1 Žalm Davidův. Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře? 2 Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu, 3 nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu, 4 pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě, 5 nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.
1O LORD, who shall sojourn in your tent? Who shall dwell on your holy hill? (Ž 2,6; Ž 24,3; Ž 61,4; Iz 33,14)2He who walks blamelessly and does what is right and speaks truth in his heart; (Ž 106,3; Př 28,18; Za 8,16; Mt 6,1; J 1,47; Ef 4,25; Ko 3,9)3who does not slander with his tongue and does no evil to his neighbor, nor takes up a reproach against his friend; (Ex 23,1; Lv 19,16; Ž 34,13)4in whose eyes a vile person is despised, but who honors those who fear the LORD; who swears to his own hurt and does not change; (Sd 11,35; Est 3,2)5who does not put out his money at interest and does not take a bribe against the innocent. He who does these things shall never be moved. (Ex 22,25; Ex 23,8; Lv 25,36; Dt 16,19; Dt 23,19; Ž 10,6; Ez 18,8; Ez 22,12)