Psalm 69 | English Standard Version

English Standard Version

Save Me, O God

1 To the choirmaster: according to Lilies. Of David. Save me, O God! For the waters have come up to my neck.^[1] (Job 22:11; Ps 32:6; Ps 45:1; Ps 69:14; Ps 130:1)

Job 22:11Ps 32:6Ps 45:1Ps 69:14Ps 130:1

2 I sink in deep mire, where there is no foothold; I have come into deep waters, and the flood sweeps over me. (Ps 40:2; Ps 69:14; Ps 124:4) 3 I am weary with my crying out; my throat is parched. My eyes grow dim with waiting for my God. (De 28:32; Ps 6:6; Ps 22:15; Ps 31:24; Ps 119:82; Ps 119:123; Isa 38:14)

De 28:32Ps 6:6Ps 22:15Ps 31:24Ps 119:82Ps 119:123Isa 38:14

4 More in number than the hairs of my head are those who hate me without cause; mighty are those who would destroy me, those who attack me with lies. What I did not steal must I now restore? (Ps 35:7; Ps 35:19; Ps 38:19; Ps 40:12; Ps 59:3; Ps 109:3; Ps 119:161; Joh 15:25)

Ps 35:7Ps 35:19Ps 38:19Ps 40:12Ps 59:3Ps 109:3Ps 119:161Joh 15:25

5 O God, you know my folly; the wrongs I have done are not hidden from you. 6 Let not those who hope in you be put to shame through me, O Lord God of hosts; let not those who seek you be brought to dishonor through me, O God of Israel. (Ps 25:2) 7 For it is for your sake that I have borne reproach, that dishonor has covered my face. (Ps 44:22; Jer 15:15) 8 I have become a stranger to my brothers, an alien to my mother’s sons. (Job 19:13; Ps 31:11; Ps 38:11; Joh 1:11)

Job 19:13Ps 31:11Ps 38:11Joh 1:11

9 For zeal for your house has consumed me, and the reproaches of those who reproach you have fallen on me. (Ps 89:41; Ps 89:50; Ps 119:139; Ps 132:1; Joh 2:17; Ro 15:3)

Ps 89:41Ps 89:50Ps 119:139Ps 132:1Joh 2:17Ro 15:3

10 When I wept and humbled^[2] my soul with fasting, it became my reproach. 11 When I made sackcloth my clothing, I became a byword to them. (Job 17:6; Ps 35:13) 12 I am the talk of those who sit in the gate, and the drunkards make songs about me. (Ge 19:1; Es 2:19; Job 30:9) 13 But as for me, my prayer is to you, O Lord. At an acceptable time, O God, in the abundance of your steadfast love answer me in your saving faithfulness. (Ps 32:6; Ps 109:4; Isa 49:8; 2Co 6:2)

Ps 32:6Ps 109:4Isa 49:82Co 6:2

14 Deliver me from sinking in the mire; let me be delivered from my enemies and from the deep waters. (Ps 69:1; Ps 69:2; Ps 144:7) 15 Let not the flood sweep over me, or the deep swallow me up, or the pit close its mouth over me. (Nu 16:33; Ps 55:23) 16 Answer me, O Lord, for your steadfast love is good; according to your abundant mercy, turn to me. (Ps 25:16; Ps 63:3; Ps 106:45; Ps 109:21)

Ps 25:16Ps 63:3Ps 106:45Ps 109:21

17 Hide not your face from your servant, for I am in distress; make haste to answer me. (Ps 18:6; Ps 27:9; Ps 102:2; Ps 143:7)

Ps 18:6Ps 27:9Ps 102:2Ps 143:7

18 Draw near to my soul, redeem me; ransom me because of my enemies! 19 You know my reproach, and my shame and my dishonor; my foes are all known to you. (Ps 22:6; Ps 69:10; Heb 12:2) 20 Reproaches have broken my heart, so that I am in despair. I looked for pity, but there was none, and for comforters, but I found none. (Job 16:2; Ps 69:19; Ps 142:4; Isa 63:5; Jer 15:5; Mt 26:37)

Job 16:2Ps 69:19Ps 142:4Isa 63:5Jer 15:5Mt 26:37

21 They gave me poison for food, and for my thirst they gave me sour wine to drink. (De 29:18; Mt 27:34; Mt 27:48; Mr 15:23; Lu 23:36; Joh 19:29)

De 29:18Mt 27:34Mt 27:48Mr 15:23Lu 23:36Joh 19:29

22 Let their own table before them become a snare; and when they are at peace, let it become a trap.^[3] (Ps 23:5; Ps 35:4; Ps 109:6; Ro 11:9; 1Th 5:3)

Ps 23:5Ps 35:4Ps 109:6Ro 11:91Th 5:3

23 Let their eyes be darkened, so that they cannot see, and make their loins tremble continually. (Isa 6:10; Da 5:6; Na 2:10; Mt 13:14)

Isa 6:10Da 5:6Na 2:10Mt 13:14

24 Pour out your indignation upon them, and let your burning anger overtake them. 25 May their camp be a desolation; let no one dwell in their tents. (Mt 23:38; Lu 13:35; Ac 1:20) 26 For they persecute him whom you have struck down, and they recount the pain of those you have wounded. (Job 19:21; Isa 53:4; Zec 1:15) 27 Add to them punishment upon punishment; may they have no acquittal from you.^[4] (Ne 4:5) 28 Let them be blotted out of the book of the living; let them not be enrolled among the righteous. (Ex 32:32; Eze 13:9; Lu 10:20; Php 4:3; Heb 12:23; Re 3:5)

Ex 32:32Eze 13:9Lu 10:20Php 4:3Heb 12:23Re 3:5

29 But I am afflicted and in pain; let your salvation, O God, set me on high! (Ps 20:1) 30 I will praise the name of God with a song; I will magnify him with thanksgiving. (Ps 28:7; Ps 34:3; Ps 50:14; Ps 50:23)

Ps 28:7Ps 34:3Ps 50:14Ps 50:23

31 This will please the Lord more than an ox or a bull with horns and hoofs. (Le 11:3; Ps 50:13) 32 When the humble see it they will be glad; you who seek God, let your hearts revive. (Ps 22:26; Ps 34:2) 33 For the Lord hears the needy and does not despise his own people who are prisoners. (Ps 68:6) 34 Let heaven and earth praise him, the seas and everything that moves in them. (Ps 96:11; Ps 98:7; Ps 148:1; Isa 44:23; Isa 49:13)

Ps 96:11Ps 98:7Ps 148:1Isa 44:23Isa 49:13

35 For God will save Zion and build up the cities of Judah, and people shall dwell there and possess it; (Ps 51:18; Isa 44:26) 36 the offspring of his servants shall inherit it, and those who love his name shall dwell in it. (Ps 37:29; Ps 102:28; Isa 65:9)

Bible Kralická

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. 2 Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé. 3 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne. 4 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého. 5 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil. 6 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou. 7 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský. 8 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou. 9 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, 10 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla. 11 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno. 12 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví. 13 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno. 14 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou. 15 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod, 16 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně. 17 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne. 18 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne. 19 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne. 20 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji. 21 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem. 22 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem. 23 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti. 24 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení. 25 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí. 26 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného. 27 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají. 28 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé. 29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni. 30 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne. 31 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním. 32 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty. 33 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich. 34 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí. 35 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich. 36 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]