1Now Peter and John were going up to the temple at the hour of prayer, the ninth hour.[1] (1Ki 18:29; Ps 55:17; Mt 27:46; Lu 18:10; Ac 10:3; Ac 10:30)2And a man lame from birth was being carried, whom they laid daily at the gate of the temple that is called the Beautiful Gate to ask alms of those entering the temple. (Lu 16:20; Joh 9:8; Ac 14:8)3Seeing Peter and John about to go into the temple, he asked to receive alms.4And Peter directed his gaze at him, as did John, and said, “Look at us.”5And he fixed his attention on them, expecting to receive something from them.6But Peter said, “I have no silver and gold, but what I do have I give to you. In the name of Jesus Christ of Nazareth, rise up and walk!” (Ac 9:34; 2Co 6:10)7And he took him by the right hand and raised him up, and immediately his feet and ankles were made strong.8And leaping up, he stood and began to walk, and entered the temple with them, walking and leaping and praising God. (Isa 35:6; Ac 14:10)9And all the people saw him walking and praising God, (Ac 4:16; Ac 4:21)10and recognized him as the one who sat at the Beautiful Gate of the temple, asking for alms. And they were filled with wonder and amazement at what had happened to him.
Peter Speaks in Solomon’s Portico
11While he clung to Peter and John, all the people, utterly astounded, ran together to them in the portico called Solomon’s. (Joh 10:23; Ac 4:14; Ac 5:12)12And when Peter saw it he addressed the people: “Men of Israel, why do you wonder at this, or why do you stare at us, as though by our own power or piety we have made him walk?13The God of Abraham, the God of Isaac, and the God of Jacob, the God of our fathers, glorified his servant[2] Jesus, whom you delivered over and denied in the presence of Pilate, when he had decided to release him. (Isa 52:13; Isa 55:5; Mt 20:19; Mt 22:32; Lu 23:14; Lu 23:16; Joh 8:54; Joh 19:7; Joh 19:12; Joh 19:15; Ac 5:30; Ac 7:32; Ac 13:28; Ac 22:14)14But you denied the Holy and Righteous One, and asked for a murderer to be granted to you, (Mr 1:24; Lu 23:18; Lu 23:25; Ac 4:27; Ac 4:30; Ac 7:52; Ac 22:14; Jas 5:6; 1Pe 3:18; 1Jo 2:1; 1Jo 3:7)15and you killed the Author of life, whom God raised from the dead. To this we are witnesses. (Ac 2:24; Ac 5:31)16And his name—by faith in his name—has made this man strong whom you see and know, and the faith that is through Jesus[3] has given the man this perfect health in the presence of you all. (Joh 1:12; Ac 3:6; 1Pe 1:21)17“And now, brothers, I know that you acted in ignorance, as did also your rulers. (Lu 23:34; Joh 16:3; Ac 13:27; Ac 26:9; 1Co 2:8; 1Ti 1:13)18But what God foretold by the mouth of all the prophets, that his Christ would suffer, he thus fulfilled. (Mt 17:12; Lu 9:20; Lu 22:15; Lu 24:26; Lu 24:46; Ac 2:23; Ac 17:3; Ac 26:22; Heb 2:10; Heb 13:12)19Repent therefore, and turn back, that your sins may be blotted out, (Ps 51:1; Ps 51:9; Isa 43:25; Isa 44:22; Lu 22:32; Ac 2:38; Col 2:14)20that times of refreshing may come from the presence of the Lord, and that he may send the Christ appointed for you, Jesus, (Ac 22:14; Ac 26:16)21whom heaven must receive until the time for restoring all the things about which God spoke by the mouth of his holy prophets long ago. (Mt 17:11; Lu 1:70; Lu 24:26; Ac 1:11; Ro 8:21)22Moses said, ‘The Lord God will raise up for you a prophet like me from your brothers. You shall listen to him in whatever he tells you. (De 18:15; De 18:18; Mt 17:5; Ac 7:37)23And it shall be that every soul who does not listen to that prophet shall be destroyed from the people.’ (Le 23:29)24And all the prophets who have spoken, from Samuel and those who came after him, also proclaimed these days. (1Sa 3:20; Ac 13:20; Heb 11:32)25You are the sons of the prophets and of the covenant that God made with your fathers, saying to Abraham, ‘And in your offspring shall all the families of the earth be blessed.’ (Ge 12:3; Ge 22:18; Ac 2:39; Ro 9:4)26God, having raised up his servant, sent him to you first, to bless you by turning every one of you from your wickedness.” (Eze 3:19; Mt 1:21; Mr 7:27; Ac 3:22; Ac 3:25; Ro 1:16; Ro 2:9; Ro 11:26; Ro 15:8)
Acts 3
Bible Kralická
1Petr pak a Jan spolu vstupovali do chrámu v hodinu modlitebnou devátou.2A muž nějaký, chromý tak narozený z života matky své, nesen byl, kteréhož sázeli na každý den u dveří chrámových, kteréž slouly Krásné, aby prosil za almužnu těch, kteříž vcházeli do chrámu.3Ten uzřev Petra a Jana, ani vcházeti měli do chrámu, prosil jich, aby mu almužnu dali.4I pohleděv naň Petr s Janem, řekl: Hleď na nás.5A on pilně pohleděl na ně, naděje se, že něco vezme od nich.6Tedy řekl Petr: Stříbra a zlata nemám, ale což mám, to tobě dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď.7I ujav jej za ruku jeho pravou, pozdvihl ho, a hned utvrzeny jsou nohy jeho i kloubové.8A zchytiv se, stál, a chodil, a všel s nimi do chrámu, chodě, a poskakuje, a chvále Boha.9A viděl jej všecken lid, an chodí a chválí Boha.10I poznali ho, že jest ten, kterýž na almužně sedával u dveří Krásných chrámových. I naplněni jsou strachem a děšením nad tím, což se stalo jemu.11A když se ten uzdravený přídržel Petra a Jana, sběhl se k nim všecken lid do síňce, kteráž sloula Šalomounova, předěšen jsa.12To viděv Petr, promluvil k lidu: Muži Izraelští, co se divíte tomuto? Anebo co na nás tak pilně hledíte, jako bychom my svou mocí aneb nábožností učinili to, aby tento chodil?13Bůh Abrahamův a Izákův a Jákobův, Bůh otců našich, oslavil Syna svého Ježíše, kteréhož jste vy vydali a odepřeli se před tváří Pilátovou, kterýž ho soudil býti hodného propuštění.14Vy pak svatého a spravedlivého odepřeli jste se a prosili jste za muže vražedníka, aby vám byl dán.15Ale dárce života zamordovali jste, kteréhož Bůh vzkřísil z mrtvých; čehož my svědkové jsme.16A skrze víru ve jméno jeho, tohoto, kteréhož vy vidíte a znáte, utvrdilo jest jméno jeho a víra, kteráž jest skrze něho, dala jemu celé zdraví toto před obličejem všech vás.17Ale nyní, bratří, vím, že jste to z nevědomí učinili, jako i knížata vaše.18Bůh pak to, což předzvěstoval skrze ústa všech proroků, že měl Kristus trpěti, tak jest naplnil.19Protož čiňte pokání, a obraťte se, aby byli shlazeni hříchové vaši, když by přišli časové rozvlažení od tváři Páně,20A poslal by toho, kterýž vám kázán jest, Ježíše Krista.21Kteréhož zajisté musí přijíti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků od věků.22Mojžíš zajisté otcům řekl, že Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich jako mne, jehož poslouchati budete ve všem, cožkoli bude mluviti vám.23A staneť se, že každá duše, kteráž by neposlouchala toho Proroka, vyhlazena bude z lidu mého.24Ano i všickni proroci od Samuele a potomních, kteřížkoli mluvili, také jsou o těchto dnech předzvěstovali.25Vy jste synové proroků a synové úmluvy, kterouž učinil Bůh s otci našimi, řka k Abrahamovi: V semeni tvém požehnány budou všecky čeledi země.26Vám nejprve Bůh, vzbudiv Syna svého Ježíše, poslal ho dobrořečícího vám, aby se jeden každý z vás odvrátil od nepravostí svých.