1 Davidův. (Álef) Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. 2 Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou. (Bét) 3 Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. 4 Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. (Gimel) 5 Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. 6 Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. (Dálet) 7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle. (Hé) 8 Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého, 9 neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi. (Vav) 10 Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné. 11 Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj. (Zajin) 12 Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby. 13 Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde. (Chet) 14 Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou. 15 Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy. (Tet) 16 Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků, 17 neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá. (Jod) 18 Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně. 19 V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu. (Kaf) 20 Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu. (Lámed) 21 Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává. 22 Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni. (Mém) 23 Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě. 24 I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku. (Nún) 25 Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb. 26 Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním. (Sámek) 27 Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi, 28 neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. (Ajin) Pod jeho ochranou budou věčně, kdežto plémě svévolníků bude vymýceno. 29 Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy. (Pé) 30 Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo. 31 Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají. (Çáde) 32 Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti. 33 Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen. (Kóf) 34 Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni. (Réš) 35 Viděl jsem krutého svévolníka: rozpínal se jako bujné křoví; 36 odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení. (Šín) 37 Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo. 38 Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno. (Táv) 39 Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá. 40 Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.
1Von David. Entrüste dich nicht über die Übeltäter, beneide nicht die, welche Böses tun! (Př 23,17; Př 24,19)2Denn wie das Gras werden sie schnell verdorren und wie das grüne Kraut verwelken. (Ž 92,8; Ž 129,6)3Vertraue auf den HERRN und tue Gutes; wohne im Land und hüte Treue; (1P 4,19)4und habe deine Lust am HERRN, so wird er dir geben die Bitte deines Herzens. (L 11,9; 1J 3,22)5Befiehl dem HERRN[1] deinen Weg und vertraue auf ihn, so wird er handeln6und wird deine Gerechtigkeit hervortreten lassen wie das Licht und dein Recht wie den Mittag. (Jb 11,17; Iz 58,8)7Schweige vor dem HERRN und harre auf ihn! Entrüste dich nicht über den, dessen Weg gelingt, über den Mann, der böse Pläne ausführt! (Ž 27,14; Pl 3,25)8Lass ab vom Zorn und lass den Grimm! Entrüste dich nicht! ⟨Es führt⟩ nur zum bösen ⟨Handeln⟩. (Ř 12,19)9Denn die Übeltäter werden ausgerottet; aber die auf den HERRN hoffen, die werden das Land besitzen. (Dt 5,33; Ž 25,13; Iz 57,13; Mal 3,19; Mt 5,5)10Noch kurze ⟨Zeit⟩, und der Gottlose ist nicht mehr; und siehst du dich um nach seiner Stätte, so ist er nicht ⟨mehr da⟩. (Jb 20,5)11Aber die Sanftmütigen werden das Land besitzen und werden ihre Lust haben an Fülle von Heil[2]. (Dt 5,33; Ž 25,13; Iz 57,13; Mt 5,5)12Der Gottlose sinnt gegen den Gerechten, und mit seinen Zähnen knirscht er gegen ihn. (Ž 35,16)13Der Herr lacht über ihn, denn er sieht, dass sein Tag kommt. (Ž 2,4; Iz 2,12)14Die Gottlosen haben das Schwert gezogen und ihren Bogen gespannt, um zu fällen den Elenden und Armen, hinzuschlachten die, die aufrichtig wandeln. (Ž 11,2)15Ihr Schwert wird in ihr eigenes Herz dringen, und ihre Bogen werden zerbrochen. (Ž 34,22; Ž 46,10; Ž 76,4)16Besser das Wenige des Gerechten als der Überfluss vieler Gottloser. (Př 16,8)17Denn die Arme der Gottlosen werden zerbrochen, aber der HERR stützt die Gerechten. (Ž 10,15; Iz 41,10)18Der HERR kennt die Tage der Rechtschaffenen, und ihr Erbteil wird ewig bestehen; (Ž 1,6; Př 2,21; Iz 60,21)19sie werden nicht zuschanden zur Zeit des Unglücks, und in den Tagen des Hungers werden sie gesättigt. (Ž 33,19; Př 10,3)20Denn die Gottlosen werden umkommen, und die Feinde des HERRN – wie die Pracht der Auen schwinden sie, sie schwinden dahin als Rauch. (Ž 68,3)21Der Gottlose borgt und zahlt nicht zurück; der Gerechte aber ist gütig und gibt. (Mt 5,42)22Denn die von ihm Gesegneten werden das Land besitzen, und die von ihm Verfluchten werden ausgerottet. (Dt 5,33; Ž 25,13; Iz 57,13; Mt 5,5)23Vom HERRN her werden eines Mannes Schritte gefestigt, und an seinem Weg hat er Gefallen; (Ž 40,3; 1P 5,10)24fällt er, so wird er doch nicht hingestreckt, denn der HERR stützt seine Hand. (Ž 94,18; Ž 145,14; Př 24,16)25Ich bin jung gewesen und bin alt geworden, doch nie sah ich einen Gerechten verlassen, noch seine Nachkommen um Brot betteln; (Žd 13,5)26immer[3] ist er gütig und leiht, und seine Nachkommen ⟨werden⟩ zum Segen. (Ž 112,5)27Lass ab vom Bösen und tue Gutes, so wirst du für immer ⟨im Lande⟩ wohnen! (Ž 34,15; 1J 2,17)28Denn der HERR liebt Recht und wird seine Getreuen nicht verlassen;[4] ewig werden sie bewahrt[5], und die Nachkommenschaft der Gottlosen wird ausgerottet. (Ž 11,7; 1P 1,5)29Die Gerechten werden das Land besitzen und für immer darin wohnen. (Dt 5,33; Ž 25,13; Př 2,21; Iz 57,13; Iz 60,21; Mt 5,5)30Der Mund des Gerechten spricht Weisheit aus, und seine Zunge redet Recht; (Př 10,20)31die Weisung seines Gottes ist in seinem Herzen, seine Schritte werden nicht wanken. (Dt 6,6; Ž 40,9; Iz 51,7)32Der Gottlose lauert auf den Gerechten und sucht, ihn zu töten; (Ž 56,7; L 6,7)33⟨doch⟩ der HERR lässt ihn nicht in seiner Hand und lässt ihn nicht verurteilen, wenn man ihn richtet.34Harre auf den HERRN und halte seinen Weg ein, und er wird dich erhöhen, das Land zu besitzen. Wenn die Gottlosen ausgerottet werden, wirst du zusehen. (Dt 5,33; Ž 25,13; Ž 54,9; Ž 91,8; Ž 92,12; Ž 112,8; Př 20,22; Iz 57,13; Mt 5,5)35Ich habe einen Gottlosen gesehen, gewalttätig und[6] sich erhebend wie eine üppige Zeder[7];36und man ging vorbei, siehe, da war er nicht mehr; und ich suchte ihn, doch er war nicht zu finden. (Jb 20,5)37[8] Achte auf den Rechtschaffenen und sieh auf den Redlichen[9]; denn die Zukunft für einen ⟨solchen⟩ Mann ist Frieden[10];38die ⟨von Gott⟩ Abgefallenen[11] aber werden allesamt vertilgt, die Zukunft[12] der Gottlosen wird abgeschnitten.39Doch die Hilfe[13] der Gerechten ⟨kommt⟩ vom HERRN, der ist ihre Bergfestung zur Zeit der Not; (Ž 3,9; Ž 9,10; Ž 28,7; Ž 62,2)40und der HERR wird ihnen helfen und sie retten[14]; er wird sie retten[15] von den Gottlosen und wird ihnen Hilfe bringen[16], denn sie haben sich bei ihm geborgen. (Ž 34,20)