.27Alle deine Geschöpfe warten auf dich, / dass du ihnen Nahrung gibst zur richtigen Zeit.28Du gibst ihnen, und sie sammeln sie ein. / Du öffnest deine Hand: Sie werden an guten Dingen satt.29Du verbirgst dein Gesicht: Sie werden verstört. / Du entziehst ihnen den Atem: Sie sterben dahin / und kehren wieder zum Staub zurück.30Du sendest deinen Lebensgeist: Sie werden geboren. / So erschaffst du der Erde ein neues Gesicht.31Ewig bleibe Jahwes Herrlichkeit! / Er möge sich freuen an dem, was er schuf!32Blickt er die Erde an, so bebt sie; / berührt er die Berge, speien sie Rauch.33Mein Leben lang will ich Jahwe besingen, / will meinem Gott lobsingen, solange ich bin.34Möge ihm gefallen, was ich erdachte, / denn auch ich freue mich an ihm!35Mögen die Sünder von der Erde verschwinden / und die Gottlosen nicht mehr sein! / Auf, meine Seele, lobe Jahwe! / Halleluja![4]
Psalm 104
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Dobrořeč duše má Hospodinu! I. Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj – oděn jsi slávou a nádherou!2Světlem jsi jak pláštěm zahalen, nebe jsi jako plachtu rozestřel!3Svoje paláce jsi nad vodou postavil, jak vozy užíváš husté oblaky, vznášíš se na křídlech větrných.4Vichry činíš svými posly, tvými služebníky jsou plameny!5Zemi jsi založil na jejích sloupech, navěky jí neotřese vůbec nic.6Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem, vody stály i nad horami.7Před tvojí hrozbou pak rozutekly se, před tvým burácením prchaly.8Sahaly k horám, stekly však do údolí, na místo tebou určené.9Hranice dals jim, aby je nepřekročily, aby už nikdy nepřikryly zem!10Ty pouštíš potoky do údolí, aby proudily mezi horami,11všechnu polní zvěř aby napájely, divocí osli aby u nich žízeň zahnali,12na jejich březích aby hnízdili ptáci, jejich zpěv aby zněl mezi větvemi.13Ze svých paláců hory napájíš, země se sytí ovocem skutků tvých!14Trávě pro dobytek dáváš růst a také rostlinám k lidskému užitku, aby jim ze země pokrm vyrostl:15Víno, jež smrtelníka v srdci oblaží, olej, po němž se obličej rozzáří, a chléb, který člověku dodá sil.16Hospodin sytí i své stromoví – libanonské cedry, které sám vysadil.17Vrabci si na nich hnízda postaví, čáp si nachází domov na jedli.18Vysoké hory patří kamzíkům, skály jsou útočištěm králíků.[1]19Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval, i samo slunce ví, kdy má zapadat.20Přivádíš tmu a noc se rozhostí, spoustou zvěře se lesy zahemží.21Po své kořisti řvou tehdy lvi, aby tak Boha o pokrm žádali.22S východem slunce se vrací zpět, aby ulehli ve svých doupatech.23Za svým úkolem tehdy člověk vyráží, pracuje na něm, než se zešeří. II.24Kolik je, Hospodine, skutků tvých! Všechno jsi moudře učinil – země je plná tvých stvoření!25Hle, je tu moře širé a veliké, havěť bezpočtu se hemží v něm – maličcí i velcí tvorové!26Plují v něm lodě a také leviatan, jehož jsi stvořil, aby si tam hrál!27Ti všichni k tobě vzhlížejí, abys je krmil v čase potřeby.28Dáváš jim a oni sbírají, když otevřeš ruku, sytí se hojností.29Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš, hynou, když dech jim odnímáš – navracejí se znovu v prach.30Svého Ducha když pošleš, bývají stvořeni, abys tvář země znovu obnovil!31Hospodinova sláva ať trvá věčně, ze svého díla ať se Hospodin raduje!32Pod jeho pohledem země třese se, hory dýmají pod jeho dotykem!33Zpívat budu Hospodinu celý život svůj, žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu!34Kéž se mu líbí moje myšlenky – Hospodin je přece mojí radostí!35Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli, kéž by tu darebáci více nebyli! Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Haleluja![2]