1 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími2 a řekli: „Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tuto moc dal.“3 Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi,4 odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe, či od lidí?“5 Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘6 Řekneme-li ‚od lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.“7 A tak odpověděli, že nevědí, odkud.8 Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“
— Podobenství o zlých vinařích
9 Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.10 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou.11 Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili, zneuctili a poslali zpět s prázdnou.12 Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali.13 Tu řekl pán vinice: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.‘14 Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘15 A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?16 Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“17 On na ně pohleděl a řekl: „Co tedy znamená slovo Písma: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?‘18 Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“19 Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.
— Spor o daň císaři
20 Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu.21 Otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy.22 Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“23 Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim:24 “Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“25 Řekl jim: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“26 A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.
— Spor o vzkříšení
27 Přišli k němu někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho:28 “Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘29 Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný.30 Jeho manželku si vzal druhý,31 pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali dětí a zemřeli.32 Nakonec zemřela i ta žena.33 Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“34 Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají.35 Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají.36 Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení.37 A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘.38 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“39 Někteří ze zákoníků na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl.“40 A už se neodvážili položit mu jinou otázku.
— Mesiáš, Syn Davidův
41 Řekl jim: „Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým?42 Vždyť sám David praví v Knize žalmů: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, 43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ 44 David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?“
— Varování před zákoníky
45 Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům:46 “Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.47 Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“
1One day, as Jesus[1] was teaching the people in the temple and preaching the gospel, the chief priests and the scribes with the elders came up (Mt 21,23; Mk 11,27; L 19,47; Sk 4,1; Sk 6,12)2and said to him, “Tell us by what authority you do these things, or who it is that gave you this authority.” (Ex 2,14; J 1,25; Sk 4,7)3He answered them, “I also will ask you a question. Now tell me,4was the baptism of John from heaven or from man?” (L 15,18; L 15,21; J 3,27)5And they discussed it with one another, saying, “If we say, ‘From heaven,’ he will say, ‘Why did you not believe him?’ (Mt 21,32; L 7,30)6But if we say, ‘From man,’ all the people will stone us to death, for they are convinced that John was a prophet.” (Mt 11,9; J 5,35)7So they answered that they did not know where it came from.8And Jesus said to them, “Neither will I tell you by what authority I do these things.”
The Parable of the Wicked Tenants
9And he began to tell the people this parable: “A man planted a vineyard and let it out to tenants and went into another country for a long while. (Ž 80,8; Pís 8,11; Iz 5,1; Mt 21,28; Mt 21,33; Mt 25,14; Mk 12,1; Mk 13,34)10When the time came, he sent a servant[2] to the tenants, so that they would give him some of the fruit of the vineyard. But the tenants beat him and sent him away empty-handed. (2Pa 24,19; 2Pa 36,15; Neh 9,26; Jr 37,15; Jr 38,6; Mt 5,12; Mt 22,6; Mt 23,34; Mt 23,37; L 20,9; Sk 7,52; 2K 11,24; 1Te 2,15; Žd 11,36)11And he sent another servant. But they also beat and treated him shamefully, and sent him away empty-handed. (Mt 22,4; L 20,10; Sk 5,41)12And he sent yet a third. This one also they wounded and cast out. (L 20,10)13Then the owner of the vineyard said, ‘What shall I do? I will send my beloved son; perhaps they will respect him.’ (Mt 3,17)14But when the tenants saw him, they said to themselves, ‘This is the heir. Let us kill him, so that the inheritance may be ours.’ (1Kr 21,19; J 1,11; Ř 8,17; Žd 1,2)15And they threw him out of the vineyard and killed him. What then will the owner of the vineyard do to them? (Žd 13,12)16He will come and destroy those tenants and give the vineyard to others.” When they heard this, they said, “Surely not!” (Mt 8,11; Mt 21,43; Mt 24,50; Mt 25,19; L 19,27; Sk 13,46; Sk 18,6; Sk 28,28)17But he looked directly at them and said, “What then is this that is written: “‘The stone that the builders rejected has become the cornerstone’?[3] (Ž 118,22; Mk 10,21; Sk 4,11; 1P 2,7)18Everyone who falls on that stone will be broken to pieces, and when it falls on anyone, it will crush him.” (Iz 8,14; Da 2,34; Da 2,44; Ř 9,32; 1P 2,8)
Paying Taxes to Caesar
19The scribes and the chief priests sought to lay hands on him at that very hour, for they perceived that he had told this parable against them, but they feared the people. (L 19,47)20So they watched him and sent spies, who pretended to be sincere, that they might catch him in something he said, so as to deliver him up to the authority and jurisdiction of the governor. (1Kr 14,6; Mt 22,15; Mt 27,2; Mt 27,11; Mt 28,14; Mk 3,2; Mk 12,13; L 11,54; L 14,1; L 20,26; Sk 23,24)21So they asked him, “Teacher, we know that you speak and teach rightly, and show no partiality,[4] but truly teach the way of God. (Sk 10,34; Sk 13,10; Sk 18,25)22Is it lawful for us to give tribute to Caesar, or not?” (Mt 17,25; L 2,1; L 3,1)23But he perceived their craftiness, and said to them, (1K 3,19; 2K 4,2; 2K 11,3; 2K 12,16; Ef 4,14)24“Show me a denarius.[5] Whose likeness and inscription does it have?” They said, “Caesar’s.” (Mt 18,28)25He said to them, “Then render to Caesar the things that are Caesar’s, and to God the things that are God’s.” (Ř 13,7)26And they were not able in the presence of the people to catch him in what he said, but marveling at his answer they became silent. (L 20,20)
Sadducees Ask About the Resurrection
27There came to him some Sadducees, those who deny that there is a resurrection, (Mt 3,7; Mt 16,1; Mt 22,34; Sk 4,1; Sk 4,2; Sk 5,17; Sk 23,6; Sk 23,8)28and they asked him a question, saying, “Teacher, Moses wrote for us that if a man’s brother dies, having a wife but no children, the man[6] must take the widow and raise up offspring for his brother. (Dt 25,5)29Now there were seven brothers. The first took a wife, and died without children.30And the second31and the third took her, and likewise all seven left no children and died.32Afterward the woman also died.33In the resurrection, therefore, whose wife will the woman be? For the seven had her as wife.”34And Jesus said to them, “The sons of this age marry and are given in marriage, (Mt 24,38; L 10,6; L 16,8; L 17,27; L 20,35)35but those who are considered worthy to attain to that age and to the resurrection from the dead neither marry nor are given in marriage, (Mt 22,8; Mk 10,30; L 18,30; L 20,34; Sk 5,41; 2Te 1,5; 2Te 1,11)36for they cannot die anymore, because they are equal to angels and are sons of God, being sons[7] of the resurrection. (Gn 1,26; Ž 82,6; L 10,6; Ř 8,19; Ř 8,23; 1K 15,52; 1K 15,54; Žd 2,7; Žd 2,9; Zj 21,4)37But that the dead are raised, even Moses showed, in the passage about the bush, where he calls the Lord the God of Abraham and the God of Isaac and the God of Jacob. (Ex 3,1; Ex 3,6; Ex 3,15; L 20,28; Sk 7,32)38Now he is not God of the dead, but of the living, for all live to him.” (Ř 6,11; Ř 14,7; 2K 5,15; Ga 2,19; 1Te 5,10; Žd 9,14; 1P 4,2)39Then some of the scribes answered, “Teacher, you have spoken well.” (Mt 22,34; Mk 12,28)40For they no longer dared to ask him any question. (Mt 22,46; Mk 12,34)
Whose Son Is the Christ?
41But he said to them, “How can they say that the Christ is David’s son? (Mt 1,1; Mt 1,17; Mt 22,41; Mk 12,35)42For David himself says in the Book of Psalms, “‘The Lord said to my Lord, “Sit at my right hand, (Ž 110,1; Sk 2,34; 1K 15,25; Žd 1,13; Žd 10,13)43until I make your enemies your footstool.”’ (Sk 7,49)44David thus calls him Lord, so how is he his son?” (Ř 1,3)
Beware of the Scribes
45And in the hearing of all the people he said to his disciples, (Mt 23,1; Mt 23,5; Mk 12,38; L 11,43)46“Beware of the scribes, who like to walk around in long robes, and love greetings in the marketplaces and the best seats in the synagogues and the places of honor at feasts, (L 14,7)47who devour widows’ houses and for a pretense make long prayers. They will receive the greater condemnation.” (Mt 6,5; Mt 6,7; L 11,39; L 16,14)