2. Samuelova 22

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

DAVIDOVA PÍSEŇ - Král zpívá žalm vděčnosti Hospodinu, který ho chránil a vysvobozoval z bran podsvětí i z rozbrojů lidu.

1  Slova této písně přednášel David Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i ze spárů Saulových. 

2  Pravil: „Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli,  

3  Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ!  

4  Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.  

5  Ovinuly mě příboje smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,  

6  provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.  

7  V soužení jsem vzýval Hospodina, ke svému Bohu jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.  

8  Zachvěla se země, roztřásla se, nebesa v základech se hnula, chvěla se před jeho plamenným hněvem.  

9  Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.  

10  Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.  

11  Na cheruba usedl a letěl, ukázal se na perutích větru.  

12  Temno učinil stánkem kolem sebe, vířící vodstvo, mračna prachu.  

13  Před jeho jasem vzplálo hořící uhlí.  

14  Hospodin zaburácel z nebe, Nejvyšší vydal svůj hlas.  

15  Vyslal šípy a rozehnal je, blesky je uvedl v zmatek.  

16  Tu se objevila koryta moře, základy světa se obnažily, když Hospodin zaútočil, když zadul svým hněvivým dechem.  

17  Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.  

18  Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.  

19  Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral.  

20  Učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil.  

21  Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou,  

22  neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.  

23  Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodbočil jsem od jeho nařízení.  

24  Jemu jsem náležel dokonale, varoval se nepravosti.  

25  Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mé tak, jak jevila se jemu.  

26  Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,  

27  ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.  

28  A lid ponížený zachraňuješ, ale svým pohledem ponižuješ povýšené.  

29  Ty jsi moje světlo, Hospodine. Hospodin mi září do mých temnot.  

30  S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,  

31  s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.  

32  Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!  

33  Bůh je má záštita pevná a vodí mě cestou dokonalou,  

34  on dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,  

35  učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.  

36  Podal jsi mi štít své spásy, tvá péče mé síly rozmnožila.  

37  Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou.  

38  Budu stíhat nepřátele, vyhladím je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám.  

39  Docela je rozdrtím, už nepovstanou, pod nohy mi padnou.  

40  Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš.  

41  Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí.  

42  Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví.  

43  Roztluču je, budou jako prach země, pošlapu a podupu je jako bláto ulic.  

44  Dals mi vyváznout z rozbrojů mého lidu, jako vůdce pronárodů jsi mě střežil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal.  

45  Cizinci se budou vtírat do mé přízně, na slovo mě uposlechnou.  

46  Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť.  

47  Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spásná skála!  

48  Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podřizuje.  

49  Ty mě z rukou mých nepřátel vytrhuješ, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš.  

50  Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu.  

51  Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi a jeho potomstvu, navěky.“  

© 2001 Česká biblická společnost

2. Samuelova 22

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Davids Danklied

1 Und David redete zu dem HERRN die Worte dieses Liedes, an dem Tag, als der HERR ihn aus der Hand aller seiner Feinde errettet hatte, auch aus der Hand Sauls. (Ex 15,1; Ž 18,1; Ž 149,1; Jk 5,13) 

2 Er sprach: Der HERR ist mein Fels, meine Burg und mein Retter; (2S 22,13; 2S 22,32; 2S 22,47; Ž 31,4; Ž 144,2; J 8,36) 

3 Gott ist mein Fels, in dem ich mich berge, mein Schild und das Horn meines Heils, meine sichere Festung und meine Zuflucht, mein Retter, der mich von Gewalttat befreit! (Gn 15,1; Ex 15,2; 2S 22,2; 2S 22,31; 2S 22,36; Ž 9,10; Ž 18,36; Ž 46,2; Ž 64,3; Ž 84,12; Iz 25,4; J 8,32; Ga 5,1) 

4 Den HERRN, den Hochgelobten, rief ich an — und wurde von meinen Feinden errettet! (2Pa 20,22) 

5 Denn die Wogen des Todes umfingen mich, die Ströme Belials schreckten mich; (Ž 18,5; Ž 42,8) 

6 die Fesseln des Totenreiches umschlangen mich, es ereilten mich die Fallstricke des Todes. (Ž 107,18; Ž 116,3; Ž 140,6; Sk 2,24) 

7 In meiner Bedrängnis rief ich den HERRN an und schrie zu meinem Gott; er hörte meine Stimme in seinem Tempel, mein Schreien drang zu seinen Ohren. (2S 22,42; Ž 31,15; Ž 107,6; Mi 1,2) 

8 Da bebte und erzitterte die Erde; die Grundfesten des Himmels wurden erschüttert und bebten, weil er zornig war. (Sd 5,4; Jb 26,11; Ž 77,19; Na 1,5) 

9 Rauch stieg auf von seiner Nase und verzehrendes Feuer aus seinem Mund; Feuersglut sprühte daraus hervor. (Ex 19,18; Ex 24,17; Ž 18,9) 

10 Er neigte den Himmel und fuhr herab, und Dunkel war unter seinen Füßen. (Dt 4,11; Ž 144,5; Iz 63,19) 

11 Er fuhr auf dem Cherub und flog daher, er erschien auf den Flügeln des Windes. (Gn 3,24; Ex 25,20; Ex 25,22; Dt 32,10; 2S 6,2; 2Kr 19,15; Ž 91,4; Ž 104,3; Ez 9,3) 

12 Er machte Finsternis um sich her zu seinem Zelt, dunkle Wasser, dichte Wolken. (Ž 18,12; Ž 97,2; Ž 104,3) 

13 Aus dem Glanz vor ihm brannte Feuersglut; (Ex 24,17; 2S 22,9) 

14 der HERR donnerte vom Himmel, der Höchste ließ seine Stimme erschallen. (1S 7,10; 1S 12,17; Jb 37,2; Ž 29,3) 

15 Und er schoss Pfeile und zerstreute sie, [seinen] Blitz und schreckte sie. (Ž 18,15; Ž 77,18) 

16 Da sah man die Gründe des Meeres, und die Grundfesten des Erdkreises wurden aufgedeckt von dem Schelten des HERRN, von dem Schnauben seines grimmigen Zorns! (Ex 15,8; Na 1,4) 

17 Er streckte [seine Hand] aus von der Höhe und ergriff mich, er zog mich aus großen Wassern; (Ž 144,7; Iz 43,2; Pl 3,54) 

18 er rettete mich von meinem mächtigen Feind, von meinen Hassern, die mir zu stark waren. (Ž 35,10; 1J 4,4) 

19 Sie hatten mich überfallen zur Zeit meines Unglücks; aber der HERR wurde mir zur Stütze. (Dt 25,18; 1S 30,6; Iz 41,10) 

20 Er führte mich auch heraus in die Weite, er befreite mich, denn er hatte Wohlgefallen an mir. (Gn 26,22; 2S 22,37; Jb 38,16; Ž 31,9; Ž 147,11) 

21 Der HERR hat mir vergolten nach meiner Gerechtigkeit, nach der Reinheit meiner Hände hat er mich belohnt; (1S 26,23; Ž 24,4) 

22 denn ich habe die Wege des HERRN bewahrt und bin nicht abgefallen von meinem Gott, (1Kr 9,4; Jb 23,10; Žd 10,38) 

23 sondern alle seine Verordnungen hatte ich vor Augen und seine Satzungen — ich bin nicht von ihnen gewichen, (Dt 17,19; Jz 1,7; Ž 1,2; Ž 40,9; L 1,6) 

24 und ich hielt es ganz mit ihm und hütete mich vor meiner Sünde. (Gn 39,9; Ž 17,1; Ž 141,3) 

25 Darum vergalt mir der HERR nach meiner Gerechtigkeit, nach meiner Reinheit vor seinen Augen. (2S 22,21; Iz 3,10) 

26 Gegen den Gütigen erzeigst du dich gütig, gegen den Rechtschaffenen rechtschaffen, (Mt 5,7; Jk 2,13) 

27 gegen den Reinen erzeigst du dich rein, aber dem Hinterlistigen trittst du entgegen! (Ž 18,27; Mt 5,8) 

28 Denn du rettest das elende Volk, aber deine Augen sind gegen die Stolzen — du erniedrigst sie! (Iz 2,11; Mt 5,3; Jk 4,6; Jk 4,10; 1P 5,5) 

29 Denn du, HERR, bist meine Leuchte; der HERR macht meine Finsternis licht; (Ž 27,1; Ž 112,4; Iz 50,10; Iz 60,1; J 8,12; J 9,5) 

30 denn mit dir kann ich gegen Kriegsvolk anrennen, mit meinem Gott über die Mauer springen. (Ž 27,1; Ř 8,37; Fp 4,13) 

31 Dieser Gott — sein Weg ist vollkommen! Das Wort des HERRN ist geläutert; er ist ein Schild allen, die ihm vertrauen. (Dt 32,4; Ž 18,31; Ž 25,10; Ž 33,4; Ž 119,140; Př 30,5; Iz 55,8; Zj 15,3) 

32 Denn wer ist Gott außer dem HERRN, und wer ist ein Fels außer unserem Gott? (Dt 32,39; 1S 2,2; 2S 22,2; Iz 44,6) 

33 Gott ist es, der mich umgürtet mit Kraft und meinen Weg unsträflich macht. (2S 22,2; Ž 18,33; Ž 25,8; Ž 32,8) 

34 Er macht meine Füße denen der Hirsche gleich und stellt mich auf meine Höhen; (2S 2,18; 2S 23,1; Ž 18,34) 

35 er lehrt meine Hände kämpfen und meine Arme den ehernen Bogen spannen. (Sd 3,2; 2S 22,40; Ž 144,1) 

36 Du gibst mir den Schild deines Heils, und deine Herablassung macht mich groß. (2S 7,9; Ž 18,36; Ef 6,16) 

37 Du machst mir Raum zum Gehen, und meine Knöchel wanken nicht. (1S 2,9; 2S 22,20; Ž 121,3; Př 4,12) 

38 Ich jagte meinen Feinden nach und vertilgte sie und kehrte nicht um, bis sie aufgerieben waren; (1S 24,20; 2S 5,18; 2S 8,1) 

39 ich rieb sie auf und zerschmetterte sie, Dass sie nicht mehr aufstehen konnten; sie fielen unter meine Füße. (Jz 10,24; Ž 21,9; Ž 44,6) 

40 Du hast mich gegürtet mit Kraft zum Kampf, du hast unter mich gebeugt, die gegen mich aufstanden. (2S 22,35; Ž 20,9; Ž 29,11) 

41 Du wandtest mir den Rücken meiner Feinde zu, ich habe vertilgt, die mich hassen. (Lv 26,7; Dt 28,7) 

42 Sie schrien, aber da war kein Retter; zum HERRN, aber er antwortete ihnen nicht. (1S 28,6; 2S 22,7; Jb 27,9; Mt 7,22; L 13,25) 

43 Und ich zerrieb sie wie Erdenstaub, wie Straßenkot zertrat, zerstampfte ich sie. (2Kr 13,7; Iz 10,6; Mi 7,10) 

44 Du hast mich gerettet aus den Streitigkeiten meines Volkes und bewahrtest mich auf zum Haupt der Heiden; ein Volk, das ich nicht kannte, dient mir; (2S 3,1; 2S 3,18; 2S 8,1; Iz 55,3) 

45 die Söhne der Fremden schmeicheln mir, sie gehorchen mir aufs Wort. (Dt 33,29; Jb 32,21; Ž 66,3; Př 19,6) 

46 Die Söhne der Fremden verzagen und kommen zitternd aus ihren Burgen. (Mi 7,16) 

47 Der HERR lebt! Gepriesen sei mein Fels, und Gott, der Fels meines Heils, sei hoch erhoben! (Dt 32,40; 2S 22,2; Ž 89,27; Ž 95,1; Ž 144,1; J 14,19) 

48 Der Gott, der mir Rache verlieh und mir die Völker unterwarf, (Dt 32,35; Ž 18,45) 

49 der mich meinen Feinden entkommen ließ. Du hast mich erhöht über meine Widersacher, du hast mich errettet von dem Mann der Gewalttat! (2S 5,12; 2S 22,3; Ž 140,2) 

50 Darum will ich dich, o HERR, loben unter den Heiden und deinem Namen lobsingen, (Neh 9,5; Ž 108,4; Ž 109,30) 

51 dich, der seinem König große Siege verliehen hat und Gnade erweist seinem Gesalbten, David und seinem Samen bis in Ewigkeit. (2S 7,12; 2S 23,1; 2S 23,5; Ž 18,51; Ž 89,24) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.