1 Pro předního zpěváka, podle „Lilie svědectví“. Pamětní zápis, Davidův, k vyučování,2když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby; po návratu pobil Jóab Edómce v Solném údolí, dvanáct tisíc mužů. 3 Zanevřels na nás, Bože, prolomils naše řady, stíhal nás hněv tvůj. Navrať se k nám! 4 Zemí jsi otřásl, rozštěpil jsi ji; scel její trhliny, neboť se hroutí! 5 Vlastnímu lidu dals okusit tvrdost, dals nám pít víno, až závrať nás jímá. 6 Dopustils, aby ti, kdo se tě bojí, korouhev k ústupu před lukem zvedli. -Sela- 7 Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz svou pravicí, odpověz nám! 8 Bůh ve své svatyni promluvil: „S jásotem rozdělím Šekem, rozměřím dolinu Sukót. 9 Mně patří Gileád, mně patří Manases, Efrajim, přilba mé hlavy, Juda, můj palcát. 10 Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj střevíc. Spusť, Pelišteo, proti mně válečný ryk!“ 11 Kdože mě uvede do nepřístupného města? Kdo mě dovedl až do Edómu? 12 Což ne, Bože, ty, jenž zanevřel jsi na nás? Což s našimi zástupy bys nevytáhl, Bože? 13 Před protivníkem buď naše pomoc, je šalebné čekat spásu od člověka. 14 S Bohem statečně si povedeme, on rozšlape naše protivníky.
1Dem Chorleiter. Nach Schuschan[1]. Ein Zeugnis. Ein Miktam[2]. Von David. Zum Lehren.2Als er stritt mit den Aramäern von Mesopotamien und mit den Aramäern von Zoba, und Joab zurückkehrte und die Edomiter im Salztal schlug, zwölftausend Mann. (2S 8,1; 1Pa 18,3)3Gott, du hast uns verworfen, hast uns zerstreut; du bist zornig gewesen – stelle uns wieder her! (Ž 80,4; Ž 85,5; Ž 89,39)4Du hast das Land erschüttert, hast es zerrissen; heile seine Risse, denn es wankt!5Du hast dein Volk Hartes sehen lassen, mit Taumelwein hast du uns getränkt. (Ž 71,20; Ž 75,9; Iz 51,17)6Denen, die dich fürchten, hast du ein Signal gegeben, dass sie sich vor dem Bogen in Sicherheit bringen ⟨können⟩. // (Ž 108,7)7Damit deine Geliebten befreit werden, rette ⟨mich mit⟩ deiner Rechten und erhöre mich[3]!8Gott hat geredet in seinem Heiligtum[4]: »Jubeln will ich, will Sichem verteilen und das Tal Sukkot ausmessen.9Mein ist Gilead und mein Manasse, und Ephraim ist die Bergfestung meines Hauptes, Juda mein Herrscherstab. (Gn 49,10)10Moab ist mein Waschbecken, auf Edom will ich meine Sandale werfen; Philistäa, jauchze mir zu!«11Wer wird mich führen in die feste Stadt, wer[5] wird mich leiten[6] bis nach Edom?12Hast du, Gott, uns nicht verworfen? Du ziehst nicht aus, Gott, mit unseren Heeren. (Ž 44,10)13Schaffe uns Hilfe vor dem Bedränger! Menschenhilfe ist ja wertlos[7]. (Ž 33,16)14Mit Gott werden wir mächtige Taten tun; und er, er wird unsere Bedränger zertreten. (Ž 18,30; Ž 44,6; Ř 16,20)