1 Sami víte, bratří, že náš příchod k vám nebyl marný.2 Víte také, jak jsme předtím ve Filipech trpěli a byli pohaněni; a přece nám náš Bůh dal odvahu hlásat vám, přes mnohý těžký zápas, evangelium Boží.3 Naše poselství nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést.4 Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.5 Nikdy, jak víte, jsme nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku – Bůh je svědek!6 Také jsme nehledali slávu u lidí, ani u vás, ani u jiných;7 ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost, byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své děti.8 Tolik jsme po vás toužili, že jsme vám chtěli odevzdat nejen evangelium Boží, ale i svůj život. Tak jste se nám stali drahými! 9 Jistě si, bratří, vzpomínáte na naše úsilí a námahu, jak jsme ve dne v noci pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám přinesli Boží evangelium.10 Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali.11 Víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti12 napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království. 13 Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte.14 Nesete podobný úděl jako církve Boží v Kristu Ježíši, které jsou v Judsku. Vytrpěli jste stejné věci od svých vlastních krajanů jako církve v Judsku od židů.15 Ti zabili i Pána Ježíše a proroky a také nás pronásledovali; nelíbí se Bohu a jsou v nepřátelství se všemi lidmi,16 když nám brání kázat pohanům cestu spásy. Tak jen dovršují míru svých hříchů. Už se však na nich ukazuje konečný hněv Boží.
— Znovu navázané svazky
17 Bez vás, bratří, byli jsme jako sirotci, i když to bylo nakrátko a jen tělem, ne srdcem; tím usilovněji jsme vás toužili spatřit.18 Proto jsme k vám chtěli přijít, já, Pavel, víc než jednou, ale satan nám v tom vždy zabránil.19 Vždyť kdo je naše naděje, radost a vavřín chlouby před naším Pánem Ježíšem Kristem při jeho příchodu, ne-li právě vy?20 Ano, vy jste naše sláva a radost.
1For you yourselves know, brothers,[1] that our coming to you was not in vain. (1Te 1,9; 2Te 1,10)2But though we had already suffered and been shamefully treated at Philippi, as you know, we had boldness in our God to declare to you the gospel of God in the midst of much conflict. (Sk 4,13; Sk 16,22; Sk 17,2; Fp 1,30)3For our appeal does not spring from error or impurity or any attempt to deceive, (2K 2,17; 2K 4,2; 1Te 4,7; 2Te 2,11)4but just as we have been approved by God to be entrusted with the gospel, so we speak, not to please man, but to please God who tests our hearts. (Ž 17,3; Ř 8,27; Ga 1,10; Ga 2,7)5For we never came with words of flattery,[2] as you know, nor with a pretext for greed—God is witness. (Sk 20,33; Ř 1,9; 1Te 2,10)6Nor did we seek glory from people, whether from you or from others, though we could have made demands as apostles of Christ. (J 5,41; 1K 9,1; 1K 9,4; 2K 4,5; 2K 11,9; 1Te 2,9; 2Te 3,9; Fm 1,8)7But we were gentle[3] among you, like a nursing mother taking care of her own children. (Iz 49,23; Iz 60,16; 1K 14,20; 1Te 2,11; 2Tm 2,24)8So, being affectionately desirous of you, we were ready to share with you not only the gospel of God but also our own selves, because you had become very dear to us. (2K 12,15)9For you remember, brothers, our labor and toil: we worked night and day, that we might not be a burden to any of you, while we proclaimed to you the gospel of God. (Sk 18,3; Fp 4,16; 2Te 3,8)10You are witnesses, and God also, how holy and righteous and blameless was our conduct toward you believers. (1Te 1,5; 1Te 2,5)11For you know how, like a father with his children, (1K 4,14; 1Te 2,7)12we exhorted each one of you and encouraged you and charged you to walk in a manner worthy of God, who calls you into his own kingdom and glory. (Ř 8,28; Ef 4,1; Ef 4,17; 1Te 5,24; 2Te 2,14; 1P 5,10)13And we also thank God constantly[4] for this, that when you received the word of God, which you heard from us, you accepted it not as the word of men[5] but as what it really is, the word of God, which is at work in you believers. (Mt 10,20; Ř 10,17; Ga 4,14; 1Te 1,2; Žd 4,12)14For you, brothers, became imitators of the churches of God in Christ Jesus that are in Judea. For you suffered the same things from your own countrymen as they did from the Jews,[6] (Sk 17,5; 1K 7,17; 1Te 1,6; 1Te 3,4; 2Te 1,4; Žd 10,33)15who killed both the Lord Jesus and the prophets, and drove us out, and displease God and oppose all mankind (Est 3,8; Jr 2,30; Mt 5,12; Mt 23,29; L 24,20)16by hindering us from speaking to the Gentiles that they might be saved—so as always to fill up the measure of their sins. But wrath has come upon them at last![7] (Gn 15,16; Sk 13,45; Sk 13,50; Sk 14,2; Sk 14,19; Sk 17,5; Sk 17,13; Sk 18,12; Sk 22,21; 1Te 1,10)