Exodus 5 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— První jednání s faraónem - Farao odmítne lid propustit a naopak jej ještě více zotročí.

1 Mojžíš s Áronem pak předstoupili před faraóna a řekli: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Propusť můj lid, ať mi v poušti slaví slavnost“ 2 Farao však odpověděl: „Kdo je Hospodin, že bych ho měl uposlechnout a propustit Izraele? Hospodina neznám a Izraele nepropustím!“ 3 Řekli: „Potkal se s námi Bůh Hebrejů. Dovol nám nyní odejít do pouště na vzdálenost tří dnů cesty a přinést oběť Hospodinu, našemu Bohu, aby nás nenapadl morem nebo mečem.“ 4 Egyptský král je okřikl: „Proč, Mojžíši a Árone, odvádíte lid od jeho prací? Jděte za svými robotami!“ 5 A farao pokračoval: „Hle, lidu země je teď mnoho, a vy chcete, aby nechali svých robot?“ 6 Onoho dne přikázal farao poháněčům lidu a dozorcům: 7 „Propříště nebudete vydávat lidu slámu k výrobě cihel jako dříve. Ať si jdou slámu nasbírat sami! 8 A uložíte jim dodat stejné množství cihel, jaké vyráběli dříve. Nic jim neslevujte, jsou líní. Proto křičí: Pojďme obětovat svému Bohu. 9 Ať na ty muže těžce dolehne otročina, aby měli co dělat a nedali na lživé řeči.“ 10 Poháněči lidu a dozorci vyšli a ohlásili lidu: „Toto praví farao: Nedám vám žádnou slámu. 11 Sami si jděte nabrat slámu, kde ji najdete. Ale z vaší pracovní povinnosti se nic nesleví.“ 12 Lid se rozběhl po celé egyptské zemi, aby na strništích sbíral slámu. 13 Poháněči je honili: „Plňte svůj denní úkol, jako když sláma byla.“ 14 Dozorci z řad Izraelců, které nad nimi ustanovili faraónovi poháněči, byli biti. Vytýkalo se jim: „Proč jste v těchto dnech nevyrobili tolik cihel jako dříve?“ 15 Dozorci z řad Izraelců tedy přišli a úpěli před faraónem: „Proč se svými otroky takhle jednáš? 16 Tvým otrokům se nedodává sláma, ale pokud jde o cihly, poroučejí nám: ‚Dělejte!‘ Hle, tvoji otroci jsou biti a tvůj lid bude pykat za hřích.“ 17 Farao odpověděl: „Jste lenoši líní, proto říkáte: ‚Pojďme obětovat Hospodinu.‘ 18 Hned jděte dělat! Sláma vám dodávána nebude, ale dodávku cihel odvedete.“ 19 Dozorci z řad Izraelců viděli, že je s nimi zle, když bylo řečeno: „Nesmíte snížit svůj denní úkol výroby cihel.“ 20 Když vycházeli od faraóna, narazili na Mojžíše a Árona, kteří se s nimi chtěli setkat. 21 Vyčítali jim: „Ať se nad vámi ukáže Hospodin a rozsoudí. Vy jste pokáleli naši pověst u faraóna a jeho služebníků. Dali jste jim do ruky meč, aby nás povraždili.“ 22 Mojžíš se obrátil k Hospodinu a řekl: „Panovníku, proč jsi dopustil na tento lid zlo? Proč jsi mě vlastně poslal? 23 Od chvíle, kdy jsem předstoupil před faraóna, abych mluvil tvým jménem, nakládá s tímto lidem ještě hůře. A ty svůj lid stále nevysvobozuješ.“

English Standard Version

od Crossway

Making Bricks Without Straw

1 Afterward Moses and Aaron went and said to Pharaoh, “Thus says the Lord, the God of Israel, ‘Let my people go, that they may hold a feast to me in the wilderness.’” (Ex 10,9) 2 But Pharaoh said, “Who is the Lord, that I should obey his voice and let Israel go? I do not know the Lord, and moreover, I will not let Israel go.” (Ex 3,19; 2Kr 18,35; Jb 21,15) 3 Then they said, “The God of the Hebrews has met with us. Please let us go a three days’ journey into the wilderness that we may sacrifice to the Lord our God, lest he fall upon us with pestilence or with the sword.” (Ex 3,18; Ex 7,16; Ex 9,1; Ex 9,13)

Ex 3,18Ex 7,16Ex 9,1Ex 9,13

4 But the king of Egypt said to them, “Moses and Aaron, why do you take the people away from their work? Get back to your burdens.” (Ex 1,11) 5 And Pharaoh said, “Behold, the people of the land are now many,^[1] and you make them rest from their burdens!” (Ex 1,7; Ex 1,9) 6 The same day Pharaoh commanded the taskmasters of the people and their foremen, (Ex 3,7; Ex 5,14; Ex 5,19) 7 “You shall no longer give the people straw to make bricks, as in the past; let them go and gather straw for themselves. 8 But the number of bricks that they made in the past you shall impose on them, you shall by no means reduce it, for they are idle. Therefore they cry, ‘Let us go and offer sacrifice to our God.’ 9 Let heavier work be laid on the men that they may labor at it and pay no regard to lying words.” 10 So the taskmasters and the foremen of the people went out and said to the people, “Thus says Pharaoh, ‘I will not give you straw. (Ex 3,7) 11 Go and get your straw yourselves wherever you can find it, but your work will not be reduced in the least.’” 12 So the people were scattered throughout all the land of Egypt to gather stubble for straw. 13 The taskmasters were urgent, saying, “Complete your work, your daily task each day, as when there was straw.” (Ex 3,7) 14 And the foremen of the people of Israel, whom Pharaoh’s taskmasters had set over them, were beaten and were asked, “Why have you not done all your task of making bricks today and yesterday, as in the past?” (Ex 5,13) 15 Then the foremen of the people of Israel came and cried to Pharaoh, “Why do you treat your servants like this? 16 No straw is given to your servants, yet they say to us, ‘Make bricks!’ And behold, your servants are beaten; but the fault is in your own people.” 17 But he said, “You are idle, you are idle; that is why you say, ‘Let us go and sacrifice to the Lord.’ 18 Go now and work. No straw will be given you, but you must still deliver the same number of bricks.” 19 The foremen of the people of Israel saw that they were in trouble when they said, “You shall by no means reduce your number of bricks, your daily task each day.” 20 They met Moses and Aaron, who were waiting for them, as they came out from Pharaoh; 21 and they said to them, “The Lord look on you and judge, because you have made us stink in the sight of Pharaoh and his servants, and have put a sword in their hand to kill us.” (Ex 6,9) 22 Then Moses turned to the Lord and said, “O Lord, why have you done evil to this people? Why did you ever send me? 23 For since I came to Pharaoh to speak in your name, he has done evil to this people, and you have not delivered your people at all.”