Sign in for free

Luke 9

English Standard Version

from Crossway
1 And he called the twelve together and gave them power and authority over all demons and to cure diseases, (Mt 10:1; Mr 3:13; Mr 6:7) 2 and he sent them out to proclaim the kingdom of God and to heal. (Mt 10:5; Mt 10:7; Lu 4:43; Lu 9:11; Lu 9:60; Lu 10:1; Lu 10:9) 3 And he said to them, “Take nothing for your journey, no staff, nor bag, nor bread, nor money; and do not have two tunics.[1] (Mt 10:9; Mr 6:8; Lu 10:4; Lu 22:35) 4 And whatever house you enter, stay there, and from there depart. 5 And wherever they do not receive you, when you leave that town shake off the dust from your feet as a testimony against them.” (Ne 5:13; Mr 1:44; Ac 13:51; Ac 18:6; Jas 5:3) 6 And they departed and went through the villages, preaching the gospel and healing everywhere. (Mr 6:12) 7 Now Herod the tetrarch heard about all that was happening, and he was perplexed, because it was said by some that John had been raised from the dead, (Mt 14:1; Mr 6:14; Lu 3:1; Lu 3:19; Lu 9:19; Ac 13:1) 8 by some that Elijah had appeared, and by others that one of the prophets of old had risen. (Lu 9:7) 9 Herod said, “John I beheaded, but who is this about whom I hear such things?” And he sought to see him. (Lu 23:8) 10 On their return the apostles told him all that they had done. And he took them and withdrew apart to a town called Bethsaida. (Mt 14:13; Mt 15:32; Mr 6:30; Mr 6:32; Mr 8:2; Joh 6:1) 11 When the crowds learned it, they followed him, and he welcomed them and spoke to them of the kingdom of God and cured those who had need of healing. (Lu 8:40; Lu 9:2) 12 Now the day began to wear away, and the twelve came and said to him, “Send the crowd away to go into the surrounding villages and countryside to find lodging and get provisions, for we are here in a desolate place.” (Jer 6:4; Mt 15:23; Lu 24:29) 13 But he said to them, “You give them something to eat.” They said, “We have no more than five loaves and two fish—unless we are to go and buy food for all these people.” (2Ki 4:42; Mt 16:9; Mr 8:19) 14 For there were about five thousand men. And he said to his disciples, “Have them sit down in groups of about fifty each.” 15 And they did so, and had them all sit down. 16 And taking the five loaves and the two fish, he looked up to heaven and said a blessing over them. Then he broke the loaves and gave them to the disciples to set before the crowd. (1Sa 9:13; Mt 26:26; Mr 7:34; Mr 8:7; Mr 14:22; Lu 24:30; Joh 11:41; Joh 17:1; 1Co 14:16) 17 And they all ate and were satisfied. And what was left over was picked up, twelve baskets of broken pieces. 18 Now it happened that as he was praying alone, the disciples were with him. And he asked them, “Who do the crowds say that I am?” (Mt 16:13; Mr 8:27) 19 And they answered, “John the Baptist. But others say, Elijah, and others, that one of the prophets of old has risen.” (Mt 14:2; Mt 17:10; Mr 6:14; Mr 6:15; Mr 9:11; Lu 9:7; Lu 9:8; Joh 1:21) 20 Then he said to them, “But who do you say that I am?” And Peter answered, “The Christ of God.” (Mt 1:17; Lu 23:35; Ac 3:18; Re 12:10) 21 And he strictly charged and commanded them to tell this to no one, (Mt 12:16; Mt 16:20; Mr 8:30) 22 saying, “The Son of Man must suffer many things and be rejected by the elders and chief priests and scribes, and be killed, and on the third day be raised.” (Mt 16:21; Mt 17:12; Mt 17:22; Mt 27:63; Mr 8:31; Mr 9:30; Lu 13:33; Lu 17:25; Lu 18:31; Lu 18:33; Lu 20:17; Lu 24:7; Lu 24:46; Joh 2:19; 1Pe 2:4) 23 And he said to all, “If anyone would come after me, let him deny himself and take up his cross daily and follow me. (Mt 10:38; 1Co 15:31; 2Ti 2:12) 24 For whoever would save his life will lose it, but whoever loses his life for my sake will save it. (Lu 9:23) 25 For what does it profit a man if he gains the whole world and loses or forfeits himself? (Lu 12:20) 26 For whoever is ashamed of me and of my words, of him will the Son of Man be ashamed when he comes in his glory and the glory of the Father and of the holy angels. (De 33:2; Da 7:10; Da 7:13; Zec 14:5; Mt 10:33; Mt 13:41; Mt 16:27; Mt 19:28; Mt 24:30; Mt 25:31; Mt 26:64; Mr 10:37; Joh 1:51; Joh 17:24; Ac 1:11; Ac 10:22; Ro 1:16; 1Th 1:10; 1Th 4:16; 2Ti 1:8; 2Ti 1:12; 2Ti 1:16; Heb 11:16; 1Jo 2:28; Jud 1:14; Re 1:7; Re 14:10) 27 But I tell you truly, there are some standing here who will not taste death until they see the kingdom of God.” (Mt 10:23; Mt 23:36; Mt 24:34; Mr 13:30; Lu 21:31; Joh 8:52; Heb 2:9) 28 Now about eight days after these sayings he took with him Peter and John and James and went up on the mountain to pray. (Mt 14:23; Mt 17:1; Mr 9:2; Mr 14:33; Lu 8:51) 29 And as he was praying, the appearance of his face was altered, and his clothing became dazzling white. (Ps 104:2; Da 7:9; Mt 28:3; Mr 16:12) 30 And behold, two men were talking with him, Moses and Elijah, 31 who appeared in glory and spoke of his departure,[2] which he was about to accomplish at Jerusalem. 32 Now Peter and those who were with him were heavy with sleep, but when they became fully awake they saw his glory and the two men who stood with him. (Da 8:18; Mt 26:43; Joh 1:14) 33 And as the men were parting from him, Peter said to Jesus, “Master, it is good that we are here. Let us make three tents, one for you and one for Moses and one for Elijah”—not knowing what he said. (Ne 8:15; Mr 9:6; Mr 14:40) 34 As he was saying these things, a cloud came and overshadowed them, and they were afraid as they entered the cloud. (Ex 24:15; 2Pe 1:17) 35 And a voice came out of the cloud, saying, “This is my Son, my Chosen One;[3] listen to him!” (Ps 89:3; Isa 42:1; Isa 49:7; Lu 9:34; Lu 23:35; Ac 3:22) 36 And when the voice had spoken, Jesus was found alone. And they kept silent and told no one in those days anything of what they had seen. (Mt 17:9; Mr 9:9) 37 On the next day, when they had come down from the mountain, a great crowd met him. (Mt 17:14; Mr 9:14) 38 And behold, a man from the crowd cried out, “Teacher, I beg you to look at my son, for he is my only child. (Lu 7:12) 39 And behold, a spirit seizes him, and he suddenly cries out. It convulses him so that he foams at the mouth, and shatters him, and will hardly leave him. 40 And I begged your disciples to cast it out, but they could not.” (Mt 10:1; Mr 6:7; Lu 9:1; Lu 10:17) 41 Jesus answered, “O faithless and twisted generation, how long am I to be with you and bear with you? Bring your son here.” (Joh 14:9; Joh 20:27; Php 2:15) 42 While he was coming, the demon threw him to the ground and convulsed him. But Jesus rebuked the unclean spirit and healed the boy, and gave him back to his father. (Zec 3:2; Mt 8:26; Mr 1:25; Lu 4:35; Lu 4:39; Lu 7:15; Jud 1:9) 43 And all were astonished at the majesty of God. But while they were all marveling at everything he was doing, Jesus[4] said to his disciples, (Mt 17:22; Mr 9:30; Lu 9:22; 2Pe 1:16) 44 “Let these words sink into your ears: The Son of Man is about to be delivered into the hands of men.” (Lu 9:43) 45 But they did not understand this saying, and it was concealed from them, so that they might not perceive it. And they were afraid to ask him about this saying. (Mt 17:13; Mr 6:52; Mr 9:10; Lu 2:50; Lu 18:34; Lu 24:16; Joh 10:6; Joh 12:16; Joh 16:17) 46 An argument arose among them as to which of them was the greatest. (Mt 18:1; Mt 20:20; Mr 9:33; Mr 10:35) 47 But Jesus, knowing the reasoning of their hearts, took a child and put him by his side 48 and said to them, “Whoever receives this child in my name receives me, and whoever receives me receives him who sent me. For he who is least among you all is the one who is great.” (Mt 10:40; Mt 10:42; Lu 22:26) 49 John answered, “Master, we saw someone casting out demons in your name, and we tried to stop him, because he does not follow with us.” (Nu 11:28; Mt 7:22; Mt 12:27; Mr 9:38; Mr 16:17; Lu 10:17; Ac 19:13) 50 But Jesus said to him, “Do not stop him, for the one who is not against you is for you.” (Mt 12:30; Lu 11:23) 51 When the days drew near for him to be taken up, he set his face to go to Jerusalem. (2Ki 12:17; Isa 50:7; Jer 42:15; Mr 16:19; Lu 13:22; Lu 17:11; Lu 18:31; Lu 19:11; Lu 19:28) 52 And he sent messengers ahead of him, who went and entered a village of the Samaritans, to make preparations for him. (Mt 10:5; Lu 10:1) 53 But the people did not receive him, because his face was set toward Jerusalem. (Lu 10:33; Joh 4:9; Joh 4:20) 54 And when his disciples James and John saw it, they said, “Lord, do you want us to tell fire to come down from heaven and consume them?”[5] (Re 13:13) 55 But he turned and rebuked them.[6] 56 And they went on to another village. 57 As they were going along the road, someone said to him, “I will follow you wherever you go.” (Mt 8:19; Lu 9:51) 58 And Jesus said to him, “Foxes have holes, and birds of the air have nests, but the Son of Man has nowhere to lay his head.” 59 To another he said, “Follow me.” But he said, “Lord, let me first go and bury my father.” 60 And Jesus[7] said to him, “Leave the dead to bury their own dead. But as for you, go and proclaim the kingdom of God.” (Lu 9:2; Joh 5:25) 61 Yet another said, “I will follow you, Lord, but let me first say farewell to those at my home.” (1Ki 19:20) 62 Jesus said to him, “No one who puts his hand to the plow and looks back is fit for the kingdom of God.” (Php 3:13) 

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) copyright ©2001 by Crossway Bibles, a publishing ministry of Good News Publishers. ESV® Text Edition: 2016. The ESV® text has been reproduced in cooperation with and by permission of Good News Publishers. Unauthorized reproduction of this publication is prohibited. All rights reserved.

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) is adapted from the Revised Standard Version of the Bible, copyright Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the U.S.A. All rights reserved.

Luke 9

Bible Kralická

1 I svolav Ježíš dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali. 2 I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné. 3 A řekl jim: Nic nebeřte na cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte. 4 A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte. 5 A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh vašich vyrazte na svědectví proti nim. 6 I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy. 7 Uslyšel pak Herodes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, protože bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých, 8 A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal. 9 I řekl Herodes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti. 10 Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida. 11 To když zvěděli zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval. 12 Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše dvanácte učedlníků, řekli jemu: Rozpusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém. 13 I řekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů? 14 Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým: Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti. 15 I učinili tak, a posadili se všickni. 16 A vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhlédl v nebe a dobrořečil jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup. 17 I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtů, dvanácte košů. 18 I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci. I otázal se jich, řka: Kým mne praví býti zástupové? 19 A oni odpověděvše, řekli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal. 20 I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl: Krista toho Božího. 21 A on pohroziv jim, rozkázal, aby toho žádnému nepravili, 22 Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží i od zákoníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti. 23 I pravil ke všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne. 24 Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachováť ji. 25 Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe zatratil, nebo sám sebe zmrhal? 26 Neb kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otce svého i svatých andělů. 27 Ale pravímť vám jistě: Jsouť někteří z těch, jenž tuto stojí, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží. 28 I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že Ježíš vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil. 29 A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho bílý a stkvoucí. 30 A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš. 31 Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě. 32 Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, viděli slávu jeho a dva muže, ani stojí s ním. 33 I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám zde býti. Protož udělejme tuto tři stánky, tobě jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví. 34 A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak učedlníci, když oni vcházeli do oblaku. 35 I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest Syn můj milý, jeho poslouchejte. 36 A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a nepravili žádnému v těch dnech ničehož z těch věcí, kteréž jsou viděli. 37 Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý. 38 A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, nebť jediného toho mám. 39 A aj, duch jej napadá, a on ihned křičí, a sliní se, a ďábel lomcuje jím slinícím se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím. 40 I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli. 41 I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž budu u vás a dokud vás snášeti budu? Přiveď sem syna svého. 42 A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil mládence, a navrátil jej otci jeho. 43 I divili se náramně všickni velikomocnosti Božské. A když se všickni divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým: 44 Složte vy v uších vašich řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské. 45 Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu. 46 I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl větší. 47 Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podle sebe, 48 A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký. 49 I odpověděv Jan, řekl: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, protože nechodí s námi. 50 I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť není proti nám, s námiť jest. 51 I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho vzhůru, a on se byl již na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma, 52 Že poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do městečka Samaritánského, aby jemu zjednali hospodu. 53 I nepřijali ho, protože obličej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma. 54 A viděvše to učedlníci jeho, Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe a spálil je, jako i Eliáš učinil? 55 A obrátiv se Ježíš, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu. 56 Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby je spasil. I odešli do jiného městečka. 57 Stalo se pak, když šli cestou, řekl jemu jeden: Pane, půjdu za tebou, kam se koli obrátíš. 58 I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil. 59 I řekl k jinému: Pojď za mnou. A on řekl: Pane, dopusť mi prve jíti a pochovati otce mého. 60 I dí jemu Ježíš: Nech, ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží. 61 I řekl opět jiný : Půjdu za tebou, Pane, ale prve dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domu mém. 62 Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu. 

Public Domain