Izajáš 9 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

SYN - — Světlo v temnostech - Do temnot soudobých strastí a úzkostí jako světlo zazáří narození božského Syna.

1 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. 2 Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. 3 Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. 4 Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. 5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ 6 Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

— Hněv Hospodinův proti severním - kmenům - Ani když byl trestán, neobrátil se lid k Hospodinu, naopak, přivolává na sebe ještě větší trest.

7 Slovo poslal Panovník proti Jákobovi a dopadlo na Izraele. 8 Všechen lid o tom zvěděl, Efrajim i obyvatelé Samaří. V pýše a velikášství srdce však říkají: 9 „Co bylo z cihel, spadlo, vystavíme to z kvádrů; smokvoně byly vykáceny, nahradíme je cedry.“ 10 I pozvedl Hospodin proti nim protivníky – Resína – a popudil proti nim jejich nepřátele: 11 z východu Arama, ze západu Pelištejce, aby plnými ústy požírali Izraele. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena. 12 Avšak lid se neobrátil k tomu, který ho bil, Hospodina zástupů se nedotazovali. 13 Proto Hospodin odsekl od Izraele hlavu i ocas, palmovou ratolest i sítinu v jediný den. 14 Stařec a vznešený jsou ona hlava a prorok učící klam je onen ocas. 15 Vůdcové tohoto lidu se stali svůdci a ti, kdo se dají vést, jsou ztraceni. 16 Proto neměl Panovník radost z jeho jinochů a nad jeho sirotky a vdovami se neslitoval, protože všichni jsou to rouhači a zlovolníci, bludně mluví každá ústa. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena. 17 Avšak jejich svévole hoří jako oheň, požírá bodláčí a křoví, zapaluje houštiny lesa a kouř se vířivě vznáší. 18 Země se zatměla pro prchlivost Hospodina zástupů a lid se stal potravou ohně; nikdo nemá soucit ani s bratrem. 19 Hltá, co je napravo, a zůstává hladový, požírá nalevo, a sytý není, požírá maso své vlastní paže, 20 Manases Efrajima, Efrajim Manasesa a na Judu se vrhají společně. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Das Volk, das in der Finsternis wandelt, hat ein großes Licht gesehen; über den Bewohnern des Landes der Todesschatten ist ein Licht aufgeleuchtet. (Mt 4,16; J 1,4; J 8,12; Ef 5,8; Ef 5,14)

Mt 4,16J 1,4J 8,12Ef 5,8Ef 5,14

2 Du hast das Volk vermehrt, hast seine Freude groß gemacht; sie werden sich vor dir freuen, wie man sich in der Ernte freut, wie [die Sieger] jubeln, wenn sie Beute verteilen. (Sd 5,30; Ž 4,8; Ž 119,162; Iz 26,15; Iz 53,12; L 2,10; Žd 6,14)

Sd 5,30Ž 4,8Ž 119,162Iz 26,15Iz 53,12L 2,10Žd 6,14

3 Denn du hast das Joch zerbrochen, das auf ihm lastete, und den Stab auf seiner Schulter, und den Stecken seines Treibers, wie am Tag Midians. (Sd 7,22; Ž 81,7; Iz 10,26) 4 Denn jeder Stiefel derer, die gestiefelt einherstapfen im Schlachtgetümmel, und jeder Mantel, der durchs Blut geschleift wurde, wird verbrannt und vom Feuer verzehrt. (Iz 10,16; Iz 30,33; Iz 66,15; 2Te 1,8)

Iz 10,16Iz 30,33Iz 66,152Te 1,8

5 Denn ein Kind ist uns geboren, ein Sohn ist uns gegeben; und die Herrschaft ruht auf seiner Schulter; und man nennt seinen Namen: Wunderbarer, Ratgeber, starker Gott, Ewig-Vater, Friedefürst. (Sd 13,18; Iz 7,14; Iz 9,6; Da 6,27; Mi 5,1; Za 6,13; Mt 28,18; L 2,11; J 3,16; J 12,46; J 14,9; Ř 9,5; 1K 1,30; Ga 4,4; Ef 1,22; Ef 2,14; Ko 1,20; Tt 2,13; Žd 1,8; 1J 5,20)

Sd 13,18Iz 7,14Iz 9,6Da 6,27Mi 5,1Za 6,13Mt 28,18L 2,11J 3,16J 12,46J 14,9Ř 9,51K 1,30Ga 4,4Ef 1,22Ef 2,14Ko 1,20Tt 2,13Žd 1,81J 5,20

6 Die Mehrung der Herrschaft und der Friede werden kein Ende haben auf dem Thron Davids und über seinem Königreich, dass er es gründe und festige mit Recht und Gerechtigkeit von nun an bis in Ewigkeit. Der Eifer des HERRN der Heerscharen wird dies tun! (2S 7,16; Ž 45,5; Iz 37,32; Jr 23,5; Da 2,44; Da 7,14; L 1,32)

2S 7,16Ž 45,5Iz 37,32Jr 23,5Da 2,44Da 7,14L 1,32

Gottes Zorn über das Nordreich von Israel

7 Ein Wort hat der Herr gegen Jakob gesandt, und es soll in Israel niederfallen. (Iz 55,11; Mt 24,35) 8 Das ganze Volk soll es erkennen, Ephraim und die Bewohner von Samaria, die im Stolz und Übermut des Herzens sagen: (Iz 7,9; Iz 8,13; Iz 26,11; 1P 5,5)

Iz 7,9Iz 8,13Iz 26,111P 5,5

9 Die Ziegelsteine sind eingestürzt, wir aber wollen mit Quadern aufbauen; die Maulbeerbäume wurden abgehauen, wir aber wollen Zedern an ihre Stelle setzen! (Jb 15,25; Př 16,18; Iz 28,1) 10 Doch der HERR hat die Feinde Rezins ihm überlegen gemacht und seine Gegner aufgestachelt, (2Kr 15,29; 2Kr 16,9) 11 die Aramäer von vorn und die Philister von hinten, und sie sollen Israel mit vollem Maul fressen. — Bei alledem hat sich sein Zorn nicht abgewandt; seine Hand bleibt ausgestreckt. (Iz 5,25; Iz 9,16; Iz 9,20; Iz 10,4; Jr 4,8)

Iz 5,25Iz 9,16Iz 9,20Iz 10,4Jr 4,8

12 Aber das Volk kehrt nicht um zu dem, der es schlägt, und sie suchen den HERRN der Heerscharen nicht. (Ž 14,2; Iz 30,15; Iz 31,1; Jr 5,3; Oz 7,10; Oz 7,15; Am 4,6; Sf 1,6)

Ž 14,2Iz 30,15Iz 31,1Jr 5,3Oz 7,10Oz 7,15Am 4,6Sf 1,6

13 Darum wird der HERR von Israel Haupt und Schwanz abhauen, Palmzweig und Binse an einem Tag. (Iz 19,15) 14 Der Älteste und Angesehene ist das Haupt, und der Prophet, der Lügen lehrt, ist der Schwanz. (Iz 3,1; Iz 29,10; Jr 5,13; Jr 5,31; Jr 14,14; Ez 8,11; Ez 13,1; Mt 7,15; Mt 16,21)

Iz 3,1Iz 29,10Jr 5,13Jr 5,31Jr 14,14Ez 8,11Ez 13,1Mt 7,15Mt 16,21

15 Die Führer dieses Volkes sind Verführer geworden, und die von ihnen Geführten sind verloren. (Iz 3,12; Jr 23,13; Pl 2,14; 2J 1,7)

Iz 3,12Jr 23,13Pl 2,142J 1,7

16 Darum freut sich auch der Herr nicht über seine auserwählten [Krieger] und hat kein Erbarmen mit seinen Waisen und Witwen; denn sie sind alle Frevler und Bösewichte, und jeder Mund redet Torheit! — Bei alledem hat sich sein Zorn nicht abgewandt; seine Hand bleibt ausgestreckt. (Iz 9,11; Jr 9,5; Jr 18,21) 17 Denn die Gottlosigkeit brennt wie ein Feuer: Dornen und Disteln frisst sie, und die dichten Wälder zündet sie an, sodass Rauchsäulen emporwirbeln. (2S 23,6; Iz 5,24; Iz 10,17; Iz 33,11)

2S 23,6Iz 5,24Iz 10,17Iz 33,11

18 Durch den Zorn des HERRN ist das Land wie ausgebrannt und das Volk wie vom Feuer verzehrt; keiner hat Mitleid mit dem anderen. (Jr 9,4; Mi 7,2) 19 Man verschlingt zur Rechten und bleibt hungrig, man frisst zur Linken und wird nicht satt; jeder frisst das Fleisch seines eigenen Arms, (Lv 26,26; Iz 49,26; Jr 19,9; Pl 4,10)

Lv 26,26Iz 49,26Jr 19,9Pl 4,10

20 Manasse den Ephraim und Ephraim den Manasse, und diese beiden fallen über Juda her! — Bei alledem hat sich sein Zorn nicht abgewandt; seine Hand bleibt ausgestreckt. (1S 14,20; Iz 9,11; Mt 24,10; Ga 5,15)

1S 14,20Iz 9,11Mt 24,10Ga 5,15