1 Pro předního zpěváka, podle gatského způsobu. Pro Asafa. 2 Plesejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu! 3 Prozpěvujte žalmy, bijte v buben, hrejte na líbeznou citeru a harfu, 4 při novoluní zatrubte na polnice, při úplňku v den našeho svátku. 5 Takové je nařízení v Izraeli a řád Jákobova Boha. 6 Svědectví uložil v Josefovi, když vytáhl na egyptskou zemi, kde jsem slýchal řeč, kterou jsem neznal. 7 Jeho záda břemene jsem zbavil, i koš odložily jeho ruce. 8 V soužení jsi volal a já jsem tě bránil, odpověděl jsem ti skryt v rachotu hromu, tam při Vodách sváru jsem tě zkoušel. -Sela- 9 Slyš, můj lide, svědčím proti tobě, kéž bys mě poslechl, Izraeli. 10 Nesmíš mít cizího boha, nebudeš se klanět cizáckému bohu! 11 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. 12 Neuposlechl mě lid můj, Izrael mi povolný být nechtěl. 13 Nechal jsem je tedy být s tím zarputilým srdcem, ať si jdou za svými plány. 14 Kdyby mě však můj lid uposlechl, kdyby Izrael mými cestami chodil, 15 brzy bych pokořil jeho nepřátele, obrátil bych ruku proti jeho protivníkům. 16 Ti, kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně, věčně by trval čas jeho lidu, 17 bělí pšeničnou by ho sám krmil. Medem ze skály tě budu sytit!
1Dem Chorleiter. Nach der Gittit. Von Asaf. (Ž 8,1; Ž 50,1)2Jubelt Gott zu, unserer Stärke! Jauchzt dem Gott Jakobs! (Ž 59,17)3Hebt an den Gesang, und lasst das Tamburin ertönen, die liebliche Zither samt der Harfe! (Ž 33,2; Ž 149,3)4Stoßt am Neumond in das Horn, am Vollmond zum Tag unseres Festes! (Nu 10,10)5Denn eine Ordnung für Israel ist dies, eine Verordnung des Gottes Jakobs.6Er setzte es ein als ein Zeugnis in Josef, als er auszog gegen das Land Ägypten. Eine Sprache höre ich, die ich ⟨bisher⟩ nicht kannte: (Ž 112,4; Ž 114,1)7Ich habe von der Last befreit seine Schulter, seine Hände lösten sich vom Tragkorb. (Ex 6,6; Ex 20,2; Dt 5,6; Jr 16,14)8In der Bedrängnis riefst du, und ich befreite dich. Ich antwortete dir im Donnergewölk. Ich prüfte dich am Wasser von Meriba. // (Ex 17,7; Ex 19,16; Nu 20,13)9Höre, mein Volk, ich will dich warnen. Israel, wenn du mir doch gehorchtest! (Ex 15,26; Ž 50,7)10Es soll kein fremder Gott bei dir sein, und du sollst nicht anbeten einen Gott des Auslands. (Ex 20,3; Dt 5,7; Jz 24,23)11Ich bin der HERR, dein Gott, der dich aus dem Land Ägypten herausgeführt hat. Tue deinen Mund weit auf, und ich will ihn füllen. (Ex 6,6; Ex 20,2; Dt 5,6; Jr 16,14)12Aber mein Volk hat nicht auf meine Stimme gehört, und Israel ist mir nicht willig gewesen. (Oz 9,17)13Da gab ich sie dahin in die Verstocktheit ihres Herzens. Sie wandelten nach ihren Ratschlägen. (Př 1,31; J 12,40; Sk 7,42; Ř 1,24)14Dass mein Volk auf mich hörte, Israel in meinen Wegen wandelte! (Dt 10,12; Iz 48,18)15Bald würde ich ihre Feinde beugen, meine Hand wenden gegen ihre Bedränger. (Lv 26,3)16Die den HERRN hassen, würden ihm ⟨Ergebung⟩ heucheln, ihre[1] Zeit würde ewig sein. (Dt 5,29; Ž 18,45)17Mit dem besten[2] Weizen würde ich[3] es speisen, und mit Honig aus dem Felsen würde ich es sättigen. (Dt 32,13; Ž 147,14)