1The Lord said to Moses, “Depart; go up from here, you and the people whom you have brought up out of the land of Egypt, to the land of which I swore to Abraham, Isaac, and Jacob, saying, ‘To your offspring I will give it.’ (Ge 12:7; Ex 32:7; Ex 32:13)2I will send an angel before you, and I will drive out the Canaanites, the Amorites, the Hittites, the Perizzites, the Hivites, and the Jebusites. (Ex 13:5; Ex 14:19)3Go up to a land flowing with milk and honey; but I will not go up among you, lest I consume you on the way, for you are a stiff-necked people.” (Ex 3:8; Ex 32:9; Ex 32:10; Ex 33:15; Nu 16:21; Nu 16:45)4When the people heard this disastrous word, they mourned, and no one put on his ornaments. (Nu 14:39; Eze 24:17; Eze 24:23; Eze 26:16)5For the Lord had said to Moses, “Say to the people of Israel, ‘You are a stiff-necked people; if for a single moment I should go up among you, I would consume you. So now take off your ornaments, that I may know what to do with you.’” (Ex 32:12; Ex 33:3; Ex 33:4)6Therefore the people of Israel stripped themselves of their ornaments, from Mount Horeb onward.
The Tent of Meeting
7Now Moses used to take the tent and pitch it outside the camp, far off from the camp, and he called it the tent of meeting. And everyone who sought the Lord would go out to the tent of meeting, which was outside the camp. (Ex 29:42; De 4:29; 2Sa 21:1; 1Ch 16:10; Ps 40:16)8Whenever Moses went out to the tent, all the people would rise up, and each would stand at his tent door, and watch Moses until he had gone into the tent. (Nu 16:27)9When Moses entered the tent, the pillar of cloud would descend and stand at the entrance of the tent, and the Lord[1] would speak with Moses. (Ex 13:21)10And when all the people saw the pillar of cloud standing at the entrance of the tent, all the people would rise up and worship, each at his tent door.11Thus the Lord used to speak to Moses face to face, as a man speaks to his friend. When Moses turned again into the camp, his assistant Joshua the son of Nun, a young man, would not depart from the tent. (Ge 32:30; Ex 17:9; Ex 24:13; Ex 32:17; Nu 12:8; De 34:10)
Moses’ Intercession
12Moses said to the Lord, “See, you say to me, ‘Bring up this people,’ but you have not let me know whom you will send with me. Yet you have said, ‘I know you by name, and you have also found favor in my sight.’ (Ex 32:34; Ex 33:17)13Now therefore, if I have found favor in your sight, please show me now your ways, that I may know you in order to find favor in your sight. Consider too that this nation is your people.” (De 9:29; Ps 25:4; Ps 103:7; Joe 2:17)14And he said, “My presence will go with you, and I will give you rest.” (Ex 40:34; De 3:20; Jos 1:5; Jos 21:44; Jos 22:4; Jos 23:1; Ps 95:11; Isa 63:9)15And he said to him, “If your presence will not go with me, do not bring us up from here. (Ex 33:1)16For how shall it be known that I have found favor in your sight, I and your people? Is it not in your going with us, so that we are distinct, I and your people, from every other people on the face of the earth?” (Ex 19:5; Nu 14:14; 1Ki 8:53)17And the Lord said to Moses, “This very thing that you have spoken I will do, for you have found favor in my sight, and I know you by name.” (Ex 33:12)18Moses said, “Please show me your glory.” (Ex 33:20; 1Ti 6:16)19And he said, “I will make all my goodness pass before you and will proclaim before you my name ‘The Lord.’ And I will be gracious to whom I will be gracious, and will show mercy on whom I will show mercy. (Ex 34:5; Ps 31:19; Jer 31:14; Ro 9:15)20But,” he said, “you cannot see my face, for man shall not see me and live.” (Ge 32:30; Ex 24:10; De 5:24; Jud 6:22; Jud 13:22; Isa 6:5; Re 1:17)21And the Lord said, “Behold, there is a place by me where you shall stand on the rock,22and while my glory passes by I will put you in a cleft of the rock, and I will cover you with my hand until I have passed by. (Ps 91:1; Ps 91:4; Isa 2:21)23Then I will take away my hand, and you shall see my back, but my face shall not be seen.” (Ex 33:20; Joh 1:18; 1Ti 6:16; 1Jo 4:12)
Exodus 33
Bible Kralická
1I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, vstup odsud, ty i lid, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské do země, kterouž jsem přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji,2(A pošli před tebou anděla, a vyženu Kananea, Amorea, Hetea, Ferezea, Hevea a Jebuzea,)3Do země oplývající mlékem a strdí. Neboť sám nevstoupím s tebou, proto že lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestě.4A uslyšav lid řeč tuto přezlou, zámutek nesli, aniž vzal kdo okrasy své na sebe.5Nebo byl řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou.6I svlékli s sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb.7Mojžíš pak vzav stánek, rozbil jej sobě vně za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy. Tedy kdokoli hledal Hospodina, ven choditi musil k stánku úmluvy, kterýž byl vně za stany.8K tomu také, když vycházel Mojžíš k stánku, povstával všecken lid a stál každý u dveří stanu svého, a hleděli za Mojžíšem, dokudž nevšel do stánku.9Bývalo pak toto, že když vcházíval Mojžíš do stánku, sstupoval sloup oblakový, a stával u dveří stánku, a mluvil s Mojžíšem.10A všecken lid vida sloup oblakový, an stojí u dveří stánku, povstávali všickni, a klaněli se každý u dveří stanu svého.11A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým. Potom navracel se do táboru, ale služebník jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel z stánku.12I řekl Mojžíš Hospodinu: Pohleď, ty velíš mi, abych vedl lid tento, a neoznámils mi, koho pošleš se mnou, ještos pravil: Znám tě ze jména, k tomu také nalezl jsi milost přede mnou.13Již tedy, jestliže jsem jen nalezl milost před tebou, oznam mi, prosím, cestu svou, abych tě poznal, a abych nalezl milost před tebou; a pohleď, že národ tento jest lid tvůj.14I odpověděl: Tvář má předcházeti vás bude, a dámť odpočinutí.15I řekl: Nemá-liť předcházeti nás tvář tvá, nevyvozuj nás odsud.16Nebo po čem poznáno bude zde, že jsem nalezl milost před tebou, já i lid tvůj? Zdali ne po tom, když půjdeš s námi, a když odděleni budeme, já a lid tvůj, ode všeho lidu, kterýž jest na tváři země?17I řekl Hospodin Mojžíšovi: I tu také věc, kterouž jsi pravil, učiním; nebo jsi nalezl milost přede mnou, a znám tě ze jména.18Řekl opět: Okažiž mi, prosím, slávu svou.19Kterýž odpověděl: Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin před tváří tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.20Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal.21I to řekl Hospodin: Aj, místo u mne, a staneš na skále.22A když tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a přikryji tě rukou svou, dokudž nepřejdu.23Potom odejmu ruku svou, i uzříš hřbet můj, ale tvář má nebude spatřína.