1So put away all malice and all deceit and hypocrisy and envy and all slander. (Eph 4:22; Eph 4:25; Eph 4:31; Col 3:8)2Like newborn infants, long for the pure spiritual milk, that by it you may grow up into salvation— (Mt 18:3; 1Co 3:2; Heb 5:12)3if indeed you have tasted that the Lord is good. (Ps 34:8; Heb 6:5)4As you come to him, a living stone rejected by men but in the sight of God chosen and precious, (1Pe 2:6)5you yourselves like living stones are being built up as a spiritual house, to be a holy priesthood, to offer spiritual sacrifices acceptable to God through Jesus Christ. (Isa 56:7; Mal 1:11; Ro 12:1; Ro 15:16; 1Co 3:9; Eph 2:20; Php 4:18; Heb 3:4; Heb 3:6; Heb 13:15; 1Pe 2:9)6For it stands in Scripture: “Behold, I am laying in Zion a stone, a cornerstone chosen and precious, and whoever believes in him will not be put to shame.” (Isa 28:16; Ro 9:33; Ro 10:11)7So the honor is for you who believe, but for those who do not believe, “The stone that the builders rejected has become the cornerstone,”[1] (Ps 118:22; 2Co 2:16)8and “A stone of stumbling, and a rock of offense.” They stumble because they disobey the word, as they were destined to do. (Isa 8:14; Ro 9:22; Ro 9:33; Jud 1:4)9But you are a chosen race, a royal priesthood, a holy nation, a people for his own possession, that you may proclaim the excellencies of him who called you out of darkness into his marvelous light. (Ex 19:5; Ex 19:6; De 7:6; De 10:15; Ps 36:9; Isa 42:16; Isa 43:20; Isa 43:21; Isa 61:6; Isa 66:21; Mal 3:17; Ac 26:18; Re 1:6; Re 5:10)10Once you were not a people, but now you are God’s people; once you had not received mercy, but now you have received mercy. (Ho 1:6; Ho 1:9; Ho 2:23; Ro 9:25; Ro 10:19)11Beloved, I urge you as sojourners and exiles to abstain from the passions of the flesh, which wage war against your soul. (Le 25:23; Ro 13:14; Ga 5:24; Jas 4:1)12Keep your conduct among the Gentiles honorable, so that when they speak against you as evildoers, they may see your good deeds and glorify God on the day of visitation. (Isa 10:3; Mt 5:16; Lu 19:44; 2Co 8:21; 2Co 9:13; Ga 1:24; Php 2:15; Tit 2:8; 1Pe 3:16)
Submission to Authority
13Be subject for the Lord’s sake to every human institution,[2] whether it be to the emperor[3] as supreme, (Ro 13:1; Tit 3:1)14or to governors as sent by him to punish those who do evil and to praise those who do good. (Ro 13:3; Ro 13:4)15For this is the will of God, that by doing good you should put to silence the ignorance of foolish people. (1Pe 2:12)16Live as people who are free, not using your freedom as a cover-up for evil, but living as servants[4] of God. (Ro 6:22; 1Co 7:22; Jas 1:25)17Honor everyone. Love the brotherhood. Fear God. Honor the emperor. (Pr 24:21; Ro 12:10; Ro 13:7; Heb 13:1)18Servants, be subject to your masters with all respect, not only to the good and gentle but also to the unjust. (Eph 6:5; Col 3:22; 1Ti 6:1; Tit 2:9)19For this is a gracious thing, when, mindful of God, one endures sorrows while suffering unjustly. (1Pe 3:14; 1Pe 3:17; 1Pe 4:16)20For what credit is it if, when you sin and are beaten for it, you endure? But if when you do good and suffer for it you endure, this is a gracious thing in the sight of God. (1Pe 3:17; 1Pe 4:13; 1Pe 4:16)21For to this you have been called, because Christ also suffered for you, leaving you an example, so that you might follow in his steps. (Mt 11:29; Ac 14:22; 1Pe 2:20; 1Pe 3:9)22He committed no sin, neither was deceit found in his mouth. (Isa 53:9; 2Co 5:21; Heb 4:15; 1Jo 3:5)23When he was reviled, he did not revile in return; when he suffered, he did not threaten, but continued entrusting himself to him who judges justly. (Isa 53:7; Lu 23:46; Heb 12:3; 1Pe 3:9)24He himself bore our sins in his body on the tree, that we might die to sin and live to righteousness. By his wounds you have been healed. (Isa 53:4; Isa 53:5; Isa 53:11; Mt 8:17; Ro 6:2; Ro 6:11; Ro 6:13; Ro 7:4; Ro 7:6; Col 2:20; Col 3:3; Heb 9:28)25For you were straying like sheep, but have now returned to the Shepherd and Overseer of your souls. (Ps 119:176; Isa 53:6; Eze 34:6; Lu 15:4; Joh 10:11)
1 Peter 2
Bible Kralická
1Protož složíce zlost, a všelikou lest, a pokrytství, a závist, i všecka utrhání,2Jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti, to jest Božího slova žádostivi buďte, abyste jím rostli,3Jestliže však okusili jste, kterak dobrotivý jest Pán.4K kterémužto přistupujíce, jakožto k kameni živému, od lidí zajisté zavrženému, ale od Boha vyvolenému a drahému,5I vy, jakožto kamení živé, vzdělávejte se v dům duchovní, kněžstvo svaté, k obětování duchovních obětí, vzácných Bohu skrze Jezukrista.6A protož praví Písmo: Aj, zakládámť na Sionu kámen úhelný, vybraný a drahý, a v kterýž kdokoli věří, nikoli nebude zahanben.7Vám tedy věřícím jest drahý, ale nepovolným kámen, kterýž zavrhli ti, jenž stavěli, tenť jest učiněn v hlavu úhelní, a kámen úrazu, a skála pohoršení,8Totiž těm, jenž se urážejí na slovu, nepovolní jsouce, k čemuž i odloženi jsou.9Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své.10Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství, již nyní jste došli milosrdenství.11Nejmilejší, prosímť vás, abyste jakožto příchozí a pohostinní zdržovali se od tělesných žádostí, kteréž rytěřují proti duši,12Obcování vaše mezi pohany majíce dobré, aby místo toho, kdež utrhají vám jako zločincům, dobré skutky vaše spatřujíce, velebili Boha v den navštívení.13Poddáni tedy buďte všelikému lidskému zřízení pro Pána, buďto králi, jako nejvyššímu,14Buďto vladařům, jako od něho poslaným, ku pomstě zle činících a k chvále dobře činících.15Nebo tak jest vůle Boží, abyste dobře činíce, zacpali ústa nemoudrých lidí z neznámosti vám utrhajících.16Buďtež jako svobodní, však ne jako zastření majíce své zlosti svobodu, ale jakožto služebníci Boží.17Všecky ctěte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále v uctivosti mějte.18Služebníci poddáni buďte ve vší bázni pánům, netoliko dobrým a mírným, ale i zlým.19Neb toť jest milé, jestliže kdo pro svědomí Boží snáší zámutky, trpě bez viny.20Nebo jaká jest chvála, byste pak i snášeli pohlavkování, hřešíce? Ale jestliže dobře činíce, a bez viny trpíce, snášíte, toť jest milé před Bohem.21Nebo i k tomu povoláni jste, jako i Kristus trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad, abychom následovali šlépějí jeho.22Kterýž hříchu neučinil, aniž jest lest nalezena v ústech jeho.23Kterýžto, když mu zlořečili, nezlořečil zase; trpěv, nehrozil, ale poroučel křivdy tomu, jenž spravedlivě soudí.24Kterýžto hříchy naše na svém těle sám vnesl na dřevo, abychom hříchům zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste.25Nebo jste byli jako ovce bloudící, ale již nyní obráceni jste ku pastýři a biskupu duší vašich.