David králem - DAVIDŮV ŽALOZPĚV NAD SAULEM - David dostává zprávu o Saulově a Jónatanově smrti, oplakává Hospodinova pomazaného krále a svého věrného - přítele.
1 Po Saulově smrti se David vrátil z vítězné bitvy s Amálekem a zůstal dva dny v Siklagu.2 Třetího dne přišel nějaký muž ze Saulova tábora s roztrženým šatem a s prstí na hlavě. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se.3 David se ho zeptal: „Odkud jdeš?“ On mu řekl: „Unikl jsem z izraelského tábora.“4 David se dále tázal: „Pověz, co se stalo?“ On řekl, že lid utekl z bitvy, že také mnoho lidu padlo a našlo smrt, že i Saul a jeho syn Jónatan zahynuli.5 David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jónatan?“6 Mládenec, který mu to oznámil, odvětil: „Náhodou jsem se ocitl v pohoří Gilbóa. A hle, Saul se opíral o své kopí a vozy a jezdci už na něj dotírali.7 Ještě se obrátil, spatřil mě a zavolal na mě. Ozval jsem se: ‚Tu jsem.‘8 Zeptal se: ‚Kdo jsi?‘ Odvětil jsem mu: ‚Jsem Amálekovec.‘9 Vyzval mě: ‚Postav se ke mně a usmrť mě, neboť mě svírá smrtelná křeč, ale ještě je ve mně život.‘10 Postavil jsem se k němu a usmrtil jsem ho. Poznal jsem, že po svém pádu stejně nebude živ. Sňal jsem mu z hlavy královskou čelenku a z paže náramek a přinesl jsem je sem svému pánu.“11 David uchopil svůj šat a roztrhl jej, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním.12 Naříkali, plakali a postili se až do večera pro Saula a pro jeho syna Jónatana i pro Hospodinův lid, pro dům izraelský, že padli mečem. 13 David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Odkud jsi?“ On řekl: „Jsem syn amálekovského bezdomovce.“14 David se na něj rozkřikl: „Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zahubit Hospodinova pomazaného?“15 David zavolal jednoho z družiny a poručil: „Přistup a sraz ho!“ A on ho ubil k smrti.16 David mu totiž řekl: „Krev, kterou jsi prolil, ať padne na tvou hlavu. Tvá ústa tě usvědčila, když jsi řekl: ‚Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.‘“ 17 I zpíval David nad Saulem a nad jeho synem Jónatanem tento žalozpěv.18 Vyzval také Judejce, aby se při něm učili zacházet s lukem. Je zapsán v Knize Přímého. 19 „Ozdoba tvá, Izraeli, na tvých návrších skolena leží. Tak padli bohatýři! 20 Neoznamujte to v Gatu, nezvěstujte to v ulicích Aškalónu, ať se neradují dcery pelištejské, dcery neobřezanců ať nejásají. 21 Hory v Gilbóe, rosa ani déšť ať na vás nesestoupí, ať se v oběť nepozdvihuje nic z vašich polí, neboť tam byl pohozen štít bohatýrů, štít Saulův, nepomazán olejem, 22 nýbrž krví skolených a tukem bohatýrů. Jónatanův luk neselhal nikdy, Saulův meč doprázdna nebil. 23 Saul a Jónatan, v životě hodni líbezné lásky, neodloučili se od sebe ani v smrti. Bývali nad orly bystřejší a nad lvy udatnější. 24 Dcery izraelské, plačte pro Saula, který vás odíval karmínem a rozkošemi, jenž zlatou okrasou zdobil váš oděv. 25 Tak padli bohatýři uprostřed boje, Jónatan na tvých návrších skolen! 26 Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen. 27 Tak padli bohatýři, v zmar přišla válečná zbroj!“
1After the death of Saul, when David had returned from striking down the Amalekites, David remained two days in Ziklag. (1S 30,17)2And on the third day, behold, a man came from Saul’s camp, with his clothes torn and dirt on his head. And when he came to David, he fell to the ground and paid homage. (Jz 7,6; 2S 4,10; 2S 14,4)3David said to him, “Where do you come from?” And he said to him, “I have escaped from the camp of Israel.”4And David said to him, “How did it go? Tell me.” And he answered, “The people fled from the battle, and also many of the people have fallen and are dead, and Saul and his son Jonathan are also dead.” (1S 4,16)5Then David said to the young man who told him, “How do you know that Saul and his son Jonathan are dead?”6And the young man who told him said, “By chance I happened to be on Mount Gilboa, and there was Saul leaning on his spear, and behold, the chariots and the horsemen were close upon him. (1S 31,1; 1Pa 10,1)7And when he looked behind him, he saw me, and called to me. And I answered, ‘Here I am.’8And he said to me, ‘Who are you?’ I answered him, ‘I am an Amalekite.’9And he said to me, ‘Stand beside me and kill me, for anguish has seized me, and yet my life still lingers.’ (Sd 9,54)10So I stood beside him and killed him, because I was sure that he could not live after he had fallen. And I took the crown that was on his head and the armlet that was on his arm, and I have brought them here to my lord.” (2Kr 11,12)11Then David took hold of his clothes and tore them, and so did all the men who were with him. (Jz 7,6; 2S 3,31; 2S 13,31)12And they mourned and wept and fasted until evening for Saul and for Jonathan his son and for the people of the Lord and for the house of Israel, because they had fallen by the sword. (2S 3,35)13And David said to the young man who told him, “Where do you come from?” And he answered, “I am the son of a sojourner, an Amalekite.”14David said to him, “How is it you were not afraid to put out your hand to destroy the Lord’s anointed?” (1S 12,3; 1S 24,6; 1S 24,10; 1S 26,9; 1S 31,4)15Then David called one of the young men and said, “Go, execute him.” And he struck him down so that he died. (2S 4,10)16And David said to him, “Your blood be on your head, for your own mouth has testified against you, saying, ‘I have killed the Lord’s anointed.’” (Jz 2,19; 1S 12,3; 2S 3,29; 1Kr 2,32; 1Kr 2,37; Mt 27,25)
David’s Lament for Saul and Jonathan
17And David lamented with this lamentation over Saul and Jonathan his son, (2S 3,33; 2Pa 35,25)18and he said it[1] should be taught to the people of Judah; behold, it is written in the Book of Jashar.[2] He said: (Jz 10,13)19“Your glory, O Israel, is slain on your high places! How the mighty have fallen! (2S 1,25; 2S 1,27)20Tell it not in Gath, publish it not in the streets of Ashkelon, lest the daughters of the Philistines rejoice, lest the daughters of the uncircumcised exult. (Ex 15,20; Sd 11,34; Sd 14,3; 1S 31,9; Am 3,9; Mi 1,10)21“You mountains of Gilboa, let there be no dew or rain upon you, nor fields of offerings![3] For there the shield of the mighty was defiled, the shield of Saul, not anointed with oil. (1S 10,1; 1S 31,1)22“From the blood of the slain, from the fat of the mighty, the bow of Jonathan turned not back, and the sword of Saul returned not empty. (1S 18,4)23“Saul and Jonathan, beloved and lovely! In life and in death they were not divided; they were swifter than eagles; they were stronger than lions. (Sd 14,18; Jr 4,13; Abk 1,8)24“You daughters of Israel, weep over Saul, who clothed you luxuriously in scarlet, who put ornaments of gold on your apparel. (Ez 16,11)25“How the mighty have fallen in the midst of the battle! “Jonathan lies slain on your high places. (2S 1,19)26I am distressed for you, my brother Jonathan; very pleasant have you been to me; your love to me was extraordinary, surpassing the love of women. (1S 18,1; 1S 18,3)27“How the mighty have fallen, and the weapons of war perished!” (2S 1,25)