1 Pro předního zpěváka. Podle mút-labben. Žalm Davidův. (Álef) 2 Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. 3 Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. (Bét) 4 Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří, 5 protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý. (Gimel) 6 Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy. 7 Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla. (Hé) 8 Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu. 9 Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva. (Vav) 10 Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným. 11 V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine. (Zajin) 12 Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky. 13 Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni, na úpění ponížených nezapomněl. (Chet) 14 Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti, kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti! 15 O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil. (Tet) 16 Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha. 17 Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou. – Higgájón. -Sela- (Jod) 18 Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly. 19 Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá. (Kaf) 20 Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci ať už pronárody stanou před tvým soudem! 21 Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé. - Sela- (Lámed)
1[1] To the choirmaster: according to Muth-labben.[2] A Psalm of David. I will give thanks to the Lord with my whole heart; I will recount all of your wonderful deeds. (Ž 26,7; Ž 40,5; Ž 96,3; Ž 105,5)2I will be glad and exult in you; I will sing praise to your name, O Most High. (Ž 5,11; Ž 7,17; Ž 83,18)3When my enemies turn back, they stumble and perish before[3] your presence.4For you have maintained my just cause; you have sat on the throne, giving righteous judgment. (Ž 29,10; Ž 140,12)5You have rebuked the nations; you have made the wicked perish; you have blotted out their name forever and ever. (Dt 9,14; Dt 29,20; Ž 68,30; Př 10,7)6The enemy came to an end in everlasting ruins; their cities you rooted out; the very memory of them has perished.7But the Lord sits enthroned forever; he has established his throne for justice,8and he judges the world with righteousness; he judges the peoples with uprightness. (Ž 58,11; Ž 96,10; Ž 96,13; Ž 98,9)9The Lord is a stronghold for the oppressed, a stronghold in times of trouble. (2S 22,3; Ž 10,1; Ž 10,18; Ž 74,21; Př 18,10)10And those who know your name put their trust in you, for you, O Lord, have not forsaken those who seek you. (Ž 91,14)11Sing praises to the Lord, who sits enthroned in Zion! Tell among the peoples his deeds! (Ž 76,2; Ž 77,12; Ž 107,22)12For he who avenges blood is mindful of them; he does not forget the cry of the afflicted. (Gn 9,5; 1Kr 21,17; Ž 9,18; Ž 10,12; Ž 10,13; Ž 12,5)13Be gracious to me, O Lord! See my affliction from those who hate me, O you who lift me up from the gates of death, (Jb 38,17; Ž 4,1)14that I may recount all your praises, that in the gates of the daughter of Zion I may rejoice in your salvation. (1S 2,1; 2Kr 19,21; Ž 13,5; Ž 20,5; Ž 21,1; Ž 35,9; Iz 37,22)15The nations have sunk in the pit that they made; in the net that they hid, their own foot has been caught. (Jb 18,8; Ž 7,15)16The Lord has made himself known; he has executed judgment; the wicked are snared in the work of their own hands. [4] (Ex 7,5; Ex 14,4)17The wicked shall return to Sheol, all the nations that forget God. (Gn 3,19; Jb 8,13; Ž 50,22; Iz 51,13)18For the needy shall not always be forgotten, and the hope of the poor shall not perish forever. (Př 23,18; Př 24,14)19Arise, O Lord! Let not man prevail; let the nations be judged before you! (Ž 3,7; Ž 10,18)20Put them in fear, O Lord! Let the nations know that they are but men! (Ž 9,19)