Proverbs 17 | English Standard Version

English Standard Version

1 Better is a dry morsel with quiet than a house full of feasting^[1] with strife. (Pr 15:17) 2 A servant who deals wisely will rule over a son who acts shamefully and will share the inheritance as one of the brothers. (2Sa 16:4; Pr 10:5; Pr 17:21; Pr 17:25; Pr 19:26)

2Sa 16:4Pr 10:5Pr 17:21Pr 17:25Pr 19:26

3 The crucible is for silver, and the furnace is for gold, and the Lord tests hearts. (1Ch 29:17; Ps 26:2; Pr 27:21; Jer 17:10; Mal 3:3)

1Ch 29:17Ps 26:2Pr 27:21Jer 17:10Mal 3:3

4 An evildoer listens to wicked lips, and a liar gives ear to a mischievous tongue. 5 Whoever mocks the poor insults his Maker; he who is glad at calamity will not go unpunished. (Job 31:29; Pr 14:31; Pr 16:5; Pr 24:17; Ob 1:12; Mt 25:40; Mt 25:45)

Job 31:29Pr 14:31Pr 16:5Pr 24:17Ob 1:12Mt 25:40Mt 25:45

6 Grandchildren are the crown of the aged, and the glory of children is their fathers. (Ps 127:3; Ps 128:6; Pr 16:31) 7 Fine speech is not becoming to a fool; still less is false speech to a prince. (Pr 6:17; Pr 19:10; Pr 26:1) 8 A bribe is like a magic^[2] stone in the eyes of the one who gives it; wherever he turns he prospers. (Ex 23:8; Pr 17:23; Pr 18:16; Pr 19:6; Pr 21:14; Isa 1:23; Am 5:12)

Ex 23:8Pr 17:23Pr 18:16Pr 19:6Pr 21:14Isa 1:23Am 5:12

9 Whoever covers an offense seeks love, but he who repeats a matter separates close friends. (Pr 10:12; Pr 16:28) 10 A rebuke goes deeper into a man of understanding than a hundred blows into a fool. 11 An evil man seeks only rebellion, and a cruel messenger will be sent against him. (1Ki 2:29) 12 Let a man meet a she-bear robbed of her cubs rather than a fool in his folly. (2Sa 17:8; Pr 27:3; Ho 13:8) 13 If anyone returns evil for good, evil will not depart from his house. (2Sa 12:10; Ps 35:12; Ps 109:4; Pr 20:22; Mt 5:39)

2Sa 12:10Ps 35:12Ps 109:4Pr 20:22Mt 5:39

14 The beginning of strife is like letting out water, so quit before the quarrel breaks out. (Pr 20:3; Pr 25:8) 15 He who justifies the wicked and he who condemns the righteous are both alike an abomination to the Lord. (Ex 23:7; Job 34:17; Ps 94:21; Pr 17:26; Pr 18:5; Pr 24:24; Isa 5:23)

Ex 23:7Job 34:17Ps 94:21Pr 17:26Pr 18:5Pr 24:24Isa 5:23

16 Why should a fool have money in his hand to buy wisdom when he has no sense? (Pr 23:23) 17 A friend loves at all times, and a brother is born for adversity. (Ru 1:16; Job 6:14; Pr 18:24; Pr 27:10)

Ru 1:16Job 6:14Pr 18:24Pr 27:10

18 One who lacks sense gives a pledge and puts up security in the presence of his neighbor. 19 Whoever loves transgression loves strife; he who makes his door high seeks destruction. (Pr 11:2; Pr 29:23) 20 A man of crooked heart does not discover good, and one with a dishonest tongue falls into calamity. (Pr 11:20) 21 He who sires a fool gets himself sorrow, and the father of a fool has no joy. (Pr 10:1; Pr 19:13) 22 A joyful heart is good medicine, but a crushed spirit dries up the bones. (Ps 22:15; Pr 12:25; Pr 15:13) 23 The wicked accepts a bribe in secret^[3] to pervert the ways of justice. (Pr 17:8; Mic 3:11; Mic 7:3) 24 The discerning sets his face toward wisdom, but the eyes of a fool are on the ends of the earth. (De 30:11; Pr 14:6; Pr 15:14; Ec 2:14)

De 30:11Pr 14:6Pr 15:14Ec 2:14

25 A foolish son is a grief to his father and bitterness to her who bore him. (Pr 10:1; Pr 17:21; Pr 23:25) 26 To impose a fine on a righteous man is not good, nor to strike the noble for their uprightness. (Pr 17:15) 27 Whoever restrains his words has knowledge, and he who has a cool spirit is a man of understanding. (Pr 10:19; Jas 1:19) 28 Even a fool who keeps silent is considered wise; when he closes his lips, he is deemed intelligent. (Job 13:5)

Bible Kralická

1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem. 2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví. 3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin. 4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného. 5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty. 6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich. 7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá. 8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu. 9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely. 10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil. 11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá. 12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho. 13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho. 14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň. 15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně. 16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá? 17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se. 18 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým. 19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření. 20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost. 21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého. 22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti. 23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu. 24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země. 25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své. 26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost. 27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný. 28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.