1 Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se! 2 Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným. 3 Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat? 4 Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností 5 a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému, 6 vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí. 7 Říkají: „Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne.“ 8 Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy? 9 Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko? 10 Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět? 11 Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek. 12 Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ: 13 Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku. 14 Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí. 15 Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce. 16 Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností? 17 Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha. 18 Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha,“ podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine. 19 Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením. 20 Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí? 21 Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole. 22 Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála. 23 Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!
1Gott der Rache[1], HERR, Gott der Rache[2], strahle hervor! (Dt 32,35; Ž 50,2; Jr 51,6; Na 1,2)2Erhebe dich, Richter der Erde, vergilt den Hochmütigen ihr Tun! (Jb 40,11; Ž 82,8; Iz 2,12)3Bis wann werden die Gottlosen, HERR, bis wann werden die Gottlosen jubeln,4übersprudeln, Freches reden, werden sich rühmen alle Übeltäter? (1S 2,3; Jb 20,5; Ž 125,5)5Dein Volk, HERR, zertreten sie, dein Eigentum[3] bedrücken sie.6Die Witwe und den Fremden bringen sie um, die Waisen ermorden sie. (Iz 10,2; Ez 22,7)7Sie sagen: Jah sieht es nicht! Der Gott Jakobs merkt es nicht! (Ž 10,11)8Habt Einsicht, ihr Unvernünftigen unter dem Volk! Ihr Toren, wann werdet ihr verständig werden? (Př 1,22)9Der das Ohr gestaltet[4] hat, sollte der nicht hören? Der das Auge gebildet hat, sollte der nicht sehen? (Ž 34,16; Př 20,12)10Der die Nationen unterweist, sollte der nicht zurechtweisen? – er, der Erkenntnis lehrt den Menschen? (Jb 28,28; Př 2,6; Ez 39,21; 2Tm 2,7)11Der HERR kennt die Gedanken des Menschen, dass sie ein Hauch[5] sind. (Ž 44,22; J 2,24; 1K 3,20)12Glücklich der Mann, den du züchtigst, Jah, den du belehrst aus deinem Gesetz, (Jb 5,17; Ž 119,71)13um ihm Ruhe zu geben vor den bösen Tagen, bis dem Gottlosen die Grube gegraben wird! (Iz 26,20)14Denn der HERR wird sein Volk nicht verstoßen, er wird sein Erbteil nicht verlassen. (1S 12,22; Ž 74,2; Ř 11,1)15Denn zur Gerechtigkeit wird zurückkehren das Recht[6] und hinter ihm her alle, die von Herzen aufrichtig sind. (Ž 58,12)16Wer wird für mich aufstehen gegen die Übeltäter? Wer wird für mich auftreten gegen die, die Böses tun? (Ž 118,6)17Wäre der HERR mir nicht eine Hilfe gewesen, so hätte wenig gefehlt, und meine Seele hätte im Schweigen[7] gelegen.18Wenn ich sagte: Mein Fuß wankt!, so unterstützte mich deine Gnade, HERR. (Ž 37,24)19Als viele unruhige Gedanken in mir ⟨waren⟩, erfreuten deine Tröstungen meine Seele. (Pl 3,20)20Sollte mit dir verbündet sein der Thron des Verderbens, der Unheil schafft gegen die Ordnung? (Př 28,9)21Sie rotten sich gegen die Seele des Gerechten zusammen, und unschuldiges Blut sprechen sie schuldig. (Ex 23,7; Mt 27,24; Jk 5,6)22Doch der HERR wurde mir zur Burg, mein Gott zum Fels meiner Zuflucht. (Ž 62,8)23Er lässt ihre Ungerechtigkeit zu ihnen zurückkehren, und in ihrer Bosheit wird er sie zum Schweigen bringen[8]. Zum Schweigen bringen wird sie der HERR, unser Gott. (Př 5,23)