1 Hospodin kraluje! Národy trnou. Trůní na cherubech! Země se zmítá. 2 Velký je Hospodin na Sijónu, nad všechny národy vyvýšený. 3 Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň – je svaté! 4 Silou Krále je láska k právu. Ty jsi určil právní řády; právo, spravedlnost v Jákobovi ty sám vykonáváš. 5 Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se před podnožím jeho nohou – je svaté! 6 Mojžíš a Áron byli z jeho kněží, Samuel z těch, kdo vzývali jeho jméno; k Hospodinu volali a on jim odpovídal. 7 Promlouval k nim z oblačného sloupu; dbali na jeho svědectví a na nařízení, která jim dal. 8 Hospodine, Bože náš, ty jsi jim odpovídal, byl jsi jim Bohem, jenž promíjí, i když jsi jejich skutky stíhal pomstou. 9 Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se směrem k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý!
1Der HERR ist König! Es zittern die Völker. Er thront auf den Cherubim. Es wankt die Erde. (Ex 25,22; 2S 6,2; Ž 80,2; Ž 82,5; Ž 93,1; Ž 96,9)2Groß ist der HERR in Zion, und hoch ist er über alle Völker. (Ž 47,3; Iz 12,6)3Preisen sollen sie deinen Namen, den großen und furchtbaren – heilig ist er! – (Neh 9,5; Ž 103,1; Ž 111,9; Zj 15,4)4und die Stärke des Königs, der das Recht liebt! Du hast die Rechtsordnung begründet und hast Recht und Gerechtigkeit in Jakob geschaffen. (Jb 37,23; Jr 23,5)5Erhebt den HERRN, unseren Gott, und fallt nieder vor dem Schemel seiner Füße! Heilig ist er. (Ž 132,7; Mt 5,35)6Mose und Aaron unter seinen Priestern, und Samuel unter denen, die seinen Namen anriefen, sie riefen zu dem HERRN, und er antwortete ihnen. (Nu 16,22; 1S 7,9)7In der Wolkensäule redete er zu ihnen. Sie bewahrten seine Zeugnisse und die Ordnung, die er ihnen gegeben hatte. (Ex 33,9)8HERR, unser Gott, du hast ihnen geantwortet! Ein vergebender Gott warst du ihnen, ⟨doch auch⟩ ein Rächer ihrer Taten. (Nu 20,12; Ž 78,38)9Erhebt den HERRN, unseren Gott, und fallt nieder an seinem heiligen Berg! Denn heilig ist der HERR, unser Gott. (Ž 48,2; Ž 132,7; Iz 6,3; Mt 5,35; Zj 4,8)