1 Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky. 2 Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj – hbitého písaře rydlo: 3 Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná! 4 Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností, 5 se zdaremdůstojně do boje vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň. 6 Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi! 7 Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva. 8 Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy. 9 Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě. 10 Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici. 11 Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům, 12 neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj. 13 I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu. 14 Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem. 15 V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí. 16 Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác. 17 Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi. 18 Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.
1To the choirmaster: according to Lilies. A Maskil[1] of the Sons of Korah; a love song. My heart overflows with a pleasing theme; I address my verses to the king; my tongue is like the pen of a ready scribe. (Ezd 7,6; Ž 42,1)2You are the most handsome of the sons of men; grace is poured upon your lips; therefore God has blessed you forever. (Iz 33,17; Iz 61,1; L 4,22)3Gird your sword on your thigh, O mighty one, in your splendor and majesty! (Ex 32,27; Ž 21,5; Ž 24,8; Ž 96,6; Iz 9,6; Iz 49,2; Žd 4,12; Zj 1,16; Zj 19,15)4In your majesty ride out victoriously for the cause of truth and meekness and righteousness; let your right hand teach you awesome deeds! (Ž 65,5; Zj 16,2)5Your arrows are sharp in the heart of the king’s enemies; the peoples fall under you.6Your throne, O God, is forever and ever. The scepter of your kingdom is a scepter of uprightness; (Ž 67,4; Ž 93,2; Ž 96,10; Ž 110,2; Žd 1,8)7you have loved righteousness and hated wickedness. Therefore God, your God, has anointed you with the oil of gladness beyond your companions; (1Kr 1,39; 1Kr 3,13; Ž 2,2; Ž 11,7; Ž 21,6; Iz 61,1; Sk 10,38)8your robes are all fragrant with myrrh and aloes and cassia. From ivory palaces stringed instruments make you glad; (Ž 150,4; Mt 2,11; J 19,39)9daughters of kings are among your ladies of honor; at your right hand stands the queen in gold of Ophir. (1Kr 2,19; Neh 2,6; Jb 28,16)10Hear, O daughter, and consider, and incline your ear: forget your people and your father’s house,11and the king will desire your beauty. Since he is your lord, bow to him. (Ž 95,6; Iz 54,5)12The people[2] of Tyre will seek your favor with gifts, the richest of the people.[3] (Jb 11,19; Ž 22,29; Ž 68,29; Ž 72,10; Ž 96,8; Iz 49,7)13All glorious is the princess in her chamber, with robes interwoven with gold. (Zj 19,7)14In many-colored robes she is led to the king, with her virgin companions following behind her. (Sd 5,30; Pís 1,4; Ez 16,18; Ez 26,16)15With joy and gladness they are led along as they enter the palace of the king.16In place of your fathers shall be your sons; you will make them princes in all the earth. (1P 2,9; Zj 1,6; Zj 5,10; Zj 20,6)17I will cause your name to be remembered in all generations; therefore nations will praise you forever and ever. (Mal 1,11)