1 Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.2 Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským.3 Vždyť jen když jej oblékneme, nebudeme shledáni nazí.4 Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.5 Ten, kdo nás k tomu připravil a dal nám již Ducha jako závdavek, je Bůh.6 Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána –7 žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.8 V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána.9 Proto nám také nadevše záleží na tom, abychom se mu líbili, ať už odcházíme domů nebo zůstáváme v cizině.10 Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré, či zlé. 11 Protože známe tuto bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi. Bůh vidí do našeho srdce a doufám, že i vy ve svém svědomí do našeho srdce vidíte.12 Nechceme se vám znovu doporučovat, nýbrž dáváme vám příležitost, abyste se námi chlubili a měli se čím bránit lidem, kteří se chlubí tím, co je před očima, a ne tím, co je v srdci.13 Když jsme byli ve vytržení, bylo to mezi Bohem a námi, když jsme při smyslech, je to pro vás.14 Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli;15 a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. 16 A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme.17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 18 To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.19 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!21 Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.
1For we know that if the tent that is our earthly home is destroyed, we have a building from God, a house not made with hands, eternal in the heavens. (Mk 14,58; 2K 4,7; 2P 1,13)2For in this tent we groan, longing to put on our heavenly dwelling, (Ř 8,23; 1K 15,53)3if indeed by putting it on[1] we may not be found naked.4For while we are still in this tent, we groan, being burdened—not that we would be unclothed, but that we would be further clothed, so that what is mortal may be swallowed up by life. (1K 15,54)5He who has prepared us for this very thing is God, who has given us the Spirit as a guarantee. (Ř 8,23; 2K 1,22)6So we are always of good courage. We know that while we are at home in the body we are away from the Lord, (Žd 11,13)7for we walk by faith, not by sight. (J 20,29; 1K 13,12; 2K 4,18)8Yes, we are of good courage, and we would rather be away from the body and at home with the Lord. (Fp 1,23)9So whether we are at home or away, we make it our aim to please him. (Ko 1,10; 1Te 4,1)10For we must all appear before the judgment seat of Christ, so that each one may receive what is due for what he has done in the body, whether good or evil. (Ž 62,12; Mt 25,31; Sk 10,42; Ř 14,10)
The Ministry of Reconciliation
11Therefore, knowing the fear of the Lord, we persuade others. But what we are is known to God, and I hope it is known also to your conscience. (Jb 31,23; Sk 9,31; 2K 4,2; Žd 10,31; Ju 1,23)12We are not commending ourselves to you again but giving you cause to boast about us, so that you may be able to answer those who boast about outward appearance and not about what is in the heart. (2K 1,14; 2K 3,1)13For if we are beside ourselves, it is for God; if we are in our right mind, it is for you. (2K 11,1; 2K 11,16; 2K 12,6; 2K 12,11)14For the love of Christ controls us, because we have concluded this: that one has died for all, therefore all have died; (Sk 18,5; Ř 5,15)15and he died for all, that those who live might no longer live for themselves but for him who for their sake died and was raised. (Ř 6,11; Ř 14,7; 2K 12,10)16From now on, therefore, we regard no one according to the flesh. Even though we once regarded Christ according to the flesh, we regard him thus no longer. (Ga 2,6; Fp 3,7; Ko 2,11; 1Tm 5,21)17Therefore, if anyone is in Christ, he is a new creation.[2] The old has passed away; behold, the new has come. (Iz 43,18; Iz 65,17; J 3,3; Ř 6,4; Ř 16,7; 2K 12,2; Ga 1,22; Ef 2,15; Ef 4,24; Žd 8,13; Zj 21,5)18All this is from God, who through Christ reconciled us to himself and gave us the ministry of reconciliation; (Ř 5,10; Ř 5,11; Ko 1,20; 1J 2,2)19that is, in Christ God was reconciling[3] the world to himself, not counting their trespasses against them, and entrusting to us the message of reconciliation. (Ž 32,2; Ř 4,8; 2K 5,18)20Therefore, we are ambassadors for Christ, God making his appeal through us. We implore you on behalf of Christ, be reconciled to God. (Mal 2,7; 2K 6,1; Ga 4,14; Ef 6,20)21For our sake he made him to be sin who knew no sin, so that in him we might become the righteousness of God. (Ř 1,17; Ř 4,25; Ř 8,3; 1K 1,30; Ga 3,13; 1P 2,22)