Žalm 45

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky. 2  Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj – hbitého písaře rydlo: 3  Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná! 4  Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností, 5  se zdaremdůstojně do boje vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň. 6  Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi! 7  Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva. 8  Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy. 9  Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě. 10  Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici. 11  Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům, 12  neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj. 13  I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu. 14  Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem. 15  V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí. 16  Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác. 17  Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi. 18  Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy. 

Žalm 45

Elberfelder Bibel

od SCM Verlag
1 Dem Chorleiter. Nach Schoschannim[1]. Von den Söhnen Korachs. Ein Maskil[2]. Ein Liebeslied. (Ž 42,1; Ž 69,1; Ž 80,1)2 Bewegt ist mein Herz von gutem Wort. Sagen will ich meine Gedichte dem König! Meine Zunge sei ⟨wie⟩ der Griffel eines geschickten Schreibers!3 Du bist schöner als andere Menschen, Anmut ist ausgegossen über deine Lippen; darum hat Gott dich gesegnet für ewig. (Jb 1,16; Ž 21,7)4 Gürte dein Schwert um die Hüfte, du Held; deine Majestät und deine Pracht!5 Und deine Pracht[3] – sei stark, zieh aus für die Sache der Wahrheit[4] und der Sanftmut und[5] der Gerechtigkeit; da lehre dich furchtbare Taten deine Rechte. (Jr 23,6; Mt 11,29; Ef 4,21; Zj 19,11)6 Deine geschärften Pfeile – Völker fallen unter dir – ins Herz der Feinde des Königs!7 Dein Thron, Gott, ist immer und ewig, ein Zepter der Geradheit ist das Zepter deiner Herrschaft. (Iz 11,4; L 1,33)8 Gerechtigkeit hast du geliebt und Gottlosigkeit gehasst: Darum hat Gott, dein Gott, dich gesalbt mit Freudenöl vor deinen Gefährten. (Ž 11,7; Žd 1,8)9 Myrrhe und Aloe, Kassia sind alle deine Kleider; aus Palästen von Elfenbein erfreut dich Saitenspiel.10 Königstöchter stehen da, mit deinen Kostbarkeiten ⟨geschmückt⟩[6]; die Königin steht zu deiner Rechten in Gold von Ofir.11 Höre, Tochter, und sieh, und neige dein Ohr; und vergiss dein Volk und deines Vaters Haus!12 Und wird der König deine Schönheit begehren, denn er ist dein Herr: So neige dich vor ihm! (Pís 7,11)13 Und die Tochter Tyrus ⟨kommt⟩ mit Geschenk, deine Gunst suchen die Reichen im Volk.14 Ganz herrlich ist die Königstochter drinnen[7], von Goldgewebe ihr Gewand;15 in buntgewebten Kleidern wird sie zum König geführt; Jungfrauen ihr Gefolge, ihre Gefährtinnen, sie werden zu dir hineingebracht. (Mt 25,1)16 Sie werden geführt unter Freude und Jubel, sie ziehen ein in den Palast des Königs. (Ju 1,24)17 An die Stelle deiner Väter werden deine Söhne treten; als Oberste wirst du sie einsetzen auf der ganzen Erde.18 Ich will deinen Namen bekannt machen durch alle Generationen; darum werden die Völker dich preisen immer und ewig. (Ž 66,8; Ž 67,4; Ž 72,15; Ž 117,1; Ř 15,11; Zj 15,4)