1 Davidův. (Álef) Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. 2 Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou. (Bét) 3 Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. 4 Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. (Gimel) 5 Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. 6 Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. (Dálet) 7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle. (Hé) 8 Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého, 9 neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi. (Vav) 10 Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné. 11 Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj. (Zajin) 12 Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby. 13 Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde. (Chet) 14 Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou. 15 Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy. (Tet) 16 Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků, 17 neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá. (Jod) 18 Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně. 19 V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu. (Kaf) 20 Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu. (Lámed) 21 Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává. 22 Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni. (Mém) 23 Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě. 24 I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku. (Nún) 25 Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb. 26 Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním. (Sámek) 27 Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi, 28 neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. (Ajin) Pod jeho ochranou budou věčně, kdežto plémě svévolníků bude vymýceno. 29 Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy. (Pé) 30 Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo. 31 Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají. (Çáde) 32 Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti. 33 Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen. (Kóf) 34 Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni. (Réš) 35 Viděl jsem krutého svévolníka: rozpínal se jako bujné křoví; 36 odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení. (Šín) 37 Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo. 38 Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno. (Táv) 39 Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá. 40 Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.
Žalm 37
Новий Переклад Українською
od Biblica1Псалом Давидів. На спомин.2ГОСПОДИ, не докоряй мені у гніві Твоєму й не картай мене у люті Твоїй.3Бо стріли Твої пронизали мене й рука Твоя мене тяжко вдарила.4Немає жодного цілого місця на моєму тілі через пересердя Твоє, немає здоров’я в кістках моїх через гріх мій.5Бо беззаконня мої накрили мою голову, немов важкий тягар, тяжіють наді мною.6Смердять, ятріють мої рани через божевілля моє.7Похилений і занадто пригнічений, цілий день ходжу я понуро.8Бо стегна мої повні палючого болю, і немає цілого місця на тілі у мене.9Я заціпенілий і вкрай розбитий духом, волаю через стогони мого серця.10Володарю, усі бажання мої перед Тобою, і зітхання мої від Тебе не приховані.11Серце моє тріпотить, сила моя полишила мене, і світла в очах моїх не стало.12Мої друзі й приятелі уникають мене через мої побої, і близькі мої стали поодаль.13Розставляють пастки ті, хто шукає душі моєї;[1] про загибель мою розмовляють ті, хто бажає мені зла; цілий день міркують про підступи.14А я, наче глухий, не чую, як німий, не відкриваю вуст.15Я став ніби той, що не чує і в чиїх вустах немає виправдання.16Та на Тебе, ГОСПОДИ, сподіваюся; Ти відповіси мені, мій Володарю, мій Боже!17Бо казав я Тобі: «Нехай же вони не зловтішаються з мене; коли похитнулася нога моя, нехай не величаються наді мною».18Бо я стою хитаючись, і скорбота моя завжди переді мною.19Адже я визнаю беззаконня моє, сумую через мій гріх.20А вороги мої живі та могутні, численними стали ті, хто ненавидить мене даремно.21Вони віддячують мені злом за добро, ворогують проти мене за те, що я прагну добра.22Не покинь мене, ГОСПОДИ, Боже мій, не віддаляйся від мене!23Поспіши мені на допомогу, Володарю мій, Спасителю мій!