1And he called the twelve together and gave them power and authority over all demons and to cure diseases, (Mt 10:1; Mr 3:13; Mr 6:7)2and he sent them out to proclaim the kingdom of God and to heal. (Mt 10:5; Mt 10:7; Lu 4:43; Lu 9:11; Lu 9:60; Lu 10:1; Lu 10:9)3And he said to them, “Take nothing for your journey, no staff, nor bag, nor bread, nor money; and do not have two tunics.[1] (Mt 10:9; Mr 6:8; Lu 10:4; Lu 22:35)4And whatever house you enter, stay there, and from there depart.5And wherever they do not receive you, when you leave that town shake off the dust from your feet as a testimony against them.” (Ne 5:13; Mr 1:44; Ac 13:51; Ac 18:6; Jas 5:3)6And they departed and went through the villages, preaching the gospel and healing everywhere. (Mr 6:12)
Herod Is Perplexed by Jesus
7Now Herod the tetrarch heard about all that was happening, and he was perplexed, because it was said by some that John had been raised from the dead, (Mt 14:1; Mr 6:14; Lu 3:1; Lu 3:19; Lu 9:19; Ac 13:1)8by some that Elijah had appeared, and by others that one of the prophets of old had risen. (Lu 9:7)9Herod said, “John I beheaded, but who is this about whom I hear such things?” And he sought to see him. (Lu 23:8)
Jesus Feeds the Five Thousand
10On their return the apostles told him all that they had done. And he took them and withdrew apart to a town called Bethsaida. (Mt 14:13; Mt 15:32; Mr 6:30; Mr 6:32; Mr 8:2; Joh 6:1)11When the crowds learned it, they followed him, and he welcomed them and spoke to them of the kingdom of God and cured those who had need of healing. (Lu 8:40; Lu 9:2)12Now the day began to wear away, and the twelve came and said to him, “Send the crowd away to go into the surrounding villages and countryside to find lodging and get provisions, for we are here in a desolate place.” (Jer 6:4; Mt 15:23; Lu 24:29)13But he said to them, “You give them something to eat.” They said, “We have no more than five loaves and two fish—unless we are to go and buy food for all these people.” (2Ki 4:42; Mt 16:9; Mr 8:19)14For there were about five thousand men. And he said to his disciples, “Have them sit down in groups of about fifty each.”15And they did so, and had them all sit down.16And taking the five loaves and the two fish, he looked up to heaven and said a blessing over them. Then he broke the loaves and gave them to the disciples to set before the crowd. (1Sa 9:13; Mt 26:26; Mr 7:34; Mr 8:7; Mr 14:22; Lu 24:30; Joh 11:41; Joh 17:1; 1Co 14:16)17And they all ate and were satisfied. And what was left over was picked up, twelve baskets of broken pieces.
Peter Confesses Jesus as the Christ
18Now it happened that as he was praying alone, the disciples were with him. And he asked them, “Who do the crowds say that I am?” (Mt 16:13; Mr 8:27)19And they answered, “John the Baptist. But others say, Elijah, and others, that one of the prophets of old has risen.” (Mt 14:2; Mt 17:10; Mr 6:14; Mr 6:15; Mr 9:11; Lu 9:7; Lu 9:8; Joh 1:21)20Then he said to them, “But who do you say that I am?” And Peter answered, “The Christ of God.” (Mt 1:17; Lu 23:35; Ac 3:18; Re 12:10)
28Now about eight days after these sayings he took with him Peter and John and James and went up on the mountain to pray. (Mt 14:23; Mt 17:1; Mr 9:2; Mr 14:33; Lu 8:51)29And as he was praying, the appearance of his face was altered, and his clothing became dazzling white. (Ps 104:2; Da 7:9; Mt 28:3; Mr 16:12)30And behold, two men were talking with him, Moses and Elijah,31who appeared in glory and spoke of his departure,[2] which he was about to accomplish at Jerusalem.32Now Peter and those who were with him were heavy with sleep, but when they became fully awake they saw his glory and the two men who stood with him. (Da 8:18; Mt 26:43; Joh 1:14)33And as the men were parting from him, Peter said to Jesus, “Master, it is good that we are here. Let us make three tents, one for you and one for Moses and one for Elijah”—not knowing what he said. (Ne 8:15; Mr 9:6; Mr 14:40)34As he was saying these things, a cloud came and overshadowed them, and they were afraid as they entered the cloud. (Ex 24:15; 2Pe 1:17)35And a voice came out of the cloud, saying, “This is my Son, my Chosen One;[3] listen to him!” (Ps 89:3; Isa 42:1; Isa 49:7; Lu 9:34; Lu 23:35; Ac 3:22)36And when the voice had spoken, Jesus was found alone. And they kept silent and told no one in those days anything of what they had seen. (Mt 17:9; Mr 9:9)
Jesus Heals a Boy with an Unclean Spirit
37On the next day, when they had come down from the mountain, a great crowd met him. (Mt 17:14; Mr 9:14)38And behold, a man from the crowd cried out, “Teacher, I beg you to look at my son, for he is my only child. (Lu 7:12)39And behold, a spirit seizes him, and he suddenly cries out. It convulses him so that he foams at the mouth, and shatters him, and will hardly leave him.40And I begged your disciples to cast it out, but they could not.” (Mt 10:1; Mr 6:7; Lu 9:1; Lu 10:17)41Jesus answered, “O faithless and twisted generation, how long am I to be with you and bear with you? Bring your son here.” (Joh 14:9; Joh 20:27; Php 2:15)42While he was coming, the demon threw him to the ground and convulsed him. But Jesus rebuked the unclean spirit and healed the boy, and gave him back to his father. (Zec 3:2; Mt 8:26; Mr 1:25; Lu 4:35; Lu 4:39; Lu 7:15; Jud 1:9)
Jesus Again Foretells His Death
43And all were astonished at the majesty of God. But while they were all marveling at everything he was doing, Jesus[4] said to his disciples, (Mt 17:22; Mr 9:30; Lu 9:22; 2Pe 1:16)44“Let these words sink into your ears: The Son of Man is about to be delivered into the hands of men.” (Lu 9:43)45But they did not understand this saying, and it was concealed from them, so that they might not perceive it. And they were afraid to ask him about this saying. (Mt 17:13; Mr 6:52; Mr 9:10; Lu 2:50; Lu 18:34; Lu 24:16; Joh 10:6; Joh 12:16; Joh 16:17)
Who Is the Greatest?
46An argument arose among them as to which of them was the greatest. (Mt 18:1; Mt 20:20; Mr 9:33; Mr 10:35)47But Jesus, knowing the reasoning of their hearts, took a child and put him by his side48and said to them, “Whoever receives this child in my name receives me, and whoever receives me receives him who sent me. For he who is least among you all is the one who is great.” (Mt 10:40; Mt 10:42; Lu 22:26)
Anyone Not Against Us Is For Us
49John answered, “Master, we saw someone casting out demons in your name, and we tried to stop him, because he does not follow with us.” (Nu 11:28; Mt 7:22; Mt 12:27; Mr 9:38; Mr 16:17; Lu 10:17; Ac 19:13)50But Jesus said to him, “Do not stop him, for the one who is not against you is for you.” (Mt 12:30; Lu 11:23)
A Samaritan Village Rejects Jesus
51When the days drew near for him to be taken up, he set his face to go to Jerusalem. (2Ki 12:17; Isa 50:7; Jer 42:15; Mr 16:19; Lu 13:22; Lu 17:11; Lu 18:31; Lu 19:11; Lu 19:28)52And he sent messengers ahead of him, who went and entered a village of the Samaritans, to make preparations for him. (Mt 10:5; Lu 10:1)53But the people did not receive him, because his face was set toward Jerusalem. (Lu 10:33; Joh 4:9; Joh 4:20)54And when his disciples James and John saw it, they said, “Lord, do you want us to tell fire to come down from heaven and consume them?”[5] (Re 13:13)55But he turned and rebuked them.[6]56And they went on to another village.
The Cost of Following Jesus
57As they were going along the road, someone said to him, “I will follow you wherever you go.” (Mt 8:19; Lu 9:51)58And Jesus said to him, “Foxes have holes, and birds of the air have nests, but the Son of Man has nowhere to lay his head.”59To another he said, “Follow me.” But he said, “Lord, let me first go and bury my father.”60And Jesus[7] said to him, “Leave the dead to bury their own dead. But as for you, go and proclaim the kingdom of God.” (Lu 9:2; Joh 5:25)61Yet another said, “I will follow you, Lord, but let me first say farewell to those at my home.” (1Ki 19:20)62Jesus said to him, “No one who puts his hand to the plow and looks back is fit for the kingdom of God.” (Php 3:13)
Luke 9
Bible Kralická
1I svolav Ježíš dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.2I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné.3A řekl jim: Nic nebeřte na cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte.4A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte.5A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh vašich vyrazte na svědectví proti nim.6I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy.7Uslyšel pak Herodes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, protože bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých,8A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal.9I řekl Herodes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti.10Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida.11To když zvěděli zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval.12Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše dvanácte učedlníků, řekli jemu: Rozpusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém.13I řekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů?14Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým: Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti.15I učinili tak, a posadili se všickni.16A vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhlédl v nebe a dobrořečil jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup.17I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtů, dvanácte košů.18I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci. I otázal se jich, řka: Kým mne praví býti zástupové?19A oni odpověděvše, řekli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal.20I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl: Krista toho Božího.21A on pohroziv jim, rozkázal, aby toho žádnému nepravili,22Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží i od zákoníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.23I pravil ke všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.24Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachováť ji.25Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe zatratil, nebo sám sebe zmrhal?26Neb kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otce svého i svatých andělů.27Ale pravímť vám jistě: Jsouť někteří z těch, jenž tuto stojí, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží.28I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že Ježíš vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil.29A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho bílý a stkvoucí.30A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš.31Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě.32Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, viděli slávu jeho a dva muže, ani stojí s ním.33I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám zde býti. Protož udělejme tuto tři stánky, tobě jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví.34A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak učedlníci, když oni vcházeli do oblaku.35I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest Syn můj milý, jeho poslouchejte.36A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a nepravili žádnému v těch dnech ničehož z těch věcí, kteréž jsou viděli.37Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý.38A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, nebť jediného toho mám.39A aj, duch jej napadá, a on ihned křičí, a sliní se, a ďábel lomcuje jím slinícím se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím.40I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli.41I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž budu u vás a dokud vás snášeti budu? Přiveď sem syna svého.42A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil mládence, a navrátil jej otci jeho.43I divili se náramně všickni velikomocnosti Božské. A když se všickni divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým:44Složte vy v uších vašich řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské.45Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu.46I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl větší.47Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podle sebe,48A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký.49I odpověděv Jan, řekl: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, protože nechodí s námi.50I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť není proti nám, s námiť jest.51I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho vzhůru, a on se byl již na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma,52Že poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do městečka Samaritánského, aby jemu zjednali hospodu.53I nepřijali ho, protože obličej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma.54A viděvše to učedlníci jeho, Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe a spálil je, jako i Eliáš učinil?55A obrátiv se Ježíš, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu.56Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby je spasil. I odešli do jiného městečka.57Stalo se pak, když šli cestou, řekl jemu jeden: Pane, půjdu za tebou, kam se koli obrátíš.58I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.59I řekl k jinému: Pojď za mnou. A on řekl: Pane, dopusť mi prve jíti a pochovati otce mého.60I dí jemu Ježíš: Nech, ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží.61I řekl opět jiný : Půjdu za tebou, Pane, ale prve dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domu mém.62Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu.