Philippians 2

English Standard Version

from Crossway
1 So if there is any encouragement in Christ, any comfort from love, any participation in the Spirit, any affection and sympathy, (Ro 15:30; 2Co 13:14; Col 3:12; 2Th 2:16)2 complete my joy by being of the same mind, having the same love, being in full accord and of one mind. (Joh 3:29; Joh 15:11; Ro 12:16)3 Do nothing from selfish ambition or conceit, but in humility count others more significant than yourselves. (Ro 12:10; Ga 5:26; Eph 4:2; Eph 5:21; Php 1:17)4 Let each of you look not only to his own interests, but also to the interests of others. (Ro 15:2)5 Have this mind among yourselves, which is yours in Christ Jesus,[1] (Mt 11:29; Ro 15:3)6 who, though he was in the form of God, did not count equality with God a thing to be grasped,[2] (Joh 1:1; Joh 5:18; Joh 10:33; Joh 14:28; 2Co 4:4)7 but emptied himself, by taking the form of a servant,[3] being born in the likeness of men. (Isa 42:1; Mt 20:28; Mr 9:12; Joh 1:14; Ro 8:3; 2Co 8:9; 2Co 13:4; Ga 4:4)8 And being found in human form, he humbled himself by becoming obedient to the point of death, even death on a cross. (Mt 26:39; Joh 10:18; Ro 5:19; Heb 5:8; Heb 12:2)9 Therefore God has highly exalted him and bestowed on him the name that is above every name, (Isa 52:13; Isa 53:12; Mt 28:18; Joh 10:17; Ac 2:33; Ac 5:41; Eph 1:21; Heb 1:4; Heb 2:9)10 so that at the name of Jesus every knee should bow, in heaven and on earth and under the earth, (Isa 45:23; Ro 14:11; Eph 1:10; Re 5:3; Re 5:13)11 and every tongue confess that Jesus Christ is Lord, to the glory of God the Father. (Joh 13:13; Ro 10:9; Ro 14:9; 1Co 12:3)12 Therefore, my beloved, as you have always obeyed, so now, not only as in my presence but much more in my absence, work out your own salvation with fear and trembling, (2Co 10:5; Php 1:5; Php 4:15; Heb 5:9; 1Pe 1:2)13 for it is God who works in you, both to will and to work for his good pleasure. (1Co 12:6; 1Co 15:10; 1Ti 2:4; Heb 13:21)14 Do all things without grumbling or disputing, (1Ti 2:8; 1Pe 4:9)15 that you may be blameless and innocent, children of God without blemish in the midst of a crooked and twisted generation, among whom you shine as lights in the world, (De 32:5; Mt 5:14; Mt 5:16; Mt 5:45; Eph 5:1; Tit 2:10; 1Pe 2:12; Jud 1:24)16 holding fast to the word of life, so that in the day of Christ I may be proud that I did not run in vain or labor in vain. (Ac 5:20; 1Co 1:8; 2Co 1:14; Ga 2:2; Ga 4:11; 1Th 3:5)17 Even if I am to be poured out as a drink offering upon the sacrificial offering of your faith, I am glad and rejoice with you all. (Ro 15:16; 2Co 12:15; 1Jo 3:16)18 Likewise you also should be glad and rejoice with me.19 I hope in the Lord Jesus to send Timothy to you soon, so that I too may be cheered by news of you. (1Co 4:17; 1Th 3:2)20 For I have no one like him, who will be genuinely concerned for your welfare. (1Co 16:10)21 For they all seek their own interests, not those of Jesus Christ. (1Co 10:24; 2Ti 3:2)22 But you know Timothy’s[4] proven worth, how as a son[5] with a father he has served with me in the gospel. (1Co 4:17; 2Co 2:9; 1Ti 1:2; 2Ti 1:2; 2Ti 3:10)23 I hope therefore to send him just as soon as I see how it will go with me,24 and I trust in the Lord that shortly I myself will come also. (Php 1:25; Phm 1:22)25 I have thought it necessary to send to you Epaphroditus my brother and fellow worker and fellow soldier, and your messenger and minister to my need, (Php 4:18; Phm 1:2)26 for he has been longing for you all and has been distressed because you heard that he was ill.27 Indeed he was ill, near to death. But God had mercy on him, and not only on him but on me also, lest I should have sorrow upon sorrow.28 I am the more eager to send him, therefore, that you may rejoice at seeing him again, and that I may be less anxious.29 So receive him in the Lord with all joy, and honor such men, (Ro 16:2; 1Co 16:18; 1Th 5:12; 1Ti 5:17)30 for he nearly died[6] for the work of Christ, risking his life to complete what was lacking in your service to me. (Ac 20:24; 1Co 16:17; Php 4:10)

Philippians 2

Bible Kralická

1 Protož jest-li jaké potěšení v Kristu, jest-li které utěšení lásky, jest-li která společnost Ducha svatého, jsou-li která milosrdenství a slitování,2 Naplňte radost mou v tom, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejně smýšlejíce,3 Nic nečiňte skrze svár anebo marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější sebe majíce.4 Nehledejte jeden každý svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných.5 Budiž tedy tatáž mysl při vás, jakáž byla při Kristu Ježíši,6 Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,7 Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.8 A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný jsa učiněn až do smrti, a to do smrti kříže.9 Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno,10 Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, jenž jsou na zemi, i těch, jenž jsou pod zemí,11 A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.12 A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více, když jsem vzdálen od vás, s bázní a s třesením spasení své konejte.13 Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podle dobře libé vůle své.14 Všecko pak čiňte bez reptání a bez pochybování,15 Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění uprostřed národu zlého a převráceného; mezi kterýmižto svěťte jakožto světla na světě,16 Slovo života zachovávajíce, k chloubě mé v den Kristův, aby bylo vidíno, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.17 A bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší, raduji se a spolu raduji se se všemi vámi.18 A též i vy radujte se a spolu radujte se se mnou.19 Mámť pak naději v Kristu Ježíši, že Timotea brzy pošli vám, abych i já pokojné mysli byl, zvěda, kterak vy se máte.20 Nebo žádného tak jednomyslného nemám, kterýž by tak vlastně o vaše věci pečoval.21 Všickni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.22 Ale jej zkušeného býti víte, podle toho, že jakož syn s otcem se mnou přisluhoval v evangelium.23 Tohoť hle, naději mám, že pošli, jakž jen porozumím, co se bude díti se mnou.24 Mámť pak naději v Pánu, že i sám brzo k vám přijdu.25 Ale zdálo se mi za potřebné Epafrodita, bratra a pomocníka a spolurytíře mého, vašeho pak apoštola i služebníka, v potřebě mé poslati k vám,26 Poněvadž takovou měl žádost vás všecky viděti, a velmi těžek nad tím byl, že jste o něm slyšeli, že by byl nemocen.27 A bylť jest jistě nemocen, i blízek smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a ne nad ním toliko, ale i nade mnou, abych zámutku na zámutek neměl.28 Protož tím spěšněji poslal jsem ho k vám, abyste, vidouce jej zase, zradovali se, a já abych byl bez zámutku.29 Protož přijmětež jej v Pánu se vší radostí, a mějte takové v uctivosti.30 Neboť jest pro dílo Kristovo až k smrti se přiblížil, opováživ se života svého, jedné aby doplnil to, v čemž jste vy měli nedostatek při posloužení mně.