Sign in for free

Matthew 27

English Standard Version

from Crossway
1 When morning came, all the chief priests and the elders of the people took counsel against Jesus to put him to death. (Mt 26:4; Mr 15:1; Lu 22:66) 2 And they bound him and led him away and delivered him over to Pilate the governor. (Mt 20:19; Lu 3:1; Lu 13:1; Lu 23:1; Joh 18:28; Ac 3:13; Ac 4:27; 1Ti 6:13) 3 Then when Judas, his betrayer, saw that Jesus[1] was condemned, he changed his mind and brought back the thirty pieces of silver to the chief priests and the elders, (Mt 21:29; Mt 26:14; Mt 26:15) 4 saying, “I have sinned by betraying innocent blood.” They said, “What is that to us? See to it yourself.” (Mt 27:24) 5 And throwing down the pieces of silver into the temple, he departed, and he went and hanged himself. (2Sa 17:23; Ac 1:18) 6 But the chief priests, taking the pieces of silver, said, “It is not lawful to put them into the treasury, since it is blood money.” (Mr 12:41; Mr 12:43; Lu 21:1; Joh 8:20) 7 So they took counsel and bought with them the potter’s field as a burial place for strangers. 8 Therefore that field has been called the Field of Blood to this day. (Mt 28:15; Ac 1:19) 9 Then was fulfilled what had been spoken by the prophet Jeremiah, saying, “And they took the thirty pieces of silver, the price of him on whom a price had been set by some of the sons of Israel, (Zec 11:13; Mt 1:22) 10 and they gave them for the potter’s field, as the Lord directed me.” 11 Now Jesus stood before the governor, and the governor asked him, “Are you the King of the Jews?” Jesus said, “You have said so.” (Mt 2:2; Mt 27:29; Mt 27:37; Mt 27:42; Mr 15:2; Lu 22:70; Lu 23:2; Joh 18:29; Joh 18:39; Joh 19:3; 1Ti 6:13) 12 But when he was accused by the chief priests and elders, he gave no answer. (Mt 26:63) 13 Then Pilate said to him, “Do you not hear how many things they testify against you?” (Joh 19:10) 14 But he gave him no answer, not even to a single charge, so that the governor was greatly amazed. 15 Now at the feast the governor was accustomed to release for the crowd any one prisoner whom they wanted. (Mr 15:6; Lu 23:18; Joh 18:39; Joh 19:16) 16 And they had then a notorious prisoner called Barabbas. 17 So when they had gathered, Pilate said to them, “Whom do you want me to release for you: Barabbas, or Jesus who is called Christ?” (Mt 27:22) 18 For he knew that it was out of envy that they had delivered him up. (Joh 12:19) 19 Besides, while he was sitting on the judgment seat, his wife sent word to him, “Have nothing to do with that righteous man, for I have suffered much because of him today in a dream.” (Mt 2:12; Mt 27:24; Lu 23:47; Joh 19:13) 20 Now the chief priests and the elders persuaded the crowd to ask for Barabbas and destroy Jesus. (Ac 3:14) 21 The governor again said to them, “Which of the two do you want me to release for you?” And they said, “Barabbas.” 22 Pilate said to them, “Then what shall I do with Jesus who is called Christ?” They all said, “Let him be crucified!” (Ac 13:28) 23 And he said, “Why? What evil has he done?” But they shouted all the more, “Let him be crucified!” (Lu 23:41; Joh 8:46) 24 So when Pilate saw that he was gaining nothing, but rather that a riot was beginning, he took water and washed his hands before the crowd, saying, “I am innocent of this man’s blood;[2] see to it yourselves.” (De 21:6; Ps 26:6; Ps 73:13; Mt 26:5; Mt 27:4; Mt 27:19) 25 And all the people answered, “His blood be on us and on our children!” (Ex 20:5; Jos 2:19; La 5:7; Mt 23:35; Ac 5:28) 26 Then he released for them Barabbas, and having scourged[3] Jesus, delivered him to be crucified. (Isa 50:6; Isa 53:5; Mt 20:19; Lu 23:16; Joh 19:1) 27 Then the soldiers of the governor took Jesus into the governor’s headquarters,[4] and they gathered the whole battalion[5] before him. (Mr 15:16; Joh 18:28; Joh 18:33; Joh 19:2; Joh 19:9; Ac 10:1; Ac 23:35; Php 1:13) 28 And they stripped him and put a scarlet robe on him, (Lu 23:11; Re 18:12; Re 18:16) 29 and twisting together a crown of thorns, they put it on his head and put a reed in his right hand. And kneeling before him, they mocked him, saying, “Hail, King of the Jews!” (Mt 20:19; Mt 27:11) 30 And they spit on him and took the reed and struck him on the head. (Mt 26:67) 31 And when they had mocked him, they stripped him of the robe and put his own clothes on him and led him away to crucify him. (Isa 53:7) 32 As they went out, they found a man of Cyrene, Simon by name. They compelled this man to carry his cross. (Nu 15:35; Mt 21:39; Mr 15:21; Lu 23:26; Joh 19:17; Heb 13:12) 33 And when they came to a place called Golgotha (which means Place of a Skull), (Mr 15:22; Lu 23:32; Lu 23:44; Joh 19:17; Joh 19:23; Joh 19:28) 34 they offered him wine to drink, mixed with gall, but when he tasted it, he would not drink it. (Ps 69:21; Ac 8:23) 35 And when they had crucified him, they divided his garments among them by casting lots. (Ps 22:18) 36 Then they sat down and kept watch over him there. (Ps 22:17; Mt 27:54) 37 And over his head they put the charge against him, which read, “This is Jesus, the King of the Jews.” (Mt 27:11; Mt 27:29) 38 Then two robbers were crucified with him, one on the right and one on the left. (Mt 20:21; Joh 18:40) 39 And those who passed by derided him, wagging their heads (Job 16:4; Ps 22:7; Ps 109:25; Isa 37:22; Jer 18:16; La 1:12; La 2:15; Lu 22:65; Lu 23:39; Jas 2:7) 40 and saying, “You who would destroy the temple and rebuild it in three days, save yourself! If you are the Son of God, come down from the cross.” (Mt 4:3; Mt 4:6; Mt 14:33; Mt 26:61; Mt 26:63; Mt 27:43) 41 So also the chief priests, with the scribes and elders, mocked him, saying, 42 “He saved others; he cannot save himself. He is the King of Israel; let him come down now from the cross, and we will believe in him. (Mt 26:53; Mt 27:37; Lu 4:23; Joh 1:49; Joh 10:18; Joh 12:13) 43 He trusts in God; let God deliver him now, if he desires him. For he said, ‘I am the Son of God.’” (Ps 22:8) 44 And the robbers who were crucified with him also reviled him in the same way. (Lu 23:39) 45 Now from the sixth hour[6] there was darkness over all the land[7] until the ninth hour.[8] 46 And about the ninth hour Jesus cried out with a loud voice, saying, “Eli, Eli, lema sabachthani?” that is, “My God, my God, why have you forsaken me?” (Ps 22:1; Heb 5:7) 47 And some of the bystanders, hearing it, said, “This man is calling Elijah.” 48 And one of them at once ran and took a sponge, filled it with sour wine, and put it on a reed and gave it to him to drink. (Ru 2:14; Ps 69:21) 49 But the others said, “Wait, let us see whether Elijah will come to save him.” 50 And Jesus cried out again with a loud voice and yielded up his spirit. (Mt 27:46; Joh 10:18) 51 And behold, the curtain of the temple was torn in two, from top to bottom. And the earth shook, and the rocks were split. (Ex 26:31; 2Ch 3:14; Mt 27:54) 52 The tombs also were opened. And many bodies of the saints who had fallen asleep were raised, (Da 7:18; Da 7:22; Joh 11:11; Ac 7:60; Ac 13:36; 1Co 15:6; 1Co 15:18; 1Co 15:20; 1Th 4:13; 2Pe 3:4) 53 and coming out of the tombs after his resurrection they went into the holy city and appeared to many. (Mt 4:5) 54 When the centurion and those who were with him, keeping watch over Jesus, saw the earthquake and what took place, they were filled with awe and said, “Truly this was the Son[9] of God!” (Mt 27:36; Mt 27:43; Mr 15:39; Lu 23:47; Lu 23:49) 55 There were also many women there, looking on from a distance, who had followed Jesus from Galilee, ministering to him, (Ps 38:11; Lu 8:2; Joh 19:25) 56 among whom were Mary Magdalene and Mary the mother of James and Joseph and the mother of the sons of Zebedee. (Mt 20:20; Mt 27:55; Mr 15:40) 57 When it was evening, there came a rich man from Arimathea, named Joseph, who also was a disciple of Jesus. (Mr 15:42; Lu 23:50; Joh 19:38) 58 He went to Pilate and asked for the body of Jesus. Then Pilate ordered it to be given to him. 59 And Joseph took the body and wrapped it in a clean linen shroud 60 and laid it in his own new tomb, which he had cut in the rock. And he rolled a great stone to the entrance of the tomb and went away. (Isa 22:16; Isa 53:9; Mr 16:4; Joh 11:38) 61 Mary Magdalene and the other Mary were there, sitting opposite the tomb. (Mt 27:56; Mt 28:1) 62 The next day, that is, after the day of Preparation, the chief priests and the Pharisees gathered before Pilate (Mr 15:42; Lu 23:54; Joh 19:14; Joh 19:31; Joh 19:42) 63 and said, “Sir, we remember how that impostor said, while he was still alive, ‘After three days I will rise.’ (Mt 16:21; Mt 17:23; Mt 20:19; Mt 26:61; Mt 27:64; Mt 28:6; Mr 8:31; Mr 10:34; Lu 9:22; Lu 18:33; Lu 24:6; Joh 2:19; Joh 7:12) 64 Therefore order the tomb to be made secure until the third day, lest his disciples go and steal him away and tell the people, ‘He has risen from the dead,’ and the last fraud will be worse than the first.” (Mt 28:13) 65 Pilate said to them, “You have a guard[10] of soldiers. Go, make it as secure as you can.” (Mt 28:11) 66 So they went and made the tomb secure by sealing the stone and setting a guard. (Da 6:17) 

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) copyright ©2001 by Crossway Bibles, a publishing ministry of Good News Publishers. ESV® Text Edition: 2016. The ESV® text has been reproduced in cooperation with and by permission of Good News Publishers. Unauthorized reproduction of this publication is prohibited. All rights reserved.

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) is adapted from the Revised Standard Version of the Bible, copyright Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the U.S.A. All rights reserved.

Matthew 27

Bible Kralická

1 A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali. 2 I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu. 3 Tedy vida Jidáš, zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším, 4 Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz. 5 A on povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se. 6 A přední kněží vzavše peníze, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest. 7 A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků. 8 Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne. 9 A tehdy naplnilo se povědění skrze Jeremiáše proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských, 10 A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán. 11 Ježíš pak stál před vladařem. A otázal se ho vladař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Řekl jemu Ježíš: Ty pravíš. 12 A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl. 13 Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí? 14 Ale on neodpověděl jemu k žádnému slovu, takže se vladař tomu velmi divil. 15 Měl pak obyčej vladař v svátek propustiti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli. 16 I měli v ten čas vězně jednoho znamenitého, kterýž sloul Barabbáš. 17 Protož když se lidé sešli, řekl: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabbáše-li, čili Ježíše, jenž slove Kristus? 18 Neboť věděl, že jej z závisti vydali. 19 A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho. 20 Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili. 21 I odpověděv vladař, řekl jim: Kterého chcete ze dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabbáše. 22 Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, jenž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď. 23 Vladař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali, řkouce: Ukřižován buď. 24 A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem já od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte. 25 A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše syny. 26 Tedy propustil jim Barabbáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován. 27 Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do radného domu, shromáždili k němu všecku svou rotu. 28 A svlékše jej, přiodíli ho pláštěm brunátným. 29 A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský. 30 A plijíce na něho, brali třtinu a bili jej v hlavu. 31 A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován. 32 A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho. 33 I přišedše na místo, kteréž slove Golgata, to jest popravné místo, 34 Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv ho, nechtěl píti. 35 Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, aby se naplnilo povědění proroka, řkoucího: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. 36 A sedíce, ostříhali ho tu. 37 I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský. 38 I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici. 39 Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali mu se, ukřivujíce hlav svých, 40 A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sestupiž s kříže. 41 Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákoníky a staršími, pravili: 42 Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu. 43 Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem. 44 Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu. 45 Od šesté pak hodiny tma se stala po vší té zemi až do hodiny deváté. 46 A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? 47 A někteří z těch, jenž tu stáli, slyšíce, pravili, že Eliáše volá tento. 48 A hned jeden z nich běžev, vzal houbu, naplnil ji octem a vloživ na tresť, dával jemu píti. 49 Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil. 50 Ježíš pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši. 51 A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla a skálé se pukalo, 52 A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala jsou. 53 A vyšedše z hrobů, po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým. 54 Tedy centurio a ti, kteříž s ním byli, ostříhajíce Ježíše, vidouce zemětřesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento. 55 Byly také tu ženy mnohé, zdaleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu, 56 Mezi nimiž byla Maria Magdaléna a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových. 57 A když byl večer, přišel jeden člověk bohatý od Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův. 58 Ten přistoupil ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo. 59 A vzav tělo Ježíšovo Jozef, obvinul je v plátno čisté, 60 A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel. 61 A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria, sedíce naproti hrobu. 62 Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi, 63 Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu. 64 Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první. 65 Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte. 66 A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen. 

Public Domain