1 Davidův. K tobě, Hospodine, volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje. Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu. 2 Vyslyš moje prosby, k tobě o pomoc teď volám, pozvedám své ruce k svatostánku tvé svatyně. 3 Mezi lidi svévolné mě nezařazuj, mezi pachatele ničemností. S bližním rozmlouvají o pokoji, ale v srdci mají zlobu. 4 Nalož s nimi podle jejich skutků, podle jejich zlého počínání. Nalož s nimi podle díla jejich rukou, podle zásluhy jim odplať. 5 Když jim nezáleží na Hospodinových skutcích a na díle jeho rukou, rozmetá je a víc nezbuduje. 6 Požehnán buď Hospodin, že vyslyšel mé prosby! 7 Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu. 8 Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého pomazaného. 9 Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně!
1Of David. To you, O Lord, I call; my rock, be not deaf to me, lest, if you be silent to me, I become like those who go down to the pit. (Ž 18,2; Ž 35,22; Ž 39,12; Ž 83,1; Ž 88,4; Ž 109,1; Ž 143,7)2Hear the voice of my pleas for mercy, when I cry to you for help, when I lift up my hands toward your most holy sanctuary.[1] (1Kr 8,29; Ž 5,7; Ž 119,48; Ž 134,2; Ž 138,2; Ž 140,6; Ž 141,2; Pl 2,19; 1Tm 2,8)3Do not drag me off with the wicked, with the workers of evil, who speak peace with their neighbors while evil is in their hearts. (Ž 5,9; Ž 12,2; Ž 26,9; Ž 55,21; Ž 62,4; Jr 9,8; Ez 32,20)4Give to them according to their work and according to the evil of their deeds; give to them according to the work of their hands; render them their due reward. (Ž 137,8; Jr 50,15; Jr 50,29; 2Tm 4,14; Zj 18,6)5Because they do not regard the works of the Lord or the work of his hands, he will tear them down and build them up no more. (Jb 34,27; Iz 5,12)6Blessed be the Lord! For he has heard the voice of my pleas for mercy. (Ž 28,2)7The Lord is my strength and my shield; in him my heart trusts, and I am helped; my heart exults, and with my song I give thanks to him. (Ž 3,3; Ž 11,1; Ž 69,30)8The Lord is the strength of his people;[2] he is the saving refuge of his anointed. (Ž 20,6; Ž 140,7)9Oh, save your people and bless your heritage! Be their shepherd and carry them forever. (Dt 9,29; Dt 32,9; Ž 78,71; Iz 40,11; Iz 46,3; Iz 63,9)