1 Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se! 2 Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným. 3 Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat? 4 Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností 5 a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému, 6 vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí. 7 Říkají: „Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne.“ 8 Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy? 9 Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko? 10 Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět? 11 Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek. 12 Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ: 13 Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku. 14 Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí. 15 Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce. 16 Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností? 17 Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha. 18 Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha,“ podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine. 19 Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením. 20 Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí? 21 Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole. 22 Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála. 23 Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!
1O Lord, God of vengeance, O God of vengeance, shine forth! (Dt 32,35; Dt 32,41; Dt 32,43; Ž 50,2; Iz 35,4; Jr 51,56; Na 1,2; Ř 12,19)2Rise up, O judge of the earth; repay to the proud what they deserve! (Ž 7,6; Ž 58,11; L 1,51)3O Lord, how long shall the wicked, how long shall the wicked exult? (Jb 20,5; Ž 74,10; Zj 6,10)4They pour out their arrogant words; all the evildoers boast. (1S 2,3; Ž 31,18; Ž 92,7; Ž 92,9; Ž 125,5; Ju 1,15)5They crush your people, O Lord, and afflict your heritage. (Př 22,22; Iz 3,15)6They kill the widow and the sojourner, and murder the fatherless; (Iz 10,2)7and they say, “The Lord does not see; the God of Jacob does not perceive.” (Jb 22,13)8Understand, O dullest of the people! Fools, when will you be wise? (Ž 49,10)9He who planted the ear, does he not hear? He who formed the eye, does he not see? (Ex 4,11; Př 20,12)10He who disciplines the nations, does he not rebuke? He who teaches man knowledge— (Jb 12,23; Jb 35,11)11the Lord—knows the thoughts of man, that they are but a breath.[1] (Ž 30,5; Ž 30,11; 1K 3,20)12Blessed is the man whom you discipline, O Lord, and whom you teach out of your law, (Dt 8,5; Jb 5,17; Př 3,11; 1K 11,32; Žd 12,5)13to give him rest from days of trouble, until a pit is dug for the wicked. (Jb 34,29; Ž 49,5; Ž 55,23)14For the Lord will not forsake his people; he will not abandon his heritage; (Dt 32,9; 1S 12,22; Ř 11,2)15for justice will return to the righteous, and all the upright in heart will follow it. (1S 12,14; 1Kr 14,8; Iz 42,3)16Who rises up for me against the wicked? Who stands up for me against evildoers? (Ž 12,5)17If the Lord had not been my help, my soul would soon have lived in the land of silence. (Ž 31,17; Ž 124,1)18When I thought, “My foot slips,” your steadfast love, O Lord, held me up. (Ž 20,2; Ž 38,16; Ž 73,2)19When the cares of my heart are many, your consolations cheer my soul.20Can wicked rulers be allied with you, those who frame[2] injustice by statute? (Ž 50,16; Ž 58,2; Iz 10,1; Am 6,3)21They band together against the life of the righteous and condemn the innocent to death.[3] (Mt 27,1; Mt 27,4)22But the Lord has become my stronghold, and my God the rock of my refuge. (Ž 9,9; Ž 14,6; Ž 18,2)23He will bring back on them their iniquity and wipe them out for their wickedness; the Lord our God will wipe them out. (Ž 7,16; Ž 34,21; Ž 92,9; Př 2,22)