1 Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy, 2 vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů! 3 Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. 4 On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. 5 Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce. 6 Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. 7 On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, 9 kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy. 10 Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná. 11 Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!
1Kommt, lasst uns dem HERRN zujubeln, lasst uns zujauchzen dem Fels unseres Heils[1]! (Ž 18,47)2Lasst uns vor sein Angesicht treten mit Dank! Lasst uns mit Psalmen ihm zujauchzen! (Ž 100,2)3Denn ein großer Gott ist der HERR, ein großer König über alle Götter. (Dt 7,21; Neh 8,6; Ž 47,3; Ž 86,8; Ž 96,4; Ž 97,9; Ž 104,1)4In seiner Hand sind die Tiefen der Erde, und die Höhen der Berge sind ⟨auch⟩ sein. (Ž 71,20)5Sein ist das Meer; er hat es ja gemacht, und das Trockene, seine Hände haben es gebildet. (Gn 1,9; Jon 1,9; Sk 4,24; Zj 14,7)6Kommt, lasst uns anbeten und uns neigen, lasst uns niederknien vor dem HERRN, der uns gemacht hat! (Ž 100,3; Ž 119,73; Ž 139,13; Iz 44,2; Iz 64,7; Ef 3,14)7Denn er ist unser Gott, und wir sind das Volk seiner Weide und die Herde seiner Hand. Heute, wenn ihr seine Stimme hört, (Ž 48,15; Ž 74,1; Žd 3,7)8verhärtet euer Herz nicht, wie zu Meriba, wie am Tag von Massa in der Wüste,9wo eure Väter mich auf die Probe stellten, mich prüften, obwohl sie mein Werk gesehen hatten. (Dt 6,16)10Vierzig Jahre empfand ich Ekel vor ⟨diesem⟩ Geschlecht[2], und ich sprach: Ein Volk irrenden Herzens sind sie, und sie haben meine Wege nicht erkannt. (Jb 21,14; Mt 22,29; L 11,29)11Darum schwor ich in meinem Zorn:[3] Sie sollen nicht in meine Ruhe eingehen[4].