Žalm 38

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  ŽalmDavidův, k připamatování. 2  Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení, 3  neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka. 4  Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně. 5  Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží. 6  Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost. 7  Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím. 8  Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle. 9  Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá. 10  Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není. 11  Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo. 12  Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí. 13  Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti. 14  Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu. 15  Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá, 16  neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl! 17  Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha. 18  Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest. 19  Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám. 20  Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí. 21  Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují. 22  Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože, 23  na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso! 

Žalm 38

Новий Переклад Українською

od Biblica
1 Керівнику хору Єдутуну. Псалом Давидів.2 Я сказав: «Я стежитиму за своїми життєвими дорогами, від гріха утримуватиму язик свій, вустам моїм поставлю перепону, поки нечестивий переді мною».3 Я онімів, затих, мовчав навіть про добре, та біль мій внутрішній лише роз’ятрився,4 серце моє запалало зсередини. Коли я роздумував, загорівся вогонь, тоді я промовив язиком своїм:5 «Дай мені знати, ГОСПОДИ, час мого кінця і яка кількість моїх днів? Хотів би я знати, наскільки швидкоплинне життя моє.6 Ось Ти дав мені днів лише на ширину долоні, і тривалість мого життя – як ніщо перед Тобою. Справді, кожна людина, що існує, – лише пара. Села7 Так, людина снує в сутінках, марно клопочеться, накопичує, та не знає, хто забере все це.8 Тож на що мені тепер надіятися, мій Володарю? Лише на Тебе моє сподівання.9 Визволи мене від усіх беззаконь моїх, не віддавай мене на глузування нерозумним.10 Я онімів, не відкриваю вуст моїх, бо Ти зробив так.11 Відведи від мене удар Твій; від стусанів Твоїх я гину.12 Докорами за беззаконня Ти караєш людину й нищиш її красу, як міль. Справді, кожна людина – марнота. Села13 Почуй молитву мою, ГОСПОДИ, і прислухайся до зойку мого; не мовчи щодо сліз моїх, адже я лише приходько в Тебе, тимчасовий поселенець, як і всі прабатьки мої.14 Відведи Свій суворий погляд від мене, щоб я трохи порадів, перш ніж я піду й мене не стане».