2 Samuel 1 | English Standard Version

English Standard Version

David Hears of Saul’s Death

1 After the death of Saul, when David had returned from striking down the Amalekites, David remained two days in Ziklag. (1Sa 30:17) 2 And on the third day, behold, a man came from Saul’s camp, with his clothes torn and dirt on his head. And when he came to David, he fell to the ground and paid homage. (Jos 7:6; 2Sa 4:10; 2Sa 14:4) 3 David said to him, “Where do you come from?” And he said to him, “I have escaped from the camp of Israel.” 4 And David said to him, “How did it go? Tell me.” And he answered, “The people fled from the battle, and also many of the people have fallen and are dead, and Saul and his son Jonathan are also dead.” (1Sa 4:16) 5 Then David said to the young man who told him, “How do you know that Saul and his son Jonathan are dead?” 6 And the young man who told him said, “By chance I happened to be on Mount Gilboa, and there was Saul leaning on his spear, and behold, the chariots and the horsemen were close upon him. (1Sa 31:1; 1Ch 10:1) 7 And when he looked behind him, he saw me, and called to me. And I answered, ‘Here I am.’ 8 And he said to me, ‘Who are you?’ I answered him, ‘I am an Amalekite.’ 9 And he said to me, ‘Stand beside me and kill me, for anguish has seized me, and yet my life still lingers.’ (Jud 9:54) 10 So I stood beside him and killed him, because I was sure that he could not live after he had fallen. And I took the crown that was on his head and the armlet that was on his arm, and I have brought them here to my lord.” (2Ki 11:12) 11 Then David took hold of his clothes and tore them, and so did all the men who were with him. (Jos 7:6; 2Sa 3:31; 2Sa 13:31) 12 And they mourned and wept and fasted until evening for Saul and for Jonathan his son and for the people of the Lord and for the house of Israel, because they had fallen by the sword. (2Sa 3:35) 13 And David said to the young man who told him, “Where do you come from?” And he answered, “I am the son of a sojourner, an Amalekite.” 14 David said to him, “How is it you were not afraid to put out your hand to destroy the Lord’s anointed?” (1Sa 12:3; 1Sa 24:6; 1Sa 24:10; 1Sa 26:9; 1Sa 31:4)

1Sa 12:31Sa 24:61Sa 24:101Sa 26:91Sa 31:4

15 Then David called one of the young men and said, “Go, execute him.” And he struck him down so that he died. (2Sa 4:10) 16 And David said to him, “Your blood be on your head, for your own mouth has testified against you, saying, ‘I have killed the Lord’s anointed.’” (Jos 2:19; 1Sa 12:3; 2Sa 3:29; 1Ki 2:32; 1Ki 2:37; Mt 27:25)

Jos 2:191Sa 12:32Sa 3:291Ki 2:321Ki 2:37Mt 27:25

David’s Lament for Saul and Jonathan

17 And David lamented with this lamentation over Saul and Jonathan his son, (2Sa 3:33; 2Ch 35:25) 18 and he said it^[1] should be taught to the people of Judah; behold, it is written in the Book of Jashar.^[2] He said: (Jos 10:13) 19 “Your glory, O Israel, is slain on your high places! How the mighty have fallen! (2Sa 1:25; 2Sa 1:27) 20 Tell it not in Gath, publish it not in the streets of Ashkelon, lest the daughters of the Philistines rejoice, lest the daughters of the uncircumcised exult. (Ex 15:20; Jud 11:34; Jud 14:3; 1Sa 31:9; Am 3:9; Mic 1:10)

Ex 15:20Jud 11:34Jud 14:31Sa 31:9Am 3:9Mic 1:10

21 “You mountains of Gilboa, let there be no dew or rain upon you, nor fields of offerings!^[3] For there the shield of the mighty was defiled, the shield of Saul, not anointed with oil. (1Sa 10:1; 1Sa 31:1) 22 “From the blood of the slain, from the fat of the mighty, the bow of Jonathan turned not back, and the sword of Saul returned not empty. (1Sa 18:4) 23 “Saul and Jonathan, beloved and lovely! In life and in death they were not divided; they were swifter than eagles; they were stronger than lions. (Jud 14:18; Jer 4:13; Hab 1:8) 24 “You daughters of Israel, weep over Saul, who clothed you luxuriously in scarlet, who put ornaments of gold on your apparel. (Eze 16:11) 25 “How the mighty have fallen in the midst of the battle! “Jonathan lies slain on your high places. (2Sa 1:19) 26 I am distressed for you, my brother Jonathan; very pleasant have you been to me; your love to me was extraordinary, surpassing the love of women. (1Sa 18:1; 1Sa 18:3) 27 “How the mighty have fallen, and the weapons of war perished!” (2Sa 1:25)

Bible Kralická

1 Stalo se pak po smrti Saulově, když se navrátil David od porážky Amalechitských, že pobyl v Sicelechu za dva dni. 2 A aj, dne třetího přišel jeden z vojska Saulova, maje roucho roztržené a prach na hlavě své. Kterýž když přišel k Davidovi, padl na zemi a poklonil se. 3 I řekl jemu David: Odkud jdeš? Jemuž odpověděl: Z vojska Izraelského utekl jsem. 4 Opět řekl jemu David: Cože se stalo? Medle, pověz mi. Kterýž odpověděl: To, že utekl lid z boje, a množství lidu padlo a zbito jest; též i Saul i Jonata syn jeho zbiti jsou. 5 Řekl ještě David mládenci, kterýž mu to oznámil: Kterak ty víš, že umřel Saul i Jonata syn jeho? 6 Odpověděl mládenec, kterýž to oznamoval jemu: Náhodou přišel jsem na horu Gelboe, a aj, Saul nalehl byl na kopí své, a vozové i jezdci postihali ho. 7 Kterýžto ohlédna se zpátkem, uzřel mne a zavolal na mne. I řekl jsem: Aj, teď jsem. 8 Tedy řekl mi: Kdo jsi ty? Odpověděl jsem jemu: Amalechitský jsem. 9 I řekl mi: Přistup medle sem a zabí mne, nebo mne obklíčila úzkost, a ještě všecka duše má jest ve mně. 10 Protož stoje nad ním, zabil jsem ho, nebo jsem věděl, že nebude živ po svém pádu. A vzal jsem korunu, kteráž byla na hlavě jeho, i záponu, kteráž byla na rameni jeho, a teď jsem to přinesl ku pánu svému. 11 Tedy David uchytiv roucho své, roztrhl je; tolikéž i všickni muži, kteříž s ním byli. 12 A nesouce smutek, plakali a postili se až do večera pro Saule a pro Jonatu syna jeho, i pro lid Hospodinův a pro dům Izraelský, že padli od meče. 13 Řekl pak David mládenci, kterýž mu to oznámil: Odkud jsi ty? Odpověděl: Syn muže příchozího Amalechitského jsem. 14 Opět mu řekl David: Kterak jsi směl vztáhnouti ruku svou, abys zahubil pomazaného Hospodinova? 15 A zavolav David jednoho z mládenců, řekl jemu: Přistoupě, oboř se na něj. Kterýžto udeřil ho, tak že umřel. 16 I řekl jemu David: Krev tvá budiž na hlavu tvou, neboť jsou ústa tvá svědčila na tebe, řkouce: Já jsem zabil pomazaného Hospodinova. 17 Tedy naříkal David naříkáním tímto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho, 18 (Přikázav však, aby synové Judovi učeni byli stříleti z luku, jakož psáno v knize Upřímého.): 19 Ó kráso Izraelská, na výsostech tvých zraněni, jakť jsou padli udatní! 20 Neoznamujtež v Gát, ani toho ohlašujte na ulicích Aškalon, aby se neveselily dcery Filistinských, a neplésaly dcery neobřezaných. 21 Ó hory Gelboe, ani rosa, ani déšť nespadej na vás, ani tu buď pole úrodné; nebo tam jest povržen štít udatných, štít Saulův, jako by nebyl pomazán olejem. 22 Od krve raněných a od tuku udatných lučiště Jonatovo nikdy zpět neodskočilo, a meč Saulův nenavracoval se prázdný. 23 Saul a Jonata milí a utěšení v životě svém, také při smrti své nejsou rozloučeni. Nad orlice bystřejší, nad lvy silnější byli. 24 Dcery Izraelské, plačte Saule, kterýž vás odíval červcem dvakrát barveným rozkošně, kterýž dával ozdoby zlaté na roucha vaše. 25 Ach, jakť jsou padli udatní u prostřed boje? Jonata na výsostech tvých zabit jest. 26 Velice jsem po tobě teskliv, bratře můj Jonato. Byl jsi mi příjemný náramně; vzácnější u mne byla milost tvá nežli milost žen. 27 Ach, jakť jsou padli udatní, a zahynula odění válečná.