1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči, 2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu: 3 „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože, 4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí, 5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“ 6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích. 7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou. 8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci! 9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají. 10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného. 11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost – nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn. 12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“ 13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo: 14 „To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím. 15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem. 16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat. 17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo. 18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“
Žalm 132
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Wallfahrtslied. Gedenke, o HERR, dem David alle seine Mühsal, (Neh 5,19; Neh 13,14; Neh 13,22; Ž 106,4)2dass er dem HERRN schwor und dem Mächtigen Jakobs gelobte: (Gn 49,24; Ž 132,11; Iz 49,26; Jr 32,18)3»Ich will nicht in das Zelt meines Hauses gehen, noch mein Ruhelager besteigen, (2S 7,2; Ag 1,8; Mt 6,33)4ich will meinen Augen keinen Schlaf gönnen und meinen Augenlidern keinen Schlummer, (Gn 24,33; Rt 3,18; Př 6,4)5bis ich eine Stätte gefunden habe für den HERRN, eine Wohnung für den Mächtigen Jakobs!« (1Kr 8,17; 1Pa 28,2; Sk 7,46)6Siehe, wir hörten von ihr in Ephrata; wir haben sie gefunden im Gebiet von Jear! (1Pa 13,6)7Wir wollen kommen zu seiner Wohnung, wir wollen anbeten bei dem Schemel seiner Füße! (2Pa 28,2; Ž 99,5; Ž 110,1; Pl 2,1; Mt 5,34; Mt 22,44; Žd 1,13; Žd 10,13)8Mache dich auf, o HERR, zu deiner Ruhestätte, du und die Lade deiner Macht! (Nu 10,35; 2Pa 6,41)9Deine Priester sollen sich in Gerechtigkeit kleiden, und deine Getreuen sollen jubeln. (Jb 29,14; Ž 32,11; Ž 33,1; Ž 132,16; Iz 44,23)10Um Davids, deines Knechtes, willen weise das Angesicht deines Gesalbten nicht ab! (Ž 18,1; Ž 18,51; Ž 84,9)11Der HERR hat David in Wahrheit geschworen, davon wird er nicht abgehen: »Einen von der Frucht deines Leibes will ich auf deinen Thron setzen! (Gn 22,16; Nu 23,19; 2S 7,12; 1Pa 17,11; Ž 89,4; Ž 89,36; Žd 6,13)12Wenn deine Söhne meinen Bund bewahren und mein Zeugnis, das ich sie lehren will, so sollen auch ihre Söhne für immer auf deinem Thron sitzen!« (1Kr 8,25; 2Pa 7,18; Ž 119,102; Iz 54,13)13Denn der HERR hat Zion erwählt, hat sie zu seiner Wohnung begehrt: (Ž 48,2)14»Dies ist für immer meine Ruhestatt, hier will ich wohnen; denn ich habe sie begehrt. (1Pa 23,25; Ž 68,17; Ž 132,8; Ez 48,35; Sf 3,15; Za 1,16)15Ihre Nahrung will ich reichlich segnen, ihre Armen sättigen mit Brot. (Iz 30,20; Jr 31,14; L 1,53)16Ihre Priester will ich mit Heil bekleiden, und ihre Getreuen sollen jubeln. (2Pa 6,41; Ž 132,9; Iz 61,10; Zj 19,7)17Dort will ich dem David ein Horn hervorsprossen lassen, eine Leuchte zurichten meinem Gesalbten. (1Kr 15,4; 2Pa 21,7; Ž 89,18; L 1,69; L 2,30)18Seine Feinde will ich mit Schande bekleiden; aber auf ihm soll seine Krone glänzen!« (Ž 35,26; Ž 78,66; Iz 9,6; Za 6,11; Zj 14,14; Zj 19,12)