DAVIDOVA POSLEDNÍ SLOVA - Král připomíná, že základem spravedlivé vlády je bázeň před Bohem.
1 Toto jsou Davidova poslední slova: „Výrok Davida, syna Jišajova, výrok muže Nejvyšším povýšeného, pomazaného Bohem Jákobovým, líbezného pěvce izraelských žalmů. 2 Hospodinův duch skrze mne mluvil, na mém jazyku byla řeč jeho. 3 Pravil mi Bůh Izraele, skála Izraele ke mně promluvila: Kdo člověku vládne spravedlivě, ten, kdo vládne v Boží bázni, 4 je jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčku jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země. 5 I když můj dům před Bohem takový není, ustanovil pro mne věčnou smlouvu ve všem uspořádanou a dodrženou. Je to veškerá má spása a veškeré blaho, odjinud nevzejde nic. 6 Ničemník bude jak trní zavržené všemi, nikdo na ně rukou nesáhne. 7 Ten, kdo by se ho chtěl dotknout, vezme železo, násadu kopí. Budou sežehnuti a spáleni ohněm ve svém sídle.“
DAVIDOVI BOHATÝŘI - Seznam těch, kdo Davidovi pomáhali v boji; jejich mimořádné činy.
8 Toto jsou jména Davidových bohatýrů: Jóšeb Bašebet Tachkemónský, vůdce osádky. Ten s rozkoší vrhal oštěp; naráz jich proklál osm set. 9 Po něm Eleazar, syn Dóda, syna Achóchiova, jeden ze tří bohatýrů, kteří byli s Davidem, když dráždili Pelištejce a ti se tam shromáždili k boji; izraelští muži též přitáhli.10 Povstal a bil Pelištejce, až se mu ruka unavila a křečovitě svírala meč. Toho dne připravil Hospodin veliké vysvobození. Lid se obrátil za ním a už jen obíral pobité. 11 Po něm byl Šama, syn Ageův, Hararský. Pelištejci se shromáždili do houfu; byl tam díl pole plný čočky. Lid před Pelištejci utíkal.12On se postavil doprostřed toho dílu, osvobodil jej a bil Pelištejce. Tak Hospodin připravil veliké vysvobození. 13 Jiní tři ze třiceti vůdců sestoupili a přišli o žních k Davidovi do jeskyně Adulámu. Pelištejský houf ležel v dolině Refájců.14 David byl tehdy ve skalní skrýši, postavení Pelištejců bylo tenkrát u Betléma.15 Tu David zatoužil: „Kdo mi dá napít vody z betlémské studny, která je u brány?“16 Ti tři bohatýři vtrhli do pelištejského tábora, načerpali vodu z betlémské studny, která je u brány, a přinesli ji Davidovi. On však nechtěl pít, nýbrž vykonal jí úlitbu Hospodinu.17Řekl: „Hospodine, nechť jsem dalek toho, abych udělal něco takového. Což to není krev mužů, kteří šli s nasazením života?“ Proto se jí nechtěl napít. To vykonali ti tři bohatýři. 18 Také Abíšaj, bratr Jóabův, syn Serújin, byl vůdce tří. I on zamával kopím a proklál jich na tři sta. Mezi těmi třemi byl nejproslulejší.19 Byl z těch tří nejváženější a byl jejich velitelem, ale oněm třem prvním se nevyrovnal. 20 Benajáš, syn Jójady, syna zdatného muže z Kabseelu, muže mnoha činů, ubil dva moábské reky a sestoupil a ubil v jámě lva; byl tehdy sníh.21 Ubil též Egypťana hrozného vzezření; Egypťan měl v ruce kopí. Sestoupil k němu s holí, vytrhl Egypťanovi kopí z ruky a jeho vlastním kopím ho zabil.22 Toto vykonal Benajáš, syn Jójadův. A byl mezi těmi třemi bohatýry proslulý.23 Z těch třiceti byl nejváženější, ale oněm třem prvním se nevyrovnal. David ho přidělil ke své tělesné stráži. 24 Mezi těmi třiceti byl také Asáel, bratr Jóabův, Elchánan, syn Dóda Betlémského,25 Šama Charódský, Elíka Charódský,26 Cheles Paltejský, Íra, syn Íkeše Tekójského,27 Abíezer Anatótský, Mebúnaj Chúšatský,28 Salmón Achóchejský, Mahraj Netófský,29 Cheleb, syn Baany Netófského, Ítaj, syn Ríbaje z Gibeje Benjamínovců,30Benajáš Pireatónský, Hidaj z Gaašských úvalů,31 Abí-albón Arbátský, Azmávet Barchúmský,32 Eljachba Šaalbónský, ze synů Jášenových Jónatan,33 Šama Hararský, Achíam, syn Šárara Ararského,34 Elífelet, syn Achasbaje, syna Maakaťanova, Elíam, syn Achítofela Gíloského,35 Chesrav Karmelský, Paaraj Arbejský,36 Jigál, syn Nátana ze Sóby, Baní Gádský,37 Selek Amónský, Nacharaj Beerótský, zbrojnoš Jóaba, syna Serújina,38 Íra Jitrejský, Gáreb Jitrejský39 a Urijáš Chetejský. Všech bylo třicet sedm.
1Und dies sind die letzten Worte Davids: »Es spricht David, der Sohn Isais, es spricht der Mann, der hoch erhoben wurde, der Gesalbte des Gottes Jakobs, der liebliche Psalmdichter in Israel: (1S 18,18; 2S 7,18; 2S 22,34; 1Pa 16,7; Ž 9,1; Ž 89,21)2Der Geist des HERRN hat durch mich geredet, und sein Wort war auf meiner Zunge. (Mt 22,43; Žd 1,1; 2P 1,21)3Der Gott Israels hat geredet, zu mir hat der Fels Israels gesprochen: Ein gerechter Herrscher über die Menschen, ein Herrscher in der Furcht Gottes, (2S 22,2; 2S 22,32; 2Pa 12,6; Ž 119,137; Př 16,12; Př 20,8; Iz 11,2)4der ist wie das Licht am Morgen, wenn die Sonne aufgeht, ein Morgen ohne Wolken, wenn durch ihren Glanz das junge Grün nach dem Regen aus der Erde sprosst. (Sd 5,31; Ž 72,6; Př 4,18; Oz 14,5; Mal 3,20)5Ja, steht mein Haus nicht fest bei Gott? Denn er hat einen ewigen Bund mit mir gemacht, in allem wohlgeordnet und sicher — wird er nicht alles gedeihen lassen, was mir zum Heil und zur Freude dient? (Ž 89,3; Iz 55,3; Jr 23,5; L 1,69)6Aber die Nichtswürdigen sind alle wie weggeworfene Dornen, die man nicht in die Hand nimmt. (Ez 2,6)7Der Mann, der sie anrühren muss, wappnet sich mit Eisen oder Speerschaft; und sie werden vollständig mit Feuer verbrannt an ihrem Ort.« (Ž 21,10; Iz 27,4; Žd 6,8)
Die Helden Davids
8Dies sind die Namen der Helden Davids: Joscheb-Baschebet, der Tachkemoniter, das Haupt der Wagenkämpfer; das ist Adino, der Ezniter; [er siegte] über 800, die er auf einmal erschlagen hatte. (1Pa 11,10; 1Pa 11,11)9Und nach ihm Eleasar, der Sohn Dodos, der Sohn eines Achochiters; er war unter den drei Helden mit David, als sie die Philister verhöhnten; diese sammelten sich dort zum Kampf, als die Männer von Israel weggezogen waren; (1Pa 11,12)10er jedoch erhob sich und schlug die Philister, bis seine Hand müde wurde und seine Hand am Schwert klebte. So bewirkte der HERR an jenem Tag eine große Rettung, und das Volk kehrte um hinter ihm her, doch nur um zu plündern. (Ž 68,21)11Und nach ihm Schamma, der Sohn Ages, des Harariters. Als die Philister sich zu einer Schar sammelten, war dort ein Ackerstück voll Linsen; und als das Volk vor den Philistern die Flucht ergriff, (Sd 13,1; Sd 15,9; Sd 16,27; 1Pa 11,13; 1Pa 11,27)12da trat er mitten auf das Ackerstück und verteidigte es und schlug die Philister, und der HERR bewirkte eine große Rettung. (2S 23,10; Ž 3,9; Př 21,31)13Und [die] drei unter den 30 Obersten zogen hinab und kamen zur Erntezeit zu David in die Höhle Adullam, während eine Schar von Philistern im Tal der Rephaiter lag; (Gn 38,1; 1S 22,1; 2S 5,18; Neh 11,30)14David aber war zu der Zeit in der Bergfeste, und eine Besatzung der Philister befand sich damals in Bethlehem. (1S 22,4; 2S 5,17; 1Pa 12,16)15Und David hatte ein Gelüste und sprach: Wer wird mir Wasser zu trinken geben aus dem Brunnen von Bethlehem unter dem Tor? (Ex 20,17; 1K 10,6; Ga 5,17)16Da brachen die drei Helden durch das Lager der Philister hindurch und schöpften Wasser aus dem Brunnen von Bethlehem unter dem Tor, trugen es her und brachten es zu David. Er aber wollte es nicht trinken, sondern goss es als Trankopfer aus vor dem HERRN, (Gn 35,14; Nu 6,14; Pís 8,6; Sk 20,24; Sk 21,13; 2K 5,14; Fp 2,17)17und er sprach: Es sei fern von mir, o HERR, dass ich so etwas tue! Ist es nicht das Blut der Männer, die ihr Leben gewagt haben und hingegangen sind? — Darum wollte er nicht trinken. Das taten die drei Helden. (Ž 72,14; Mt 26,28; Mk 14,24)18Und Abisai, der Bruder Joabs, der Sohn der Zeruja, der war das Haupt der drei; der zückte seinen Speer gegen 300, die er erschlug, und er hatte einen Namen unter den dreien. (1S 26,6; 2S 2,18; 1Pa 2,16)19War er nicht der Geehrteste von den dreien und wurde ihr Oberster? Aber an jene drei reichte er nicht heran. (2S 23,9; 2S 23,13; 2S 23,16)20Und Benaja, der Sohn Jojadas, der Sohn eines tapferen Mannes, groß an Taten, aus Kabzeel, erschlug die beiden mächtigen Helden von Moab; er stieg auch hinab und tötete einen Löwen in einer Zisterne zur Schneezeit. (Jz 15,21; Sd 14,6; 1S 17,34; 2S 8,18; 1Kr 1,38; 1Kr 2,29; 1Pa 11,22; Neh 11,25)21Er erschlug auch einen stattlichen ägyptischen Mann, der einen Speer in der Hand trug; er aber ging zu ihm hinab mit einem Stock, und er riss dem Ägypter den Speer aus der Hand und tötete ihn mit seinem eigenen Speer. (1S 17,45; 1S 17,49; 1S 17,51)22Das tat Benaja, der Sohn Jojadas, und er war berühmt unter den drei Helden.23Er war der berühmteste der dreißig, aber an jene drei reichte er nicht heran. Und David setzte ihn über seine Leibwache. (2S 20,23; 1Kr 4,4)24Asahel, der Bruder Joabs, war unter den Dreißig; Elchanan, der Sohn Dodos, von Bethlehem; (2S 2,18; 2S 21,19)25Schamma, der Haroditer; Elika, der Haroditer; (Sd 7,1; 1Pa 11,27)26Helez, der Paltiter; Ira, der Sohn des Jikes, des Tekoiters; (Jz 15,27; 2S 14,2; 1Pa 27,9; 1Pa 27,10)27Abieser, der Anatotiter; Mebunnai, der Huschatiter; (Jz 21,18; 1Pa 11,29; 1Pa 27,12)28Zalmon, der Achochiter; Mahari, der Netophatiter; (1Pa 8,4; 1Pa 27,13; Neh 7,26)29Heleb, der Sohn Baanas, der Netophatiter; Ittai, der Sohn Ribais, von Gibea der Kinder Benjamins; (1Pa 11,31)30Benaja, der Piratoniter; Hiddai von Nachale-Gaasch; (Jz 24,30; 1Pa 27,14)31Abi-Albon, der Arbatiter; Asmaweth, der Barhumiter; (Jz 18,22; 1Pa 11,32; 1Pa 12,3; 1Pa 27,25)32Eljachba, der Saalboniter; von den Söhnen des Jasen: Jonathan; (Jz 19,42; 1Pa 11,34)33Schamma, der Harariter; Achiam, der Sohn Sarars, des Harariters; (1Pa 11,35)34Eliphelet, der Sohn Achasbais, des Sohnes des Maachatiters; Eliam, der Sohn Ahitophels, der Giloniter; (Dt 3,14; 2S 15,12)35Hezrai, der Karmeliter; Paarai, der Arabiter; (Jz 15,52; Jz 15,55)36Jigeal, der Sohn Nathans, von Zoba; Bani, der Gaditer; (2S 8,3)37Zelek, der Ammoniter; Naharai, der Beerotiter, der Waffenträger Joabs, des Sohnes der Zeruja; (2S 4,2; 2S 18,15; 1Pa 11,39)38Ira, der Jitriter; Gareb, der Jitriter; (1Pa 2,53; 1Pa 11,40)39Urija, der Hetiter. Insgesamt [waren es] 37. (2S 11,3)