1 Pro předního zpěváka, Davidův. Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá. 2 Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. 3 Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo. 4 Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Hospodina nevzývají, 5 že se jednou třást budou strachem? S pokolením spravedlivého je Bůh. 6 Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště. 7 Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.
1To the choirmaster. Of David. The fool says in his heart, “There is no God.” They are corrupt, they do abominable deeds; there is none who does good. (Gn 6,5; Gn 6,11; Jb 2,10; Ž 10,4; Ž 53,1; Ž 74,18; Ž 74,22; Ř 3,10)2The Lord looks down from heaven on the children of man, to see if there are any who understand,[1] who seek after God. (2Pa 15,2; 2Pa 19,3; Ž 11,4; Ž 102,19)3They have all turned aside; together they have become corrupt; there is none who does good, not even one. (Jb 15,16)4Have they no knowledge, all the evildoers who eat up my people as they eat bread and do not call upon the Lord? (Ž 27,2; Ž 79,6; Ž 82,5; Př 30,14; Iz 1,3; Iz 64,7; Jr 4,22; Jr 10,25; Oz 7,7; Am 8,4; Mi 3,3)5There they are in great terror, for God is with the generation of the righteous. (Ž 24,6; Ž 73,15)6You would shame the plans of the poor, but[2] the Lord is his refuge. (Ž 46,1; Ž 61,3; Ž 62,7; Ž 91,2; Ž 142,5)7Oh, that salvation for Israel would come out of Zion! When the Lord restores the fortunes of his people, let Jacob rejoice, let Israel be glad. (Jb 42,10; Ž 85,1; Ž 126,1; Jr 30,18; Ez 16,53; Ez 39,25; Oz 6,11; Jl 3,1)