1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.3 A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“4 To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: 5 ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘ 6 Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.7 Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.8 A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu.9 Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“
— Očištění chrámu
10 Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“11 Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“12 Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů;13 řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte doupě lupičů.“14 I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a on je uzdravil. 15 Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se16 a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu?‘“17 Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.
— Prokletí fíkovníku
18 Když se ráno vracel do města, dostal hlad.19 Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu: „Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!“ A ten fíkovník najednou uschl.20 Když to učedníci viděli, podivili se: „Jak najednou ten fíkovník uschl!“21 Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to.22 A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“
— Spor o Ježíšovu pravomoc
23 Když přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti tuto moc dal?“24 Ježíš jim odpověděl: „Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím.25 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘26 Řekneme-li však ‚z lidí‘, máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka.“27 Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Tu jim řekl i on: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“
— Podobenství o dvou synech
28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘29 On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel.30 Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane.‘ Ale nešel.31 Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.32 Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.
— Podobenství o zlých vinařích
33 Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval.34 Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody.35 Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.36 Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak.37 Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘38 Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘39 Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili.40 Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“41 Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“ 42 Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘? 43 Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.44 Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ 45 Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich.46 Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.
1Now when they drew near to Jerusalem and came to Bethphage, to the Mount of Olives, then Jesus sent two disciples, (Za 14,4; Mt 24,3; Mt 26,30; Mk 11,1; Mk 14,13; L 19,29; J 8,1; J 12,12; Sk 1,12)2saying to them, “Go into the village in front of you, and immediately you will find a donkey tied, and a colt with her. Untie them and bring them to me.3If anyone says anything to you, you shall say, ‘The Lord needs them,’ and he will send them at once.”4This took place to fulfill what was spoken by the prophet, saying, (Mt 1,22)5“Say to the daughter of Zion, ‘Behold, your king is coming to you, humble, and mounted on a donkey, on a colt,[1] the foal of a beast of burden.’” (Iz 62,11; Za 9,9; Mt 11,29)6The disciples went and did as Jesus had directed them.7They brought the donkey and the colt and put on them their cloaks, and he sat on them.8Most of the crowd spread their cloaks on the road, and others cut branches from the trees and spread them on the road. (2Kr 9,13)9And the crowds that went before him and that followed him were shouting, “Hosanna to the Son of David! Blessed is he who comes in the name of the Lord! Hosanna in the highest!” (Ž 118,25; Ž 118,26; Ž 148,1; Mt 20,30; Mt 23,39; L 2,14; Zj 7,10)10And when he entered Jerusalem, the whole city was stirred up, saying, “Who is this?” (Mk 11,11)11And the crowds said, “This is the prophet Jesus, from Nazareth of Galilee.” (Mt 2,23; Mt 21,46; Mk 6,15; L 7,16; L 9,8; L 9,19; L 13,33; L 24,19; J 1,21; J 4,19; J 6,14; J 7,40; J 9,17)
Jesus Cleanses the Temple
12And Jesus entered the temple[2] and drove out all who sold and bought in the temple, and he overturned the tables of the money-changers and the seats of those who sold pigeons. (Ex 30,13; Lv 1,14; Lv 5,7; Lv 12,8; Mk 11,15; L 2,24; L 19,45; J 2,14)13He said to them, “It is written, ‘My house shall be called a house of prayer,’ but you make it a den of robbers.” (Iz 56,7; Jr 7,11)14And the blind and the lame came to him in the temple, and he healed them. (Mt 11,5; Mt 15,31)15But when the chief priests and the scribes saw the wonderful things that he did, and the children crying out in the temple, “Hosanna to the Son of David!” they were indignant, (Mt 21,9; L 19,39)16and they said to him, “Do you hear what these are saying?” And Jesus said to them, “Yes; have you never read, “‘Out of the mouth of infants and nursing babies you have prepared praise’?” (Ž 8,2; Mt 11,25; Mt 12,3; Mt 12,5; Mt 19,4; Mt 21,42; Mt 22,31)17And leaving them, he went out of the city to Bethany and lodged there. (Mt 16,4; Mk 11,1; Mk 11,19; L 19,29; L 21,37; L 24,50; J 11,18)
Jesus Curses the Fig Tree
18In the morning, as he was returning to the city, he became hungry. (Mt 4,2; Mk 11,12; Mk 11,20)19And seeing a fig tree by the wayside, he went to it and found nothing on it but only leaves. And he said to it, “May no fruit ever come from you again!” And the fig tree withered at once. (L 13,6)20When the disciples saw it, they marveled, saying, “How did the fig tree wither at once?”21And Jesus answered them, “Truly, I say to you, if you have faith and do not doubt, you will not only do what has been done to the fig tree, but even if you say to this mountain, ‘Be taken up and thrown into the sea,’ it will happen. (Ž 46,2; Mt 17,20; J 14,12; Sk 10,20; Ř 4,20; Ř 14,23; 1K 13,2; Jk 1,6; Zj 8,8)22And whatever you ask in prayer, you will receive, if you have faith.” (Mt 7,7; Mt 21,21)
The Authority of Jesus Challenged
23And when he entered the temple, the chief priests and the elders of the people came up to him as he was teaching, and said, “By what authority are you doing these things, and who gave you this authority?” (Ex 2,14; Mt 26,55; Mk 11,27; L 20,1; J 1,25; Sk 4,7)24Jesus answered them, “I also will ask you one question, and if you tell me the answer, then I also will tell you by what authority I do these things.25The baptism of John, from where did it come? From heaven or from man?” And they discussed it among themselves, saying, “If we say, ‘From heaven,’ he will say to us, ‘Why then did you not believe him?’ (Mt 13,54; Mt 21,32; L 7,30; L 15,18; L 15,21; J 3,27)26But if we say, ‘From man,’ we are afraid of the crowd, for they all hold that John was a prophet.” (Mt 11,9; Mt 14,5; Mt 21,46; J 5,35)27So they answered Jesus, “We do not know.” And he said to them, “Neither will I tell you by what authority I do these things.
The Parable of the Two Sons
28“What do you think? A man had two sons. And he went to the first and said, ‘Son, go and work in the vineyard today.’ (Mt 17,25; Mt 18,12; Mt 20,1; Mt 21,33)29And he answered, ‘I will not,’ but afterward he changed his mind and went. (Mt 21,32; Mt 27,3; Žd 7,21)30And he went to the other son and said the same. And he answered, ‘I go, sir,’ but did not go.31Which of the two did the will of his father?” They said, “The first.” Jesus said to them, “Truly, I say to you, the tax collectors and the prostitutes go into the kingdom of God before you. (Mt 12,28; L 7,29; L 7,37)32For John came to you in the way of righteousness, and you did not believe him, but the tax collectors and the prostitutes believed him. And even when you saw it, you did not afterward change your minds and believe him. (Př 8,20; Mt 3,8; Mt 3,15; Mt 11,18; Mt 21,25; Mt 21,29; L 3,12; 2P 2,21)
The Parable of the Tenants
33“Hear another parable. There was a master of a house who planted a vineyard and put a fence around it and dug a winepress in it and built a tower and leased it to tenants, and went into another country. (Ž 80,8; Pís 8,11; Iz 5,1; Iz 5,2; Mt 21,28; Mt 25,14; Mk 12,1; Mk 13,34; L 20,9)34When the season for fruit drew near, he sent his servants[3] to the tenants to get his fruit. (Mt 21,33)35And the tenants took his servants and beat one, killed another, and stoned another. (2Pa 24,19; 2Pa 24,21; 2Pa 36,15; Neh 9,26; Jr 37,15; Jr 38,6; Mt 5,12; Mt 22,6; Mt 23,34; Mt 23,37; J 10,31; Sk 7,52; Sk 7,59; 2K 11,24; 1Te 2,15; Žd 11,36)36Again he sent other servants, more than the first. And they did the same to them. (Mt 22,4)37Finally he sent his son to them, saying, ‘They will respect my son.’38But when the tenants saw the son, they said to themselves, ‘This is the heir. Come, let us kill him and have his inheritance.’ (1Kr 21,19; J 1,11; Ř 8,17; Žd 1,2)39And they took him and threw him out of the vineyard and killed him. (Žd 13,12)40When therefore the owner of the vineyard comes, what will he do to those tenants?” (Mt 24,50; Mt 25,19)41They said to him, “He will put those wretches to a miserable death and let out the vineyard to other tenants who will give him the fruits in their seasons.” (Mt 8,11; Mt 21,43; L 19,27; Sk 13,46; Sk 18,6; Sk 28,28)42Jesus said to them, “Have you never read in the Scriptures: “‘The stone that the builders rejected has become the cornerstone;[4] this was the Lord’s doing, and it is marvelous in our eyes’? (Ž 118,22; Mt 21,16; Sk 4,11; 1P 2,7)43Therefore I tell you, the kingdom of God will be taken away from you and given to a people producing its fruits. (Iz 5,4; Iz 5,7; Mt 3,10; L 14,24)44And the one who falls on this stone will be broken to pieces; and when it falls on anyone, it will crush him.”[5] (Iz 8,14; Da 2,34; Da 2,44; Ř 9,32; 1P 2,8)45When the chief priests and the Pharisees heard his parables, they perceived that he was speaking about them.46And although they were seeking to arrest him, they feared the crowds, because they held him to be a prophet. (Mt 21,11; Mt 21,26; Mt 26,4; Mk 11,18; L 19,47; J 7,25; J 7,30; J 7,44)