1The Lord said to Moses, “Cut for yourself two tablets of stone like the first, and I will write on the tablets the words that were on the first tablets, which you broke. (Ex 32:19; Ex 34:28; De 10:1; De 10:2; De 10:4)2Be ready by the morning, and come up in the morning to Mount Sinai, and present yourself there to me on the top of the mountain. (Ex 19:20)3No one shall come up with you, and let no one be seen throughout all the mountain. Let no flocks or herds graze opposite that mountain.” (Ex 19:12; Ex 19:21)4So Moses cut two tablets of stone like the first. And he rose early in the morning and went up on Mount Sinai, as the Lord had commanded him, and took in his hand two tablets of stone.5The Lord descended in the cloud and stood with him there, and proclaimed the name of the Lord. (Ex 33:19; Nu 11:25; 1Ki 8:10)6The Lord passed before him and proclaimed, “The Lord, the Lord, a God merciful and gracious, slow to anger, and abounding in steadfast love and faithfulness, (Ex 22:27; Nu 14:18; 2Ch 30:9; Ne 9:17; Ps 57:10; Ps 86:15; Ps 103:8; Ps 108:4; Ps 111:4; Ps 112:4; Ps 116:5; Ps 145:8; Joe 2:13)7keeping steadfast love for thousands,[1] forgiving iniquity and transgression and sin, but who will by no means clear the guilty, visiting the iniquity of the fathers on the children and the children’s children, to the third and the fourth generation.” (Ex 20:5; Ex 23:21; De 5:9; De 5:10; Jos 24:19; Job 10:14; Ps 103:3; Ps 130:4; Jer 32:18; Da 9:4; Da 9:9; Na 1:3; 1Jo 1:9)8And Moses quickly bowed his head toward the earth and worshiped. (Ex 4:31; Ex 12:27)9And he said, “If now I have found favor in your sight, O Lord, please let the Lord go in the midst of us, for it is a stiff-necked people, and pardon our iniquity and our sin, and take us for your inheritance.” (Ex 32:9; Ex 33:15; De 32:9; Ps 28:9; Ps 33:12; Ps 78:62; Ps 94:14; Jer 10:16; Zec 2:12)
The Covenant Renewed
10And he said, “Behold, I am making a covenant. Before all your people I will do marvels, such as have not been created in all the earth or in any nation. And all the people among whom you are shall see the work of the Lord, for it is an awesome thing that I will do with you. (Ex 34:27; De 4:32; De 5:2; De 10:21; De 29:1; Jos 6:20; Jos 10:12; 2Sa 7:23; Ps 77:14; Ps 78:12; Ps 145:6; Isa 64:3)11“Observe what I command you this day. Behold, I will drive out before you the Amorites, the Canaanites, the Hittites, the Perizzites, the Hivites, and the Jebusites. (Ex 13:5)12Take care, lest you make a covenant with the inhabitants of the land to which you go, lest it become a snare in your midst. (Ex 23:32; Ex 23:33; De 7:2; Jos 23:12; Jud 2:2)13You shall tear down their altars and break their pillars and cut down their Asherim (Ex 23:24; De 7:5; De 12:3; De 16:21; Jud 2:2; Jud 6:25; 2Ki 18:4; 2Ki 23:14; 2Ch 31:1; 2Ch 34:3)14(for you shall worship no other god, for the Lord, whose name is Jealous, is a jealous God), (Ex 20:3; Ex 20:5)15lest you make a covenant with the inhabitants of the land, and when they whore after their gods and sacrifice to their gods and you are invited, you eat of his sacrifice, (Ex 34:12; Le 17:7; Le 20:5; Nu 25:2; De 31:16; Jud 2:17; Ps 106:28; Jer 3:9; Eze 6:9; 1Co 8:4; 1Co 8:7; 1Co 8:10; 1Co 10:27)16and you take of their daughters for your sons, and their daughters whore after their gods and make your sons whore after their gods. (Ex 34:15; De 7:3; 1Ki 11:2; Ezr 9:2; Ne 13:25)17“You shall not make for yourself any gods of cast metal. (Ex 32:4; Ex 32:8; Le 19:4; De 27:15)18“You shall keep the Feast of Unleavened Bread. Seven days you shall eat unleavened bread, as I commanded you, at the time appointed in the month Abib, for in the month Abib you came out from Egypt. (Ex 12:15; Ex 13:4)19All that open the womb are mine, all your male[2] livestock, the firstborn of cow and sheep. (Ex 13:2)20The firstborn of a donkey you shall redeem with a lamb, or if you will not redeem it you shall break its neck. All the firstborn of your sons you shall redeem. And none shall appear before me empty-handed. (Ex 13:13; Ex 23:15; Nu 18:15; De 16:16)21“Six days you shall work, but on the seventh day you shall rest. In plowing time and in harvest you shall rest. (Ex 20:9)22You shall observe the Feast of Weeks, the firstfruits of wheat harvest, and the Feast of Ingathering at the year’s end. (Ex 23:16; De 16:10; De 16:13)23Three times in the year shall all your males appear before the Lord God, the God of Israel. (Ex 23:14; Ex 23:17; De 16:16)24For I will cast out nations before you and enlarge your borders; no one shall covet your land, when you go up to appear before the Lord your God three times in the year. (Ex 23:27; Ex 33:2; De 7:1; De 12:20; De 19:8; Ps 78:55; Ps 80:8; Pr 16:7)25“You shall not offer the blood of my sacrifice with anything leavened, or let the sacrifice of the Feast of the Passover remain until the morning. (Ex 12:8; Ex 12:10)26The best of the firstfruits of your ground you shall bring to the house of the Lord your God. You shall not boil a young goat in its mother’s milk.” (Ex 23:19; De 14:21)27And the Lord said to Moses, “Write these words, for in accordance with these words I have made a covenant with you and with Israel.” (Ex 34:10)28So he was there with the Lord forty days and forty nights. He neither ate bread nor drank water. And he wrote on the tablets the words of the covenant, the Ten Commandments.[3] (Ex 24:18; Ex 31:18; Ex 32:16; Ex 34:1; De 4:13; De 10:2; De 10:4)
The Shining Face of Moses
29When Moses came down from Mount Sinai, with the two tablets of the testimony in his hand as he came down from the mountain, Moses did not know that the skin of his face shone because he had been talking with God.[4] (Ex 32:15; Mt 17:2; 2Co 3:7)30Aaron and all the people of Israel saw Moses, and behold, the skin of his face shone, and they were afraid to come near him. (Ex 34:29)31But Moses called to them, and Aaron and all the leaders of the congregation returned to him, and Moses talked with them.32Afterward all the people of Israel came near, and he commanded them all that the Lord had spoken with him in Mount Sinai. (Ex 24:3)33And when Moses had finished speaking with them, he put a veil over his face. (2Co 3:13)34Whenever Moses went in before the Lord to speak with him, he would remove the veil, until he came out. And when he came out and told the people of Israel what he was commanded, (2Co 3:16)35the people of Israel would see the face of Moses, that the skin of Moses’ face was shining. And Moses would put the veil over his face again, until he went in to speak with him. (Ex 34:29)
Exodus 34
Bible Kralická
1I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Vyteš sobě dvě dsky kamenné podobné prvním, a napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil.2Budiž tedy hotov ráno, a vstoupíš v jitře na horu Sinai, a staneš přede mnou na vrchu hory té.3Žádný ať nevstupuje s tebou, aniž také kdo vidín bude na vší hoře; ani ovce neb volové pásti se budou naproti hoře této.4Tedy Mojžíš vytesal dvě dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jakž mu přikázal Hospodin, a vzal v ruku svou dvě dsky kamenné.5I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: HOSPODIN.6Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě,7Milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.8Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil.9A řekl: Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví.10Kterýžto řekl: Aj, já učiním smlouvu přede vším lidem tvým. Učiním divné věci, kteréž nejsou učiněny na vší zemi a ve všech národech, a viděti bude všecken lid, (mezi nimiž jsi,) skutky Hospodinovy; nebo hrozné bude to, což já učiním s tebou.11Zachovej to, což já dnes tobě přikazuji. Aj, já vyženu před tváří tvou Amorea a Kananea, Hetea a Ferezea, Hevea a Jebuzea.12Varuj se pak, abys nečinil smlouvy s obyvateli země té, do kteréž vejdeš, ať by nebyli osídlem u prostřed tebe.13Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte.14Nebo nebudeš se klaněti Bohu jinému, proto že Hospodin jest, jméno má horlivý, Bůh silný, horlivý jest.15Nevcházej v smlouvu s obyvateli země té, aby když by smilnili, jdouce po bozích svých, a obětovali bohům svým, nepovolali tě, a jedl bys z oběti jejich.16A abys nebral ze dcer jeho synům svým, i smilnily by dcery jejich, jdouce po bozích svých, a naučily by smilniti syny tvé, jdouce po bozích svých.17Bohů slitých neuděláš sobě.18Slavnost přesnic zachovávati budeš. Za sedm dní jísti budeš chleby nekvašené, jakž jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo měsíce toho vyšel jsi z Egypta.19Všecko což otvírá život, mé jest, i všeliký samec v dobytku tvém, prvorozený z volů a ovcí.20Ale prvorozené osle vyplatíš dobytčetem; pakli bys nevyplatil, šíji zlomíš jemu. Každého prvorozeného z synů svých vyplatíš, aniž ukáží se přede mnou prázdní.21Šest dní pracovati budeš, dne pak sedmého přestaneš; v čas orání i žně přestaneš.22A učiníš sobě slavnost téhodnů, svátek prvotin žně pšeničné a slavnost klizení po vyjití každého roku.23Třikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského před oblíčejem Panovníka Hospodina, Boha Izraelského.24Nebo vyvrhu národy od tváři tvé a rozšířím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal před Hospodinem Bohem svým třikrát v roce.25Nebudeš obětovati krve oběti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž zůstane do jitra obět slavnosti Fáze.26Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho.27I řekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš sobě slova tato; nebo podlé slov těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem.28Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov.29I stalo se, když sstupoval Mojžíš s hory Sinai, (a měl dvě dsky svědectví v rukou svých, když sstupoval s hory), nevěděl, že by se stkvěla kůže tváři jeho, když mluvil s ním.30A viděl Aron i všickni synové Izraelští Mojžíše, a aj, stkvěla se kůže tváři jeho, a nesměli přistoupiti k němu.31Ale Mojžíš zavolal jich, a navrátili se k němu Aron i všecka knížata shromáždění toho, a mluvil Mojžíš s nimi.32Potom přišli také k němu všickni synové Izraelští, jimžto přikázal všecko, což s ním mluvil Hospodin na hoře Sinai.33Dokudž pak mluvil Mojžíš s nimi, měl zástěru na tváři své.34Ale když vcházel Mojžíš před tvář Hospodina, aby mluvil s ním, odjímal zástěru, dokudž nevyšel. Vyšed pak, mluvil synům Izraelským, což mu bylo rozkázáno.35Tedy viděli synové Izraelští tvář Mojžíšovu, že se stkvěla kůže tváři jeho. A kladl zase Mojžíš zástěru na tvář svou, dokudž nevcházel, aby mluvil s ním.