— Sláva Hospodinovy přítomnosti - Lid činí pokání, Mojžíš hovoří s Hospodinem u stanu setkávání.
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Vyjdi odtud, ty i lid, který jsi vyvedl ze země egyptské, do země, kterou jsem přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi: Dám ji tvému potomstvu.2 Pošlu před tebou svého posla a vypudím Kenaance, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Chivejce i Jebúsejce.3 Půjdete do země oplývající mlékem a medem. Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný.“4 Když lid uslyšel tuto zlou zprávu, začali truchlit a nikdo na sebe nevzal žádnou ozdobu.5 Potom řekl Hospodin Mojžíšovi: „Řekni Izraelcům: Jste tvrdošíjný lid. Kdybych šel jediný okamžik uprostřed vás, musel bych vás vyhladit. Nyní však ze sebe složte své ozdoby, ať vím, jak mám s vámi naložit.“6 Od hory Chorébu se tedy Izraelci zbavili všech ozdob. 7 Mojžíš vzal stan a postavil si jej venku za táborem opodál tábora a nazval jej stanem setkávání. Když někdo hledal Hospodina, vycházel ke stanu setkávání, který byl venku za táborem.8 A když Mojžíš vycházel ke stanu, všechen lid povstával; zůstali stát, každý u vchodu do svého stanu, a hleděli za Mojžíšem, dokud nevešel do stanu.9 Kdykoli Mojžíš vcházel do stanu, sestupoval oblakový sloup a stál u vchodu do stanu. A Hospodin rozmlouval s Mojžíšem.10 Všechen lid viděl oblakový sloup, stojící u vchodu do stanu; tu všechen lid povstával a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu.11 A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem. Potom se Mojžíš vracel do tábora. Ale mládenec Jozue, syn Núnův, který mu přisluhoval, se ze stanu nevzdaloval. 12 Mojžíš řekl Hospodinu: „Hleď, ty mi říkáš: Vyveď tento lid. Ale nesdělil jsi mi, koho chceš se mnou poslat, ačkoli jsi řekl: ‚Já tě znám jménem, našel jsi u mne milost.‘13 Jestliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel u tebe milost; pohleď, vždyť tento pronárod je tvůj lid.“14 Odvětil: „Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí.“15 Mojžíš mu řekl: „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj!16 Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu na tváři země.“ 17 Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Učiním i tuto věc, o které mluvíš, protože jsi u mne našel milost a já tě znám jménem.“18 I řekl: „Dovol mi spatřit tvou slávu!“19 Hospodin odpověděl: „Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“20 Dále pravil: „Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu.“21 Hospodin pravil: „Hle, u mne je místo; postav se na skálu.22 Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu.23 Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo.“
1The Lord said to Moses, “Depart; go up from here, you and the people whom you have brought up out of the land of Egypt, to the land of which I swore to Abraham, Isaac, and Jacob, saying, ‘To your offspring I will give it.’ (Gn 12,7; Ex 32,7; Ex 32,13)2I will send an angel before you, and I will drive out the Canaanites, the Amorites, the Hittites, the Perizzites, the Hivites, and the Jebusites. (Ex 13,5; Ex 14,19)3Go up to a land flowing with milk and honey; but I will not go up among you, lest I consume you on the way, for you are a stiff-necked people.” (Ex 3,8; Ex 32,9; Ex 32,10; Ex 33,15; Nu 16,21; Nu 16,45)4When the people heard this disastrous word, they mourned, and no one put on his ornaments. (Nu 14,39; Ez 24,17; Ez 24,23; Ez 26,16)5For the Lord had said to Moses, “Say to the people of Israel, ‘You are a stiff-necked people; if for a single moment I should go up among you, I would consume you. So now take off your ornaments, that I may know what to do with you.’” (Ex 32,12; Ex 33,3; Ex 33,4)6Therefore the people of Israel stripped themselves of their ornaments, from Mount Horeb onward.
The Tent of Meeting
7Now Moses used to take the tent and pitch it outside the camp, far off from the camp, and he called it the tent of meeting. And everyone who sought the Lord would go out to the tent of meeting, which was outside the camp. (Ex 29,42; Dt 4,29; 2S 21,1; 1Pa 16,10; Ž 40,16)8Whenever Moses went out to the tent, all the people would rise up, and each would stand at his tent door, and watch Moses until he had gone into the tent. (Nu 16,27)9When Moses entered the tent, the pillar of cloud would descend and stand at the entrance of the tent, and the Lord[1] would speak with Moses. (Ex 13,21)10And when all the people saw the pillar of cloud standing at the entrance of the tent, all the people would rise up and worship, each at his tent door.11Thus the Lord used to speak to Moses face to face, as a man speaks to his friend. When Moses turned again into the camp, his assistant Joshua the son of Nun, a young man, would not depart from the tent. (Gn 32,30; Ex 17,9; Ex 24,13; Ex 32,17; Nu 12,8; Dt 34,10)
Moses’ Intercession
12Moses said to the Lord, “See, you say to me, ‘Bring up this people,’ but you have not let me know whom you will send with me. Yet you have said, ‘I know you by name, and you have also found favor in my sight.’ (Ex 32,34; Ex 33,17)13Now therefore, if I have found favor in your sight, please show me now your ways, that I may know you in order to find favor in your sight. Consider too that this nation is your people.” (Dt 9,29; Ž 25,4; Ž 103,7; Jl 2,17)14And he said, “My presence will go with you, and I will give you rest.” (Ex 40,34; Dt 3,20; Jz 1,5; Jz 21,44; Jz 22,4; Jz 23,1; Ž 95,11; Iz 63,9)15And he said to him, “If your presence will not go with me, do not bring us up from here. (Ex 33,1)16For how shall it be known that I have found favor in your sight, I and your people? Is it not in your going with us, so that we are distinct, I and your people, from every other people on the face of the earth?” (Ex 19,5; Nu 14,14; 1Kr 8,53)17And the Lord said to Moses, “This very thing that you have spoken I will do, for you have found favor in my sight, and I know you by name.” (Ex 33,12)18Moses said, “Please show me your glory.” (Ex 33,20; 1Tm 6,16)19And he said, “I will make all my goodness pass before you and will proclaim before you my name ‘The Lord.’ And I will be gracious to whom I will be gracious, and will show mercy on whom I will show mercy. (Ex 34,5; Ž 31,19; Jr 31,14; Ř 9,15)20But,” he said, “you cannot see my face, for man shall not see me and live.” (Gn 32,30; Ex 24,10; Dt 5,24; Sd 6,22; Sd 13,22; Iz 6,5; Zj 1,17)21And the Lord said, “Behold, there is a place by me where you shall stand on the rock,22and while my glory passes by I will put you in a cleft of the rock, and I will cover you with my hand until I have passed by. (Ž 91,1; Ž 91,4; Iz 2,21)23Then I will take away my hand, and you shall see my back, but my face shall not be seen.” (Ex 33,20; J 1,18; 1Tm 6,16; 1J 4,12)