— Marné naděje - Je pošetilé počítat s pomocí Egypta a nosit tam dary.
1 „Běda, synové umínění, je výrok Hospodinův, uskutečňujete záměry, ale ne moje, uzavíráte závazky, ale ne v mém duchu, vršíte hřích na hřích. 2 Odcházíte a sestupujete do Egypta, ale mých úst jste se nedoptali, záštitu hledáte u faraóna, utíkáte se do stínu Egypta. 3 Ale faraónova záštita vám bude k hanbě a utíkání do stínu Egypta k potupě. 4 Vaši velmoži jsou v Sóanu a poslové dosáhli Chánesu; 5 všichni se zklamou v lidu, který jim neprospěje, nebude jim ku pomoci ani ku prospěchu, ale k ostudě a hanbě.“ 6 Výnos o zvířatech v Negebu: Do země soužení a tísně, kde jsou lvice a lvi mezi nimi, zmije a ohnivý létající had, přivážejí Judejci na hřbetě oslů svůj majetek a na hrbech velbloudů své poklady lidu, který jim neprospěje. 7 Egyptská pomoc je prázdný přelud. Proto jsem je nazval: „Obluda vyřízená.“
— Marný útěk - Ani v útěku není záchrana. Jediná cesta je ztišit se před Všemohoucím.
8 Nyní jdi, napiš to před nimi na desku, zaznamenej do knihy a zůstane to svědectvím do posledního dne, navždy, navěky. 9 Neboť je to lid vzpurný, synové prolhaní, synové, kteří nechtějí poslouchat Hospodinův zákon. 10 Říkají vidoucím: „Nedívejte se,“ a těm, kdo mají dar vidění: „Neukazujte nám, co je správné! Jen nám pochlebujte, jen nás balamuťte! 11 Opusťte cestu, odbočte ze stezky, přestaňte se Svatým Izraele!“ 12 Proto praví Svatý Izraele toto: „Poněvadž pohrdáte tímto slovem a spoléháte na útisk a převrácenost a o ně se opíráte, 13 proto vám tato nepravost bude jako rozestupující se trhlina v bortící se nedostupné hradbě, jež se zhroutí náhle, znenadání. 14 Bude to, jako když někdo roztříští hliněný džbán napadrť, nelítostně, že se nenajde po rozbití ani střípek, aby se v něm dal přenést oheň z ohniště či nabrat voda z louže.“ 15 Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Vy však nechcete,16 říkáte: ‚Nikoli! Utečeme na koních.‘ A vskutku budete utíkat. ‚Ujedeme na lehkonohých.‘ A vskutku vaši pronásledovatelé budou lehkonozí. 17 Jeden tisíc vás uteče před pohrůžkou jediného, před pohrůžkou pěti utečete všichni, až zůstanete jako opuštěná žerď na vrcholu hory, jako korouhev na pahorku.“ 18 Hospodin vyčkává, chce se nad vámi smilovat, vyvýší se, slituje se nad vámi. Vždyť Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho očekávají.
— Veliký obrat - Obrátí-li se lid k Bohu, obrátí se Bůh k lidu a začne nový život.
19 Neboť lid bude sídlit na Sijónu, v Jeruzalémě. Nebudeš už nikdy plakat. Milostivě se nad tebou smiluje, až budeš úpěnlivě volat; uslyší a odpoví ti.20 Ač vám dával Panovník chléb soužení a vodu útlaku, on, tvůj učitel, už se nebude držet stranou. Na vlastní oči uzříš svého učitele21 a na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: „To je ta cesta, jděte po ní,“ ať budete chtít doprava nebo doleva.22 Pak prohlásíš své stříbrem potažené vytesané modly i pozlacené lité modly za nečisté a jako nečisté je rozmetáš. Řekneš jim: „Táhni!“23 A Hospodin dá déšť tvé setbě, jíž oseješ roli; chléb z úrody role bude vydatný a výživný. V onen den se bude pást tvůj dobytek na širých lukách.24 Býci a osli, obdělávající roli, budou žrát šťavnatou a slanou píci, nakypřenou lopatou a vidlemi.25 Na každé vysoké hoře a na každém vyvýšeném pahorku budou potůčky tekoucích vod, v den velkého vraždění, kdy padnou věže.26 A bude světlo bledé luny jako světlo žárného slunka a světlo slunka bude sedmkrát větší, jako světlo sedmi dnů, v den, kdy Hospodin ováže zlomeniny svého lidu a rány jemu zasazené uzdraví.
— Soud nad Asýrií - Vypínavost Asýrie nezůstane bez náležité odplaty; pro Hospodinův lid to bude důvod ke zpěvu.
27 Hle, jméno Hospodinovo přichází zdáli. Jeho planoucí hněv se mocně zvedá. Rty mu překypují hrozným hněvem, jeho jazyk je jak sžírající oheň. 28 Jeho dech je jako rozvodněný potok až k hrdlu sahající. Bude prosívat pronárody řešetem jejich šalebnosti, čelisti národů sevře uzdou svodu. 29 Dáte se do zpěvu jako v noci, kdy se zasvěcuje svátek, srdce se naplní radostí jako tomu, kdo jde za zvuku píšťal, aby vstoupil na Hospodinovu horu, ke Skále Izraele. 30 Hospodin se ohlásí svým velebným hlasem, dá pocítit svou dopadající paži v prudkém hněvu, v plameni sžírajícího ohně, blýskáním a průtrží mračen a kamenným krupobitím. 31 Ašúr, jenž jiné bil holí, zděsí se Hospodinova hlasu. 32 Každé švihnutí metlou, které mu Hospodin zasadí, dopadne za zvuku bubínků a citer; vybojuje proti němu bitvy pouhým mávnutím ruky. 33 Neboť odedávna je už připraven Tófet, žároviště hluboké a široké, i pro krále. Na jeho hranici je mnoho ohně a dříví, jako proud síry je zapálí dech Hospodinův.
1“Ah, stubborn children,” declares the Lord, “who carry out a plan, but not mine, and who make an alliance,[1] but not of my Spirit, that they may add sin to sin; (Iz 1,2; Iz 1,4; Iz 25,7; Iz 29,15)2who set out to go down to Egypt, without asking for my direction, to take refuge in the protection of Pharaoh and to seek shelter in the shadow of Egypt! (Iz 31,1; Iz 36,6)3Therefore shall the protection of Pharaoh turn to your shame, and the shelter in the shadow of Egypt to your humiliation. (Iz 20,5; Iz 30,7)4For though his officials are at Zoan and his envoys reach Hanes, (Iz 19,11; Jr 43,7; Ez 17,15)5everyone comes to shame through a people that cannot profit them, that brings neither help nor profit, but shame and disgrace.” (Iz 30,7; Jr 2,36)6An oracle on the beasts of the Negeb. Through a land of trouble and anguish, from where come the lioness and the lion, the adder and the flying fiery serpent, they carry their riches on the backs of donkeys, and their treasures on the humps of camels, to a people that cannot profit them. (Dt 8,15; Ž 68,30; Iz 13,1; Iz 51,9; Sk 8,26)7Egypt’s help is worthless and empty; therefore I have called her “Rahab who sits still.” (Iz 36,6; Iz 51,9)
A Rebellious People
8And now, go, write it before them on a tablet and inscribe it in a book, that it may be for the time to come as a witness forever.[2] (Abk 2,2)9For they are a rebellious people, lying children, children unwilling to hear the instruction of the Lord; (Iz 30,1)10who say to the seers, “Do not see,” and to the prophets, “Do not prophesy to us what is right; speak to us smooth things, prophesy illusions, (1S 9,9; 1Kr 22,13; Jr 28,1; Ez 13,8; Am 2,12; Am 7,12)11leave the way, turn aside from the path, let us hear no more about the Holy One of Israel.”12Therefore thus says the Holy One of Israel, “Because you despise this word and trust in oppression and perverseness and rely on them, (Iz 5,8; Iz 5,20)13therefore this iniquity shall be to you like a breach in a high wall, bulging out and about to collapse, whose breaking comes suddenly, in an instant; (Ž 62,3)14and its breaking is like that of a potter’s vessel that is smashed so ruthlessly that among its fragments not a shard is found with which to take fire from the hearth, or to dip up water out of the cistern.” (Ž 2,9)15For thus said the Lord God, the Holy One of Israel, “In returning[3] and rest you shall be saved; in quietness and in trust shall be your strength.” But you were unwilling, (Ex 14,14; Oz 14,1)16and you said, “No! We will flee upon horses”; therefore you shall flee away; and, “We will ride upon swift steeds”; therefore your pursuers shall be swift. (Iz 31,1; Iz 31,3; Oz 14,3)17A thousand shall flee at the threat of one; at the threat of five you shall flee, till you are left like a flagstaff on the top of a mountain, like a signal on a hill. (Lv 26,8; Dt 32,30)
The Lord Will Be Gracious
18Therefore the Lord waits to be gracious to you, and therefore he exalts himself to show mercy to you. For the Lord is a God of justice; blessed are all those who wait for him. (Ž 2,12; Ž 34,8; Př 16,20; Iz 5,16; Jr 17,7; Abk 2,3)19For a people shall dwell in Zion, in Jerusalem; you shall weep no more. He will surely be gracious to you at the sound of your cry. As soon as he hears it, he answers you. (Iz 14,32)20And though the Lord give you the bread of adversity and the water of affliction, yet your Teacher will not hide himself anymore, but your eyes shall see your Teacher. (1Kr 22,27; Ž 127,2; Iz 3,1; Ez 4,10)21And your ears shall hear a word behind you, saying, “This is the way, walk in it,” when you turn to the right or when you turn to the left. (Iz 35,8; Jr 31,33; Sk 9,2)22Then you will defile your carved idols overlaid with silver and your gold-plated metal images. You will scatter them as unclean things. You will say to them, “Be gone!” (Iz 2,20; Iz 31,7; Oz 14,8)23And he will give rain for the seed with which you sow the ground, and bread, the produce of the ground, which will be rich and plenteous. In that day your livestock will graze in large pastures, (Ž 65,13; Ž 144,13; Iz 32,20; Jr 5,24)24and the oxen and the donkeys that work the ground will eat seasoned fodder, which has been winnowed with shovel and fork. (Gn 45,6)25And on every lofty mountain and every high hill there will be brooks running with water, in the day of the great slaughter, when the towers fall. (Ž 107,35; Iz 2,15; Iz 32,19; Iz 33,21; Jl 3,18)26Moreover, the light of the moon will be as the light of the sun, and the light of the sun will be sevenfold, as the light of seven days, in the day when the Lord binds up the brokenness of his people, and heals the wounds inflicted by his blow. (Iz 1,5; Iz 60,19; Oz 6,1)27Behold, the name of the Lord comes from afar, burning with his anger, and in thick rising smoke;[4] his lips are full of fury, and his tongue is like a devouring fire;28his breath is like an overflowing stream that reaches up to the neck; to sift the nations with the sieve of destruction, and to place on the jaws of the peoples a bridle that leads astray. (Iz 8,8; Iz 11,4; Iz 37,29; Na 1,8; 2Te 2,8)29You shall have a song as in the night when a holy feast is kept, and gladness of heart, as when one sets out to the sound of the flute to go to the mountain of the Lord, to the Rock of Israel. (Dt 32,18; 1S 10,5; 1Kr 1,40; Iz 2,3; Iz 26,4; Iz 44,8)30And the Lord will cause his majestic voice to be heard and the descending blow of his arm to be seen, in furious anger and a flame of devouring fire, with a cloudburst and storm and hailstones. (Jz 10,11; Ž 18,13; Iz 28,2; Iz 29,6)31The Assyrians will be terror-stricken at the voice of the Lord, when he strikes with his rod. (Iz 9,4; Mi 6,9)32And every stroke of the appointed staff that the Lord lays on them will be to the sound of tambourines and lyres. Battling with brandished arm, he will fight with them. (Ex 15,1; Iz 2,19; Iz 11,15; Iz 19,16)33For a burning place[5] has long been prepared; indeed, for the king it is made ready, its pyre made deep and wide, with fire and wood in abundance; the breath of the Lord, like a stream of sulfur, kindles it. (2Kr 23,10; Ž 18,8; Jr 7,31; Ez 20,48; Ez 24,9)