1 Poučující, pro Étana Ezrachejského. 2 O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení. 3 Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost, 4 řekls : „Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku: 5 Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení.“ -Sela- 6 Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost. 7 Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu? 8 Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe. 9 Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy. 10 Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny. 11 Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele. 12 Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm. 13 Ty jsi stvořil jih isever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu. 14 V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená. 15 Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost. 16 Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine. 17 Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost, 18 neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá. 19 Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele. 20 Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: „Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu. 21 Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým. 22 Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže. 23 Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří. 24 Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí. 25 Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu. 26 I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky. 27 On mě bude vzývat: ‚Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála,‘ 28 a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země. 29 Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu. 30 Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes. 31 Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů, 32 budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání, 33 ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti, 34 ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost, 35 neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů. 36 Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi? 37 Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce, 38 pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky.“ -Sela- 39 Zanevřels však na něj, zavrhls ho, na svého pomazaného ses rozlítil. 40 Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi. 41 Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky. 42 Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán. 43 Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost. 44 Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji. 45 Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem. 46 Zkrátil jsi dny jeho mládí, pokryl jsi ho hanbou. -Sela- 47 Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň? 48 Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi? 49 Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se? - Sela- 50 Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku, jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost? 51 Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků, kterou od všech možných národů v svém klíně nosím. 52 Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném! 53 Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen.
1Ein Maskil[1]. Von Etan, dem Esrachiter. (1Kr 5,11)2Die Gnadenerweise des HERRN will ich ewig besingen, von Generation zu Generation mit meinem Mund deine Treue verkündigen. (Ž 40,11)3Denn ich sagte: Auf ewig wird die Gnade gebaut werden. Im Himmel wirst du festgründen deine Treue.4Einen Bund habe ich mit meinem Auserwählten geschlossen, habe David, meinem Knecht, geschworen: (1Pa 28,4; Ž 89,36; Ž 132,11; Iz 42,1; Sk 2,30)5»Bis in Ewigkeit will ich deiner Nachkommenschaft Bestand geben und für alle Generationen bauen deinen Thron.« // (1Pa 17,11; Ž 61,8; Ž 89,30; Iz 9,6)6Der Himmel wird deine Wunder preisen, HERR, ja, deine Treue in der Versammlung der Heiligen.7Denn wer in den Wolken ist mit dem HERRN zu vergleichen? Wer ist dem HERRN gleich unter den Göttersöhnen? (Ž 29,1; Ž 86,8; Zj 13,4)8Gott ist gefürchtet im Kreis der Heiligen, groß ist er und furchtbar über alle, die rings um ihn her sind. (Dt 7,21)9HERR, Gott der Heerscharen! Wer ist stark wie du, Jah? Deine Treue ist rings um dich her. (Ž 113,5; Iz 11,5; Jr 32,18)10Du beherrschst des Meeres Toben[2], erheben sich seine Wogen – du stillst sie. (Ž 65,8)11Du hast Rahab[3] zertreten wie einen Erschlagenen. Mit deinem starken Arm hast du deine Feinde zerstreut. (Iz 51,9; L 1,51)12Dein ist der Himmel, und dein ist die Erde. Die Welt und ihre Fülle, du hast sie gegründet. (Ž 24,1; Ž 115,16)13Norden und Süden, du hast sie erschaffen. Tabor und Hermon jubeln in deinem Namen. (Jb 26,7; Ž 98,8; Iz 44,23)14Du hast einen gewaltigen Arm, stark ist deine Hand, erhoben deine Rechte. (Ex 13,3; Ex 15,6; Ex 15,16)15Gerechtigkeit und Recht sind deines Thrones Grundfeste. Gnade und Treue[4] gehen vor deinem Angesicht her. (Ž 97,2)16Glücklich ist das Volk, das den Jubelruf kennt! HERR, im Licht deines Angesichts wandeln sie. (Lv 25,8; Iz 2,5; Zj 21,24)17In deinem Namen freuen sie sich täglich, und durch deine Gerechtigkeit werden sie erhöht. (Iz 45,24; Fp 4,4)18Denn die Zierde ihrer Stärke bist du; und durch deine Gunst[5] wird unser Horn erhöht. (Ž 75,11; Ž 148,14)19Denn dem HERRN gehört unser Schild und dem Heiligen Israels unser König. (Ž 3,4)20Damals redetest du in einer Vision zu deinen Getreuen und sagtest: Hilfe[6] habe ich auf einen Helden gelegt, ich habe einen Auserwählten erhöht aus dem Volk. (Dt 17,15)21Ich habe David gefunden, meinen Knecht. Mit meinem heiligen Öl habe ich ihn gesalbt. (1S 16,13; Sk 13,22)22Meine Hand soll beständig mit ihm sein, und mein Arm soll ihn stärken.23Kein Feind soll ihn bedrängen und kein Sohn der Ungerechtigkeit ihn bedrücken.24Ich will seine Bedränger vor ihm zerschmettern. Die ihn hassen, will ich niederstoßen.25Meine Treue und meine Gnade sollen mit ihm sein, und durch meinen Namen soll sein Horn erhöht werden. (1S 2,10; Ž 132,17)26Ich will seine Hand auf das Meer legen, und seine Rechte auf die Ströme. (Za 9,10)27Er wird mich anrufen: Mein Vater bist du, mein Gott und der Fels meiner Rettung! (2S 7,14; Ž 71,3; Žd 1,5)28So will auch ich ihn zum Erstgeborenen machen, zum Höchsten unter den Königen der Erde. (Ko 1,15; Žd 1,6; Zj 1,5; Zj 19,16)29Ewig will ich ihm meine Gnade bewahren, und mein Bund soll ihm festbleiben. (2S 23,5; Iz 55,3)30Und ich will seine Nachkommen einsetzen für immer und seinen Thron wie die Tage des Himmels. (Dt 11,21; Ž 89,5; Jr 33,17)31Wenn seine Söhne mein Gesetz verlassen und nicht wandeln in meinen Rechtsbestimmungen, (Jz 24,20)32wenn sie meine Ordnungen entweihen und meine Gebote nicht halten, (1Kr 9,6; Neh 1,7)33so werde ich ihr Vergehen mit der Rute und ihre Ungerechtigkeit mit Schlägen heimsuchen. (2S 7,14)34Aber meine Gnade werde ich nicht von ihm weichen lassen und nicht verleugnen meine Treue. (2S 7,15; Ž 18,51; 2Tm 2,13)35Ich werde meinen Bund nicht entweihen und nicht ändern, was hervorgegangen ist aus meinen Lippen. (Nu 23,19)36Einmal habe ich geschworen bei meiner Heiligkeit –[7] wie könnte ich David täuschen![8] –: (Ž 89,4; Am 4,2)37»Seine Nachkommenschaft soll ewig sein und sein Thron wie die Sonne vor mir. (Ž 89,5)38Wie der Mond wird er ewig fest stehen. Der Zeuge in den Wolken ist treu.« //39Du aber hast verworfen und verstoßen, bist sehr zornig gewesen gegen deinen Gesalbten. (Ž 44,10; Ž 60,3)40Preisgegeben hast du den Bund mit deinem Knecht, hast zu Boden ⟨geworfen und⟩ entweiht seine Krone. (Ez 21,31)41Du hast niedergerissen all seine Mauern, hast seine Burgen in Trümmer gelegt. (Iz 5,5)42Es haben ihn alle ausgeplündert, die des Weges vorübergehen. Er ist zum Hohn geworden seinen Nachbarn. (Ž 80,13)43Du hast erhöht die Rechte seiner Bedränger, hast erfreut alle seine Feinde. (Pl 2,17)44Auch hast du zurückweichen lassen die Schärfe seines Schwertes und hast ihn nicht bestehen lassen im Kampf.45Du hast aufhören lassen seinen Glanz und zur Erde gestürzt seinen Thron. (Pl 2,1)46Du hast verkürzt die Tage seiner Jugend, mit Schmach hast du ihn bedeckt. // (Ž 102,24; Jr 51,51)47Bis wann, HERR, willst du dich immerfort verbergen, soll wie Feuer brennen dein Zorn? (Ž 79,5)48[9] Gedenke meiner, wie ⟨kurz meine⟩ Lebensdauer ist,[10] zu welcher Nichtigkeit du alle Menschenkinder erschaffen hast! (Ž 39,6; Ž 119,84)49Welcher Mann lebt und wird den Tod nicht sehen, wird sein Leben befreien von der Gewalt des Scheols? // (Ž 49,8; Ř 5,12)50Wo sind deine früheren Gnaden, Herr, die du David zugeschworen hast in deiner Treue? (Ž 89,4)51Gedenke, Herr, der Schmach deiner Knechte. In meiner Brust[11] trage ich all die vielen Völker ⟨mit ihrem Hohn⟩, (Da 9,16)52womit deine Feinde gehöhnt haben, HERR, womit sie gehöhnt haben die Fußspuren deines Gesalbten! (Ž 31,12; Ž 69,8; Ž 79,12)53Gepriesen sei der HERR ewig! Amen, ja Amen! (Ž 41,14; Zj 7,12)