Sprüche 16 | Hoffnung für alle

Hoffnung für alle

Der Mensch denkt – Gott lenkt

1 Der Mensch denkt über vieles nach und macht seine Pläne, das letzte Wort aber hat der HERR^[1]. 2 Der Mensch hält sein Handeln für richtig, aber der HERR prüft seine Beweggründe. 3 Vertraue dem HERRN deine Pläne an, er wird dir Gelingen schenken. 4 Der HERR sorgt dafür, dass jeden das Los trifft, das er verdient – auch für den Gottlosen kommt der Tag des Verderbens. 5 Der HERR verabscheut die Hochmütigen. Du kannst sicher sein: Keiner entkommt seiner Strafe! 6 Wer dem HERRN treu ist und Liebe übt, dem wird die Schuld vergeben; und wer Ehrfurcht vor dem HERRN hat, der meidet das Böse. 7 Wenn dein Handeln dem HERRN gefällt, bewegt er sogar deine Feinde dazu, mit dir Frieden zu schließen. 8 Besser wenig Besitz, der ehrlich verdient ist, als großer Reichtum, durch Betrug erschlichen. 9 Der Mensch plant seinen Weg, aber der HERR lenkt seine Schritte. 10 Der König urteilt an Gottes Stelle, darum irrt er sich nicht, wenn er Recht spricht. 11 Der HERR will, dass Waage und Gewichte stimmen, denn er selbst hat diese Ordnung aufgestellt.^[2] 12 Königen ist das Unrecht verhasst, denn ihre Macht ist nur sicher, wenn Gerechtigkeit herrscht. 13 Könige wollen die Wahrheit hören, darum achten sie ehrliche Menschen. 14 Der Zorn des Königs ist ein Vorbote des Todes, deshalb versucht ein kluger Mensch, ihn freundlich zu stimmen. 15 Die Gunst des Königs bedeutet Leben; seine Anerkennung ist so wohltuend wie ein sanfter Frühlingsregen. 16 Weisheit und Urteilsvermögen zu erlangen ist viel kostbarer als Silber oder Gold! 17 Ein aufrichtiger Mensch meidet das Böse; wer dies beachtet, wird sein Leben retten. 18 Stolz führt zum Sturz, und Hochmut kommt vor dem Fall! 19 Lieber bescheiden und arm sein als Beute teilen mit den Hochmütigen! 20 Wer auf das hört, was ihm beigebracht wird, der hat Erfolg; und wer dem HERRN vertraut, der findet Glück. 21 Man verlässt sich auf das Urteil eines vernünftigen Menschen; und wenn er dazu noch gut reden kann, wird man viel von ihm lernen. 22 Wer Einsicht besitzt, für den ist sie eine Quelle des Lebens; aber ein Dummkopf wird durch seine eigene Dummheit bestraft. 23 Ein weiser Mensch spricht weise Worte und kann andere damit überzeugen. 24 Ein freundliches Wort ist wie Honig: angenehm im Geschmack und gesund für den Körper. 25 Manch einer wähnt sich auf dem richtigen Weg – und läuft geradewegs in den Tod. 26 Hunger treibt den Menschen an; er muss arbeiten, um satt zu werden. 27 Ein gemeiner Mensch brütet immer neues Unheil aus; seine Worte zerstören wie Feuer. 28 Ein hinterlistiger Mensch sät Zank und Streit, und ein Lästermaul bringt Freunde auseinander. 29 Ein verbrecherischer Mensch beschwatzt seinen Freund und bringt ihn auf krumme Wege. 30 Wer listig mit den Augen zwinkert, führt Böses im Schilde; wer entschlossen die Lippen zusammenpresst, hat es schon getan. 31 Graues Haar ist ein würdevoller Schmuck – angemessen für alle, die Gottes Gebote befolgen. 32 Geduld zu haben ist besser, als ein Held zu sein; und sich selbst beherrschen ist besser, als Städte zu erobern! 33 Der Mensch wirft das Los, um Gott zu befragen; und der HERR allein bestimmt die Antwort.

Bible Kralická

1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka. 2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest. 3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá. 4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému. 5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty. 6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého. 7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu. 8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých. 9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho. 10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho. 11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení. 12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn. 13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují. 14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je. 15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním. 16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra. 17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své. 18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha. 19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými. 20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest. 21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení. 22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství. 23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení. 24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem. 25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti. 26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho. 27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující. 28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely. 29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou. 30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé. 31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající. 32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města. 33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.