Jeremiah 8 | English Standard Version

English Standard Version

1 “At that time, declares the Lord, the bones of the kings of Judah, the bones of its officials, the bones of the priests, the bones of the prophets, and the bones of the inhabitants of Jerusalem shall be brought out of their tombs. 2 And they shall be spread before the sun and the moon and all the host of heaven, which they have loved and served, which they have gone after, and which they have sought and worshiped. And they shall not be gathered or buried. They shall be as dung on the surface of the ground. (De 4:19; 2Ki 21:3; 2Ki 23:5; Job 27:19; Job 31:26; Jer 9:22; Jer 16:4; Jer 25:33; Eze 8:16)

De 4:192Ki 21:32Ki 23:5Job 27:19Job 31:26Jer 9:22Jer 16:4Jer 25:33Eze 8:16

3 Death shall be preferred to life by all the remnant that remains of this evil family in all the places where I have driven them, declares the Lord of hosts. (Job 3:21; Job 7:15; Jer 23:3; Jer 23:8; Jer 29:14; Jer 29:18; Jer 32:37; Da 9:7; Re 9:6)

Job 3:21Job 7:15Jer 23:3Jer 23:8Jer 29:14Jer 29:18Jer 32:37Da 9:7Re 9:6

Sin and Treachery

4 “You shall say to them, Thus says the Lord: When men fall, do they not rise again? If one turns away, does he not return? (Ro 11:11) 5 Why then has this people turned away in perpetual backsliding? They hold fast to deceit; they refuse to return. (Jer 2:19; Jer 7:24; Jer 9:6) 6 I have paid attention and listened, but they have not spoken rightly; no man relents of his evil, saying, ‘What have I done?’ Everyone turns to his own course, like a horse plunging headlong into battle. (Job 39:19; 2Pe 3:9) 7 Even the stork in the heavens knows her times, and the turtledove, swallow, and crane^[1] keep the time of their coming, but my people know not the rules^[2] of the Lord. (So 2:12; Isa 1:3; Isa 38:14; Jer 5:4)

So 2:12Isa 1:3Isa 38:14Jer 5:4

8 “How can you say, ‘We are wise, and the law of the Lord is with us’? But behold, the lying pen of the scribes has made it into a lie. (Ro 2:17) 9 The wise men shall be put to shame; they shall be dismayed and taken; behold, they have rejected the word of the Lord, so what wisdom is in them? (Job 5:13; 1Co 1:19) 10 Therefore I will give their wives to others and their fields to conquerors, because from the least to the greatest everyone is greedy for unjust gain; from prophet to priest, everyone deals falsely. (Isa 56:11; Jer 6:12) 11 They have healed the wound of my people lightly, saying, ‘Peace, peace,’ when there is no peace. (Jer 8:21) 12 Were they ashamed when they committed abomination? No, they were not at all ashamed; they did not know how to blush. Therefore they shall fall among the fallen; when I punish them, they shall be overthrown, says the Lord. (Jer 3:3; Ho 4:5) 13 When I would gather them, declares the Lord, there are no grapes on the vine, nor figs on the fig tree; even the leaves are withered, and what I gave them has passed away from them.”^[3] (Isa 1:30; Isa 5:1; Joe 1:7; Mt 21:19; Lu 13:6)

Isa 1:30Isa 5:1Joe 1:7Mt 21:19Lu 13:6

14 Why do we sit still? Gather together; let us go into the fortified cities and perish there, for the Lord our God has doomed us to perish and has given us poisoned water to drink, because we have sinned against the Lord. (De 29:18; Jer 4:5; Jer 9:15; Jer 23:15; La 3:15; La 3:19; Am 6:12; Re 8:11)

De 29:18Jer 4:5Jer 9:15Jer 23:15La 3:15La 3:19Am 6:12Re 8:11

15 We looked for peace, but no good came; for a time of healing, but behold, terror. (Job 30:26; Jer 14:19) 16 “The snorting of their horses is heard from Dan; at the sound of the neighing of their stallions the whole land quakes. They come and devour the land and all that fills it, the city and those who dwell in it. (Jud 5:22; Job 39:20; Ps 60:2; Jer 4:15; Jer 10:25; Jer 47:2; Jer 49:21; Jer 51:29)

Jud 5:22Job 39:20Ps 60:2Jer 4:15Jer 10:25Jer 47:2Jer 49:21Jer 51:29

17 For behold, I am sending among you serpents, adders that cannot be charmed, and they shall bite you,” declares the Lord. (Le 26:22; Nu 21:6; Ps 58:4; Ec 10:11)

Le 26:22Nu 21:6Ps 58:4Ec 10:11

Jeremiah Grieves for His People

18 My joy is gone; grief is upon me;^[4] my heart is sick within me. (Isa 1:5; La 1:13; La 1:22; La 5:17)

Isa 1:5La 1:13La 1:22La 5:17

19 Behold, the cry of the daughter of my people from the length and breadth of the land: “Is the Lord not in Zion? Is her King not in her?” “Why have they provoked me to anger with their carved images and with their foreign idols?” (De 32:21; Isa 33:17; Isa 39:3) 20 “The harvest is past, the summer is ended, and we are not saved.” 21 For the wound of the daughter of my people is my heart wounded; I mourn, and dismay has taken hold on me. (Job 30:30; Jer 8:11; Jer 14:17; La 4:8; Joe 2:6; Na 2:10)

Job 30:30Jer 8:11Jer 14:17La 4:8Joe 2:6Na 2:10

22 Is there no balm in Gilead? Is there no physician there? Why then has the health of the daughter of my people not been restored? (Ge 37:25; Jer 46:11)

Bible Kralická

1 V ten čas, dí Hospodin, vyberou kosti králů Judských, i kosti knížat jejich, i kosti kněží, i kosti proroků, ano i kosti obyvatelů Jeruzalémských z hrobů jejich, 2 A rozmecí je proti slunci a měsíci, i proti všemu vojsku nebeskému, kteréž milují, a kterýmž slouží, a za kterýmiž chodí, a kterýchž hledají, a kterýmž se klanějí. Nebudou sebrány, ani pochovány, budou místo hnoje na svrchku země. 3 I bude žádostivější smrt nežli život všechněm ostatkům těm, kteříž pozůstanou z rodiny této nešlechetné na všech místech, kdež by koli pozůstali, tam kamž je zaženu, dí Hospodin zástupů. 4 Protož díš jim: Takto praví Hospodin: Tak-liž padli, aby nemohli povstati? Tak-liž se odvrátil, aby se nemohl zase navrátiti? 5 Proč se odvrátil lid tento Jeruzalemský odvrácením věčným? Chytají se lsti, a nechtí se navrátiti. 6 Pozoroval jsem a poslouchal. Nemluví, což pravého jest; není, kdo by želel zlosti své, říkaje: Což jsem učinil? Každý obrácen jest k běhu svému jako kůň, kterýž prudce běží k boji. 7 Ješto čáp u povětří zná nařízené časy své, a hrdlička i řeřáb i vlaštovice šetří času příletu svého, lid pak můj nezná soudu Hospodinova. 8 Jakž můžete říci: Moudří jsme a zákon Hospodinův máme? Aj, jistě nadarmo dělá písař péro, nadarmo jsou v zákoně zběhlí. 9 Kohož zahanbili ti moudří? Kdo jsou předěšeni a jati? Aj, slovem Hospodinovým pohrdají, jakáž tedy jest moudrost jejich? 10 A protož dám ženy jejich jiným, pole jejich těm, kteříž by je opanovali; nebo od nejmenšího až do největšího všickni napořád vydali se v lakomství, od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš. 11 Nebo hojí potření dcery lidu mého po vrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje. 12 Jsou-liž zahanbováni, proto že ohavnost páchali? Ba ani se co ustydli, ani zahanbiti uměli. Protož padnou, když oni padati budou; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin. 13 Do konce vykořením je, dí Hospodin. Nebude žádného hroznu na vinném kmenu, ani žádných fíků na fíku, ano i list sprchne, a což dám jim, odjato bude. 14 Proč my tu sedíme? Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených, a odpočineme tam. Ale Hospodin Bůh náš káže odpočívati nám, když vodou jedovatou napojí nás, proto že jsme hřešili proti Hospodinu. 15 Čekej pokoje, ale nic dobrého, času uzdravení, ale aj, hrůza. 16 Od Dan slyšeti frkání koní jeho, od hlasu prokřikování silných jeho všecka země se třese, kteříž táhnou, aby zžírali zemi i všecko, což jest na ní, město i ty, kteříž bydlejí v něm. 17 Nebo aj, já pošli na vás hady nejjedovatější, proti nimž nic neprospívá zaklínání, a štípati vás budou, dí Hospodin. 18 Srdce mé ve mně, kteréž by mne mělo občerstvovati v zármutku, mdlé jest. 19 Aj, hlas křiku dcery lidu mého z země velmi daleké: Zdali Hospodina není na Sionu? Zdali krále jeho není na něm? Proč mne popouzeli rytinami svými, marnostmi cizozemců? 20 Pominula žeň, dokonalo se léto, a my nejsme vyproštěni. 21 Pro potření dcery lidu mého potřín jsem, smutek nesu, užasnutí podjalo mne. 22 Což není žádného lékařství v Galád? Což není žádného lékaře tam? Proč tedy není zhojena dcera lidu mého?