1The word that came to Jeremiah from the Lord:2“Thus says the Lord, the God of Israel: Write in a book all the words that I have spoken to you. (Jer 36:2; Hab 2:2)3For behold, days are coming, declares the Lord, when I will restore the fortunes of my people, Israel and Judah, says the Lord, and I will bring them back to the land that I gave to their fathers, and they shall take possession of it.” (Ezr 2:1; Job 42:10; Isa 11:12; Jer 12:15; Jer 16:15; Jer 23:3; Jer 29:14; Jer 30:18; Jer 31:23; Jer 32:44; Jer 33:7; Jer 33:11; Jer 33:26; La 2:14; Eze 20:42; Ho 1:11; Hab 2:3)4These are the words that the Lord spoke concerning Israel and Judah: (Jer 30:3)5“Thus says the Lord: We have heard a cry of panic, of terror, and no peace.6Ask now, and see, can a man bear a child? Why then do I see every man with his hands on his stomach like a woman in labor? Why has every face turned pale? (Isa 13:8; Joe 2:6; Na 2:10)7Alas! That day is so great there is none like it; it is a time of distress for Jacob; yet he shall be saved out of it. (Da 12:1; Joe 2:11; Zep 1:14)8“And it shall come to pass in that day, declares the Lord of hosts, that I will break his yoke from off your neck, and I will burst your bonds, and foreigners shall no more make a servant of him.[1] (Jer 2:20; Jer 27:2; Eze 34:27; Na 1:13)9But they shall serve the Lord their God and David their king, whom I will raise up for them. (Isa 55:3; Jer 23:5; Eze 34:23; Eze 37:24; Ho 3:5; Lu 1:69; Ac 13:22)10“Then fear not, O Jacob my servant, declares the Lord, nor be dismayed, O Israel; for behold, I will save you from far away, and your offspring from the land of their captivity. Jacob shall return and have quiet and ease, and none shall make him afraid. (Isa 41:8; Isa 43:5; Jer 3:18; Jer 42:11; Jer 46:27)11For I am with you to save you, declares the Lord; I will make a full end of all the nations among whom I scattered you, but of you I will not make a full end. I will discipline you in just measure, and I will by no means leave you unpunished. (Jer 10:24; Jer 46:28)12“For thus says the Lord: Your hurt is incurable, and your wound is grievous. (Jer 10:19; Jer 14:17; Jer 15:18)13There is none to uphold your cause, no medicine for your wound, no healing for you. (Jer 46:11)14All your lovers have forgotten you; they care nothing for you; for I have dealt you the blow of an enemy, the punishment of a merciless foe, because your guilt is great, because your sins are flagrant. (Job 13:24; Job 19:11; Job 30:21; Isa 63:10; Jer 4:30; Jer 5:6; Jer 6:23; La 1:2; La 2:4)15Why do you cry out over your hurt? Your pain is incurable. Because your guilt is great, because your sins are flagrant, I have done these things to you. (Jer 30:12; Jer 30:14)16Therefore all who devour you shall be devoured, and all your foes, every one of them, shall go into captivity; those who plunder you shall be plundered, and all who prey on you I will make a prey. (Ex 23:22; Isa 33:1; Isa 41:11; Jer 2:14; Jer 10:25; Jer 30:11)17For I will restore health to you, and your wounds I will heal, declares the Lord, because they have called you an outcast: ‘It is Zion, for whom no one cares!’ (Ps 6:2; Jer 8:22; Jer 33:6; Ho 6:1; Mic 4:6; Zep 3:19)18“Thus says the Lord: Behold, I will restore the fortunes of the tents of Jacob and have compassion on his dwellings; the city shall be rebuilt on its mound, and the palace shall stand where it used to be. (De 13:16; Jer 30:3; Am 9:11)19Out of them shall come songs of thanksgiving, and the voices of those who celebrate. I will multiply them, and they shall not be few; I will make them honored, and they shall not be small. (Isa 35:10; Isa 51:11; Jer 31:12; Jer 33:11; Eze 36:10; Eze 36:37; Zec 10:8)20Their children shall be as they were of old, and their congregation shall be established before me, and I will punish all who oppress them. (Isa 1:26)21Their prince shall be one of themselves; their ruler shall come out from their midst; I will make him draw near, and he shall approach me, for who would dare of himself to approach me? declares the Lord. (Ge 49:10; Nu 16:5; De 18:18; Jer 49:19; Heb 5:4)22And you shall be my people, and I will be your God.” (Le 26:12; Jer 24:7; Jer 31:1; Jer 31:33; Jer 32:38)23Behold the storm of the Lord! Wrath has gone forth, a whirling tempest; it will burst upon the head of the wicked. (Jer 23:19; Jer 25:32)24The fierce anger of the Lord will not turn back until he has executed and accomplished the intentions of his mind. In the latter days you will understand this. (Jer 12:13; Ho 3:5)
Jeremiah 30
Bible Kralická
1Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:2Takto praví Hospodin, Bůh Izraelský, řka: Spiš sobě do knihy všecka slova, kterážť jsem mluvil.3Aj, dnové zajisté jdou, dí Hospodin, přivedu zase zajaté lidu svého Izraelského i Judského, praví Hospodin, a uvedu je do země, kterouž jsem byl dal otcům jejich, a dědičně ji obdrží,4Tatoť pak jsou slova, kteráž mluvil Hospodin o Izraelovi a Judovi:5Takto zajisté praví Hospodin: Hlas předěšení a hrůzy slyšíme, a že není žádného pokoje.6Ptejte se nyní, a vizte rodívá-li samec. Pročež tedy vidím, an každý muž rukama svýma drží se za bedra svá jako rodička, a obrácené všechněch oblíčeje v zsinalost?7Ach, nebo veliký jest den tento, tak že nebylo žádného jemu podobného. Ale jakť koli čas jest ssoužení Jákobova, předceť z něho vysvobozen bude.8Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin zástupů, že polámi jho jeho z šíje tvé, a svazky tvé potrhám, i nebudou ho více v službu podrobovati cizozemci.9Ale sloužiti budou Hospodinu Bohu svému, a Davidovi králi svému, kteréhož jim vzbudím.10Protož ty neboj se, služebníče můj Jákobe, dí Hospodin, aniž se strachuj, ó Izraeli, nebo aj, já vysvobodím tě zdaleka, i símě tvé z země zajetí jejich. I navrátí se Jákob, aby odpočíval, a pokoj měl, a nebude žádného, kdo by jej předěsil.11Neboť já s tebou jsem, dí Hospodin, abych tě vysvobodil, když učiním konec všechněm národům, mezi kteréž tě rozptýlím. Tobě však neučiním konce, ale budu tě trestati v soudu, ačkoli tě bez trestání naprosto nenechám.12Takto zajisté praví Hospodin: Přetěžké bude potření tvé, přebolestná rána tvá.13Nebude, kdo by přisoudil při tvou k uléčení; lékařství platného žádného míti nebudeš.14Všickni, kteříž tě milují, zapomenou se nad tebou, aniž tě navštíví, když tě raním ranou nepřítele, a trestáním přísným pro mnohou nepravost tvou a nesčíslné hříchy tvé.15Proč křičíš nad svým potřením a těžkou bolestí svou? Pro mnohou nepravost tvou a nesčíslné hříchy tvé to činím tobě.16A však všickni, kteříž zžírají tebe, sežráni budou, a všickni, kteříž utiskají tebe, všickni, pravím, do zajetí půjdou, a kteříž tě pošlapávají, pošlapáni budou, a všecky, kteříž tě loupí, v loupež vydám,17Tehdáž když tobě navrátím zdraví, a na rány tvé zhojím tě, dí Hospodin, proto že zahnanou nazývali tebe, říkajíce: Tato jest Sion, není žádného, kdo by ji navštívil.18Takto praví Hospodin: Aj, já zase přivedu zajaté stánků Jákobových, a nad příbytky jeho slituji se, i budeť zase vzděláno město na prvním místě svém, a palác podlé způsobu svého vystaven.19A bude pocházeti od nich díků činění a hlas veselících se; nebo je rozmnožím, a nebudou umenšení bráti, zvelebím je, a nebudou sníženi.20A budou synové jeho tak jako i prvé, a shromáždění jeho přede mnou utvrzeno bude, trestati pak budu všecky, kteříž jej ssužují.21A povstane z něho nejdůstojnější jeho, a panovník jeho z prostředku jeho vyjde, kterémuž rozkáži přiblížiti se, aby předstoupil přede mne. Nebo kdo jest ten, ješto by slíbil za sebe, že předstoupí přede mne? dí Hospodin.22I budete mým lidem, a já budu vaším Bohem.23Aj, vicher Hospodinův s prchlivostí vyjde, vicher trvající nad hlavou nešlechetných trvati bude.24Neodvrátíť se prchlivost hněvu Hospodinova, dokudž neučiní toho, a dokudž nevykoná úmyslu srdce svého. Tehdáž porozumíte tomu.