Skutky apoštolů 7 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Štěpánova řeč před radou

1 Velekněz se Štěpána otázal: „Je tomu tak?“ 2 A Štěpán začal mluvit: „Bratří a otcové, vyslechněte mne: Bůh slávy se zjevil našemu praotci Abrahamovi ještě v Mezopotámii, než se usadil v Cháranu, 3 a řekl mu: ‚Opusť svou zemi a své příbuzné a jdi do země, kterou ti ukážu.‘ 4 A tak vyšel Abraham z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. Když jeho otec zemřel, vyzval jej Bůh, aby se odtud přestěhoval do této země, v které nyní žijete. 5 Ale nedal mu z ní do vlastnictví ani píď, slíbil však, že ji dá natrvalo jemu i jeho potomkům, ačkoliv tehdy ještě Abraham neměl syna. 6 A Bůh mu řekl: ‚Tvoji potomci se přestěhují do cizí země a budou tam bydlet; udělají z nich otroky a po čtyři sta let s nimi budou zle nakládat. 7 Ale já budu soudit národ, který je zotročí,‘ řekl Bůh, ‚a oni vyjdou svobodni a budou mi sloužit na tomto místě.‘ 8 Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu, jejímž znamením se stala obřízka. Když se podle Božího slibu Abrahamovi narodil Izák, osmého dne jej obřezal. Právě tak obřezal Izák Jákoba a Jákob svých dvanáct synů. 9 Jákobovi synové žárlili na svého bratra Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bůh byl s ním, 10 vysvobodil ho ze všech jeho útrap a způsobil, že si ho farao, egyptský král, oblíbil pro jeho moudrost a svěřil mu správu nad Egyptem i nad celým královským domem. 11 Potom nastal po celém Egyptě i Kanaánu hlad a veliká nouze, a naši praotcové neměli co jíst. 12 Jákob se dověděl, že jsou v Egyptě zásoby obilí a dvakrát tam poslal své syny. 13 Když tam přišli podruhé, dal se Josef svým bratřím poznat; tak se farao dověděl o Josefově původu. 14 Pak si Josef vzal k sobě svého otce Jákoba a všechny své příbuzné; bylo jich sedmdesát pět. 15 Tak se Jákob dostal do Egypta a tam zemřel on i naši praotcové. 16 Jejich ostatky přenesli do Sichemu a uložili je do hrobky, kterou Abraham koupil od synů Emorových v Sichemu a zaplatil stříbrem. 17 Když už byl blízko čas, kdy Bůh chtěl splnit to, co Abrahamovi slíbil, počet našeho lidu v Egyptě velmi vzrostl. 18 Ale tu nastoupil v Egyptě jiný král, který už o Josefovi nic nevěděl. 19 Ten jednal s naším národem nepřátelsky a přinutil naše praotce, aby odkládali děti, které se jim narodí, a nenechávali je naživu. 20 V té době se narodil Mojžíš, kterého si Bůh vyvolil. Po tři měsíce o něj pečovali doma; 21 a když ho museli odložit, ujala se ho faraónova dcera a starala se o něj jako o svého syna. 22 Byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný v slovech i činech. 23 Když Mojžíš dosáhl věku čtyřiceti let, přišlo mu na mysl, aby se podíval, jak žijí jeho izraelští bratří. 24 A tu uviděl, jak s jedním z nich nějaký Egypťan zle nakládá; přispěchal tomu ubožákovi na pomoc a pomstil ho tím, že Egypťana zabil. 25 Myslel, že jeho bratří pochopí, že je chce Bůh skrze něho zachránit; ale oni to nepochopili. 26 Druhého dne mezi ně zase přišel, právě když se dva z nich rvali; snažil se je smířit, a proto jim řekl: ‚Co to děláte? Jste přece bratří! Proč ubližujete jeden druhému?‘ 27 Ale ten, který svého bližního napadl, odstrčil Mojžíše a řekl: ‚Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem? 28 Snad mne nechceš také zabít jako včera toho Egypťana?‘ 29 Když to Mojžíš slyšel, utekl z Egypta a žil v zemi madiánské; tam se mu narodili dva synové. 30 Když uplynulo čtyřicet let, zjevil se mu na poušti u hory Sínaj anděl v plameni hořícího keře. 31 S údivem hleděl Mojžíš na to zjevení; šel blíž, aby se lépe podíval, a tu se ozval Hospodinův hlas: 32 ‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův.‘ Mojžíš se třásl strachem a neodvážil se vzhlédnout. 33 Hospodin mu řekl: ‚Zuj si obuv, protože místo, na kterém stojíš, je země svatá. 34 Dobře jsem viděl, jak můj lid v Egyptě těžce trpí, a slyšel jsem, jak sténá. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil. Jdi tedy, posílám tě do Egypta.‘ 35 To je ten Mojžíš, kterého odmítli, když řekli: ‚Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem?‘ Toho poslal Bůh jako vládce i vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla zjevil v keři. 36 To je ten Mojžíš, který je vyvedl z Egyptské země, který činil divy a znamení v Egyptě, při Rudém moři i na poušti po čtyřicet let. 37 To je on, který řekl synům izraelským: ‚Bůh vám z vašich bratří povolá proroka, jako jsem já.‘ 38 To je ten, kdo při shromáždění lidu na poušti byl prostředníkem mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sínaj, a mezi našimi praotci. To on přijal pro vás slova života. 39 Ale naši praotcové ho nechtěli za vůdce, zřekli se ho a zatoužili po Egyptu. 40 Proto řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří by nás vedli. Vždyť nevíme, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘ 41 A tehdy si udělali sochu telete, začali této modle obětovat a před výtvorem vlastních rukou pořádali slavnosti. 42 Proto se od nich Bůh odvrátil a dopustil, aby se klaněli nebeským mocnostem, jak se o tom píše v knize proroků: ‚Byl jsem to já, lide izraelský, komu jste po těch čtyřicet let na poušti obětovali a přinášeli dary? 43 Byl to Moloch, jehož stánek jste s sebou nosili, a hvězdu boha Remfana, obrazy, které jste si udělali pro svou modloslužbu. Proto vás přestěhuji do vyhnanství, až do končin babylónských.‘ 44 Naši praotcové měli na poušti stánek svědectví; Bůh přikázal Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který mu ukázal. 45 Tento stánek odevzdali svým synům, a ti jej za Jozue vnesli do země pohanů, které Bůh před nimi zahnal. Tak tomu bylo až do časů Davidových. 46 David nalezl u Boha milost a prosil, aby směl vyhledat místo, kde by přebýval Bůh Jákobův. 47 Ale teprve Šalomoun vystavěl Bohu chrám. 48 Avšak Nejvyšší nepřebývá v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok: 49 ‚Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout? 50 Což to všechno nestvořila má ruka?‘ 51 Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. 52 Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. 53 Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!“

— Štěpánova mučednická smrt

54 Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. 55 Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, 56 a řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ 57 Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli 58 a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul. 59 Když Štěpána kamenovali, on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ 60 Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ To řekl a zemřel.

English Standard Version

od Crossway

Stephen’s Speech

1 And the high priest said, “Are these things so?” 2 And Stephen said: “Brothers and fathers, hear me. The God of glory appeared to our father Abraham when he was in Mesopotamia, before he lived in Haran, (Gn 11,31; Gn 15,7; Jz 24,3; Neh 9,7; Ž 29,3; Sk 22,1; 1K 2,8; Jk 2,1)

Gn 11,31Gn 15,7Jz 24,3Neh 9,7Ž 29,3Sk 22,11K 2,8Jk 2,1

3 and said to him, ‘Go out from your land and from your kindred and go into the land that I will show you.’ (Gn 12,1) 4 Then he went out from the land of the Chaldeans and lived in Haran. And after his father died, God removed him from there into this land in which you are now living. (Gn 11,32; Gn 12,4; Sk 7,2) 5 Yet he gave him no inheritance in it, not even a foot’s length, but promised to give it to him as a possession and to his offspring after him, though he had no child. (Gn 12,7; Gn 13,15; Gn 15,3; Gn 15,18; Gn 17,8; Gn 18,10; Gn 48,4; Žd 11,8)

Gn 12,7Gn 13,15Gn 15,3Gn 15,18Gn 17,8Gn 18,10Gn 48,4Žd 11,8

6 And God spoke to this effect—that his offspring would be sojourners in a land belonging to others, who would enslave them and afflict them four hundred years. (Gn 15,13; Ex 2,22; Ex 12,40; Sk 7,17; Žd 11,9)

Gn 15,13Ex 2,22Ex 12,40Sk 7,17Žd 11,9

7 ‘But I will judge the nation that they serve,’ said God, ‘and after that they shall come out and worship me in this place.’ (Ex 3,12; Jr 25,12; Jr 30,20) 8 And he gave him the covenant of circumcision. And so Abraham became the father of Isaac, and circumcised him on the eighth day, and Isaac became the father of Jacob, and Jacob of the twelve patriarchs. (Gn 17,9; Gn 21,2; Gn 25,26; Gn 29,31; Gn 30,5; Gn 35,18; Gn 35,23; L 1,59)

Gn 17,9Gn 21,2Gn 25,26Gn 29,31Gn 30,5Gn 35,18Gn 35,23L 1,59

9 “And the patriarchs, jealous of Joseph, sold him into Egypt; but God was with him (Gn 37,11; Gn 37,28; Gn 39,2; Gn 39,21; Gn 39,23; Gn 45,4; Ž 105,17)

Gn 37,11Gn 37,28Gn 39,2Gn 39,21Gn 39,23Gn 45,4Ž 105,17

10 and rescued him out of all his afflictions and gave him favor and wisdom before Pharaoh, king of Egypt, who made him ruler over Egypt and over all his household. (Gn 41,37; Gn 41,41; Gn 41,43; Gn 41,46; Gn 42,6; Ž 105,21)

Gn 41,37Gn 41,41Gn 41,43Gn 41,46Gn 42,6Ž 105,21

11 Now there came a famine throughout all Egypt and Canaan, and great affliction, and our fathers could find no food. (Gn 41,54; Gn 42,5; Ž 105,16) 12 But when Jacob heard that there was grain in Egypt, he sent out our fathers on their first visit. (Gn 42,1) 13 And on the second visit Joseph made himself known to his brothers, and Joseph’s family became known to Pharaoh. (Gn 43,2; Gn 45,1; Gn 45,16) 14 And Joseph sent and summoned Jacob his father and all his kindred, seventy-five persons in all. (Gn 45,9; Gn 45,27; Gn 46,26; Ex 1,5; Dt 10,22)

Gn 45,9Gn 45,27Gn 46,26Ex 1,5Dt 10,22

15 And Jacob went down into Egypt, and he died, he and our fathers, (Gn 46,5; Gn 46,28; Gn 49,33; Ex 1,6; Ž 105,23)

Gn 46,5Gn 46,28Gn 49,33Ex 1,6Ž 105,23

16 and they were carried back to Shechem and laid in the tomb that Abraham had bought for a sum of silver from the sons of Hamor in Shechem. (Gn 23,16; Gn 33,19; Gn 50,25; Ex 13,19; Jz 24,32)

Gn 23,16Gn 33,19Gn 50,25Ex 13,19Jz 24,32

17 “But as the time of the promise drew near, which God had granted to Abraham, the people increased and multiplied in Egypt (Ex 1,7; Ex 1,12; Ž 105,24; Sk 7,5; Sk 13,17)

Ex 1,7Ex 1,12Ž 105,24Sk 7,5Sk 13,17

18 until there arose over Egypt another king who did not know Joseph. (Ex 1,8) 19 He dealt shrewdly with our race and forced our fathers to expose their infants, so that they would not be kept alive. (Ex 1,9; Ex 1,16; Ex 1,22; Ž 105,25)

Ex 1,9Ex 1,16Ex 1,22Ž 105,25

20 At this time Moses was born; and he was beautiful in God’s sight. And he was brought up for three months in his father’s house, (Ex 2,2; Žd 11,23) 21 and when he was exposed, Pharaoh’s daughter adopted him and brought him up as her own son. (Ex 2,3) 22 And Moses was instructed in all the wisdom of the Egyptians, and he was mighty in his words and deeds. (1Kr 4,30; Iz 19,11; Da 1,4; Da 1,17; L 24,19)

1Kr 4,30Iz 19,11Da 1,4Da 1,17L 24,19

23 “When he was forty years old, it came into his heart to visit his brothers, the children of Israel. (Ex 2,11) 24 And seeing one of them being wronged, he defended the oppressed man and avenged him by striking down the Egyptian. 25 He supposed that his brothers would understand that God was giving them salvation by his hand, but they did not understand. 26 And on the following day he appeared to them as they were quarreling and tried to reconcile them, saying, ‘Men, you are brothers. Why do you wrong each other?’ (Ex 2,13) 27 But the man who was wronging his neighbor thrust him aside, saying, ‘Who made you a ruler and a judge over us? (L 12,14; Sk 7,35) 28 Do you want to kill me as you killed the Egyptian yesterday?’ 29 At this retort Moses fled and became an exile in the land of Midian, where he became the father of two sons. (Ex 2,15; Ex 2,22; Ex 18,3) 30 “Now when forty years had passed, an angel appeared to him in the wilderness of Mount Sinai, in a flame of fire in a bush. (Ex 3,1; Ex 3,2) 31 When Moses saw it, he was amazed at the sight, and as he drew near to look, there came the voice of the Lord: 32 ‘I am the God of your fathers, the God of Abraham and of Isaac and of Jacob.’ And Moses trembled and did not dare to look. (Ex 3,6) 33 Then the Lord said to him, ‘Take off the sandals from your feet, for the place where you are standing is holy ground. (Ex 3,5; Jz 5,15) 34 I have surely seen the affliction of my people who are in Egypt, and have heard their groaning, and I have come down to deliver them. And now come, I will send you to Egypt.’ (Ex 2,24; Ex 3,7; Ex 3,8; Ex 3,10)

Ex 2,24Ex 3,7Ex 3,8Ex 3,10

35 “This Moses, whom they rejected, saying, ‘Who made you a ruler and a judge?’—this man God sent as both ruler and redeemer by the hand of the angel who appeared to him in the bush. (Ex 3,2; Ex 14,19; Ex 23,20; Nu 20,16; Sk 7,27)

Ex 3,2Ex 14,19Ex 23,20Nu 20,16Sk 7,27

36 This man led them out, performing wonders and signs in Egypt and at the Red Sea and in the wilderness for forty years. (Ex 7,3; Ex 12,41; Ex 14,21; Ex 14,27; Ex 16,1; Ex 16,35; Ex 17,1; Ex 33,1; Nu 14,33; Ž 78,15; Ž 78,43; Ž 78,53; Ž 95,10; Ž 105,27; Ž 106,9; Sk 7,42; Sk 13,18; Žd 3,9; Žd 3,17; Žd 8,9)

Ex 7,3Ex 12,41Ex 14,21Ex 14,27Ex 16,1Ex 16,35Ex 17,1Ex 33,1Nu 14,33Ž 78,15Ž 78,43Ž 78,53Ž 95,10Ž 105,27Ž 106,9Sk 7,42Sk 13,18Žd 3,9Žd 3,17Žd 8,9

37 This is the Moses who said to the Israelites, ‘God will raise up for you a prophet like me from your brothers.’ (Dt 18,15; Sk 3,22) 38 This is the one who was in the congregation in the wilderness with the angel who spoke to him at Mount Sinai, and with our fathers. He received living oracles to give to us. (Ex 19,3; Ex 19,17; Dt 5,27; Dt 5,31; Dt 32,47; Dt 33,4; Iz 63,9; J 1,17; Sk 7,53; Ř 3,2; Žd 5,12; 1P 4,11)

Ex 19,3Ex 19,17Dt 5,27Dt 5,31Dt 32,47Dt 33,4Iz 63,9J 1,17Sk 7,53Ř 3,2Žd 5,121P 4,11

39 Our fathers refused to obey him, but thrust him aside, and in their hearts they turned to Egypt, (Ex 16,3; Nu 11,4; Nu 14,3; Ez 20,8; Ez 20,24)

Ex 16,3Nu 11,4Nu 14,3Ez 20,8Ez 20,24

40 saying to Aaron, ‘Make for us gods who will go before us. As for this Moses who led us out from the land of Egypt, we do not know what has become of him.’ (Ex 32,1; Ex 32,23) 41 And they made a calf in those days, and offered a sacrifice to the idol and were rejoicing in the works of their hands. (Ex 32,4; Ex 32,35; Dt 9,16; Ž 106,19; Iz 2,8; Jr 1,16; Jr 25,6; Am 6,13)

Ex 32,4Ex 32,35Dt 9,16Ž 106,19Iz 2,8Jr 1,16Jr 25,6Am 6,13

42 But God turned away and gave them over to worship the host of heaven, as it is written in the book of the prophets: “‘Did you bring to me slain beasts and sacrifices, during the forty years in the wilderness, O house of Israel? (Dt 4,19; Jz 24,20; 2Kr 17,16; 2Kr 21,3; 2Kr 23,5; Ž 81,12; Iz 63,10; Jr 19,13; Ez 20,39; Am 5,25; Sf 1,5; Sk 7,36; Ř 1,28)

Dt 4,19Jz 24,202Kr 17,162Kr 21,32Kr 23,5Ž 81,12Iz 63,10Jr 19,13Ez 20,39Am 5,25Sf 1,5Sk 7,36Ř 1,28

43 You took up the tent of Moloch and the star of your god Rephan, the images that you made to worship; and I will send you into exile beyond Babylon.’ (1Kr 11,7) 44 “Our fathers had the tent of witness in the wilderness, just as he who spoke to Moses directed him to make it, according to the pattern that he had seen. (Ex 25,40; Ex 38,21; Zj 15,5) 45 Our fathers in turn brought it in with Joshua when they dispossessed the nations that God drove out before our fathers. So it was until the days of David, (Nu 32,5; Dt 32,49; Jz 3,10; Jz 3,14; Jz 23,9; Jz 24,18; 2S 7,1; 2Pa 20,7; Sk 13,19)

Nu 32,5Dt 32,49Jz 3,10Jz 3,14Jz 23,9Jz 24,182S 7,12Pa 20,7Sk 13,19

46 who found favor in the sight of God and asked to find a dwelling place for the God of Jacob.^[1] (Gn 49,24; 1S 16,1; 1Kr 8,17; 1Pa 22,7; Ž 89,19; Ž 132,5; Iz 49,26; Sk 13,22)

Gn 49,241S 16,11Kr 8,171Pa 22,7Ž 89,19Ž 132,5Iz 49,26Sk 13,22

47 But it was Solomon who built a house for him. (2S 7,13; 1Kr 6,1; 1Kr 8,20; 2Pa 3,1)

2S 7,131Kr 6,11Kr 8,202Pa 3,1

48 Yet the Most High does not dwell in houses made by hands, as the prophet says, (1Kr 8,27; 2Pa 2,6; Sk 17,24) 49 “‘Heaven is my throne, and the earth is my footstool. What kind of house will you build for me, says the Lord, or what is the place of my rest? (Ž 11,4; Iz 66,1; Mt 5,34) 50 Did not my hand make all these things?’ 51 “You stiff-necked people, uncircumcised in heart and ears, you always resist the Holy Spirit. As your fathers did, so do you. (Ex 32,9; Lv 26,41; Dt 10,16; Jr 6,10; Jr 9,26; Ez 44,7; Ez 44,9; Mal 3,7)

Ex 32,9Lv 26,41Dt 10,16Jr 6,10Jr 9,26Ez 44,7Ez 44,9Mal 3,7

52 Which of the prophets did your fathers not persecute? And they killed those who announced beforehand the coming of the Righteous One, whom you have now betrayed and murdered, (1Kr 19,10; 2Pa 36,16; Jr 2,30; Mt 5,12; Mt 21,35; Mt 23,31; Mt 23,37; Sk 3,14; Sk 5,28)

1Kr 19,102Pa 36,16Jr 2,30Mt 5,12Mt 21,35Mt 23,31Mt 23,37Sk 3,14Sk 5,28

53 you who received the law as delivered by angels and did not keep it.” (Dt 33,2; J 7,19; Sk 7,38; Ga 3,19; Žd 2,2)

Dt 33,2J 7,19Sk 7,38Ga 3,19Žd 2,2

The Stoning of Stephen

54 Now when they heard these things they were enraged, and they ground their teeth at him. (Jb 16,9; Ž 35,16; Ž 37,12; Sk 2,37; Sk 5,33)

Jb 16,9Ž 35,16Ž 37,12Sk 2,37Sk 5,33

55 But he, full of the Holy Spirit, gazed into heaven and saw the glory of God, and Jesus standing at the right hand of God. (Ex 24,16; Ž 110,1; Mk 16,19; L 2,9; J 12,41; Sk 6,5)

Ex 24,16Ž 110,1Mk 16,19L 2,9J 12,41Sk 6,5

56 And he said, “Behold, I see the heavens opened, and the Son of Man standing at the right hand of God.” (Da 7,13; J 1,51; Sk 7,55) 57 But they cried out with a loud voice and stopped their ears and rushed together^[2] at him. 58 Then they cast him out of the city and stoned him. And the witnesses laid down their garments at the feet of a young man named Saul. (Lv 24,14; Nu 15,35; Dt 13,9; Dt 17,7; 1Kr 21,13; Mt 21,35; Mt 23,37; L 4,29; Sk 6,13; Sk 8,1; Sk 22,4; Sk 22,20; Žd 11,37; Žd 13,12)

Lv 24,14Nu 15,35Dt 13,9Dt 17,71Kr 21,13Mt 21,35Mt 23,37L 4,29Sk 6,13Sk 8,1Sk 22,4Sk 22,20Žd 11,37Žd 13,12

59 And as they were stoning Stephen, he called out, “Lord Jesus, receive my spirit.” (Ž 31,5; L 23,46; Sk 9,14) 60 And falling to his knees he cried out with a loud voice, “Lord, do not hold this sin against them.” And when he had said this, he fell asleep. (Mt 5,44; Mt 27,52; L 22,41; Sk 9,40; Sk 20,36; Sk 21,5; Ef 3,14)

Mt 5,44Mt 27,52L 22,41Sk 9,40Sk 20,36Sk 21,5Ef 3,14