1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti, 2 dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty. 3 Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej, 4 nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč. 5 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí. 6 Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam. 7 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst. 8 Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu, 9 ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta, 10 ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí. 11 Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá. 12 Řekneš: „Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání? 13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům. 14 Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti.“ 15 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice. 16 Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky? 17 Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou. 18 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, 19 z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně. 20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral? 21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy. 22 Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu. 23 Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.
1My son, be attentive to my wisdom; incline your ear to my understanding, (Př 2,1; Př 4,20; Př 22,17)2that you may keep discretion, and your lips may guard knowledge. (Př 1,4; Mal 2,7)3For the lips of a forbidden[1] woman drip honey, and her speech[2] is smoother than oil, (Ž 55,21; Př 2,16)4but in the end she is bitter as wormwood, sharp as a two-edged sword. (Dt 29,18; Ž 55,21; Ž 57,4; Ž 149,6; Kaz 7,26; Jr 9,15; Pl 3,15; Pl 3,19; Zj 8,11)5Her feet go down to death; her steps follow the path to[3] Sheol; (Př 7,27)6she does not ponder the path of life; her ways wander, and she does not know it. (Př 4,26; Př 5,21)7And now, O sons, listen to me, and do not depart from the words of my mouth. (Př 4,1)8Keep your way far from her, and do not go near the door of her house,9lest you give your honor to others and your years to the merciless,10lest strangers take their fill of your strength, and your labors go to the house of a foreigner, (Ž 127,2)11and at the end of your life you groan, when your flesh and body are consumed, (Ez 24,23)12and you say, “How I hated discipline, and my heart despised reproof! (Ž 107,11; Př 1,22; Př 1,25; Př 1,29; Př 12,1)13I did not listen to the voice of my teachers or incline my ear to my instructors.14I am at the brink of utter ruin in the assembled congregation.” (Ž 94,17)15Drink water from your own cistern, flowing water from your own well. (Př 5,18; Př 9,17; Pís 4,12; Pís 4,15; Jr 2,13)16Should your springs be scattered abroad, streams of water in the streets? (Ž 68,26; Jr 9,21; Za 8,5)17Let them be for yourself alone, and not for strangers with you. (Př 14,10)18Let your fountain be blessed, and rejoice in the wife of your youth, (Dt 24,5; Př 5,15; Mal 2,14)19a lovely deer, a graceful doe. Let her breasts fill you at all times with delight; be intoxicated[4] always in her love. (Pís 2,9; Pís 2,17; Pís 8,14; Jr 31,14)20Why should you be intoxicated, my son, with a forbidden woman and embrace the bosom of an adulteress?[5] (Př 2,16)21For a man’s ways are before the eyes of the Lord, and he ponders[6] all his paths. (Jb 14,16; Ž 11,4; Ž 119,168; Př 5,6; Oz 7,2; Žd 4,13)22The iniquities of the wicked ensnare him, and he is held fast in the cords of his sin. (Ž 7,15; Př 6,2)23He dies for lack of discipline, and because of his great folly he is led astray. (Jb 4,21; Jb 12,24)