1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? 2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: 3 „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“ 4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. 5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: 6 „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“ 7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. 8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. 9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ 10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! 11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. 12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!
Žalm 2
Новий Переклад Українською
od Biblica1Чому бентежаться народи і племена задумують марне?2Повстають царі землі, і можновладці гуртуються разом проти ГОСПОДА й проти Його Помазанця.[1]3«Розірвемо їхні кайдани, – кажуть вони, – скинемо їхні пута!»4Той, Хто сидить на небесах, сміється, Володар[2] глузує з них.5Тоді Він промовить до них у гніві Своєму і полум’ям люті Своєї настрашить їх:6«Ось Я поставив царя Мого над Сіоном, Моєю святою горою».7Сповіщу-но я постанову ГОСПОДНЮ: Він промовив до мене: «Ти Мій Син, Я сьогодні породив Тебе.[3] (Ž 109,1)8Проси в Мене – і Я дам Тобі народи у спадок, і володіння Твоє – аж до країв землі.9Ти уразиш їх жезлом залізним, як посуд, виріб гончаря, розіб’єш їх».10Отже, царі, схаменіться, отямтеся, судді землі!11Служіть ГОСПОДЕВІ зі страхом і радійте з тремтінням.12Цілуйте Сина,[4] щоб Він не розгнівався і щоб ви не загинули на своєму шляху, бо гнів Його спалахне вмить. Блаженні ті, хто на Нього надію покладає!