1 Hle, to všechno spatřilo mé oko, mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu. 2 Co víte vy, to vím také, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem. 4 Ale vy jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu, vy všichni. 5 Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré. 6 Slyšte, jak se budu hájit, důvody mých rtů sledujte s pozorností. 7 To v zájmu Boha mluvíte podlost, mluvíte lest kvůli němu? 8 Chcete se zastávat Boha nebo vést spor místo něho? 9 Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře? Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka? 10 Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit. 11 Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho? 12 Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína.
— Jób se chce odpovídat před Bohem
13 Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit, pak ať se přese mne přežene cokoli. 14 Chci nasadit svou kůži, dát svůj život v sázku. 15 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty. 16 Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup. 17 Slyšte, slyšte mou řeč, dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím. 18 Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým. 19 Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu. 20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat: 21 Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá. 22 Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi. 23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích. 24 Proč skrýváš svou tvář a pokládáš mě za svého nepřítele? 25 Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo? 26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí, 27 svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou. 28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.
1Seht, all das hat mein Auge gesehen, / mein Ohr gehört und wohl gemerkt.2Was ihr wisst, weiß ich auch; / ich falle nicht ab im Vergleich mit euch. (Jb 12,3)3Doch ich will zum Allmächtigen reden, / mit Gott zu rechten ist mein Wunsch.4Ihr aber seid nur Lügentüncher, / untaugliche Ärzte allesamt.5Dass ihr endlich schweigen wolltet; / das würde Weisheit für euch sein. (Př 17,27; Př 20,19; Kaz 3,7; Sír 20,5)6Hört doch meinen Rechtsbeweis, / merkt auf die Streitreden meiner Lippen!7Wollt ihr für Gott Verkehrtes reden / und seinetwegen Lügen sprechen?8Wollt ihr für ihn Partei ergreifen, / für Gott den Rechtsstreit führen?9Ginge es gut, wenn er euch durchforschte, / könnt ihr ihn täuschen, wie man Menschen täuscht?10In harte Zucht wird er euch nehmen, / wenn ihr heimlich Partei ergreift.11Wird seine Hoheit euch nicht schrecken, / nicht Schrecken vor ihm euch überfallen?12Eure Merksätze sind Sprüche aus Staub, / eure Schilde aus Lehm.
Verteidigung der eigenen Unschuld
13Schweigt vor mir, damit ich reden kann! / Dann komme auf mich, was kommen mag.14Meinen Leib nehme ich zwischen die Zähne, / in meine Hand lege ich mein Leben.15Er mag mich töten, ich harre auf ihn; / doch meine Wege verteidige ich vor ihm. (Ex 30,20; Ex 33,20; Sd 13,22)16Schon das wird mir zum Heile dienen, / kein Ruchloser kommt ja vor sein Angesicht.17Hört nun genau auf meine Rede, / was ich erkläre vor euren Ohren!18Seht, ich bringe den Rechtsfall vor; / ich weiß, ich bin im Recht.19Wer könnte den Rechtsstreit gegen mich gewinnen? / Dann wollte ich schweigen und sterben.20Zwei Dinge nur tu mir nicht an, / dann verberge ich mich nicht vor dir:21Zieh deine Hand von mir zurück; / dein Schrecken soll mir keine Angst einjagen.22Dann ruf und ich will antworten / oder ich will reden und du erwiderst mir! (Jb 38,1)23Wie viel habe ich an Sünden und Vergehen? / Meine Schuld und mein Vergehen sag mir an!24Warum verbirgst du dein Angesicht / und siehst mich an als deinen Feind?[1] (Ž 44,25; Ž 88,15)25Verwehtes Laub willst du noch scheuchen, / dürre Spreu noch forttreiben? (Ž 83,14)26Denn Bitterkeit verschreibst du mir, / teilst mir die Sünden meiner Jugend zu. (Ž 25,7)27In den Block legst du meine Füße, / du überwachst auch alle meine Pfade / und zeichnest einen Strich um meiner Füße Sohlen. (Jb 33,11)28Er selbst zerfällt wie Verfaultes, / dem Kleide gleich, das die Motte fraß. (Ž 39,12; Iz 50,9; Iz 51,8)